Lipan podhorní
Thymallus thymallus (Linnaeus 1758)
Popis: tělo je štíhlé, protáhlé vřetenovitého tvaru. Hlava je poměrně malá,s velkýma očima, ústa malá, spodního postavení pod přesahujícím rypcem.Na čelistech jsou drobné zoubky. Tělo je pokryto poměrně velkými šupinami.Typickým znakem je dlouhá a vysoká hřbetní ploutev. Za touto ploutví se nachází tuková ploutvička. Ocasní ploutev je hluboce vykrojena- Podle OLIVY a NAIKSATAMA (1974) je ve hřbetní ploutvi 6—9 tvrdých a 12—17 měkkých paprsků v řitní ploutvi 2—4 tvrdé a 9—11 měkkých, v prsní ploutvi jeden tvrdý a 12—14 měkkých, v břišní ploutvi jeden tvrdý a 9—11 měkkých paprsků.v postranní čáře je 75—95 šupin, žaberních tyčinek je 19—28.
Zbarvení: lipani ve věku 1—2 roky bývají na bocích stříbřitě zeleni až šedí,břicho je bílé, hřbet šedozelený. Na hřbetě a části boků jsou šedomodré oválné skvrny. Starší a pohlavně dospělí jedinci jsou pestřejší: hřbet mají tmavě šedozelený až do modra, boky se světlejším odstínem šedomodré až šedozelené. Břicho je bílé či nažloutlé. Na bocích od prsních k břišním ploutvím se táhne podélný bronzový pruh. Skřele jsou nafialovělé. Za hlavou na hřbetě a na bocích jsou rozmístěny různě velké černé, nepravidelné skvrny o průměru 2—3 mm. Hřbetní ploutev je u dospělých pásově pruhovaflá což způsobuje střídání políček hnědé, černé nebo hnědočerné barvy. Zbarvení lipanů je značně proměnlivé v závislosti na typu lokality. V Brložském potoce v Blanském lese byl v roce 1988 uloven zlatožlutě zbarvený lipan (FARNÍK.1990).
Pohlavní rozdíly: zadní okraj hřbetní ploutve je u samce ostře protažený a delší než u samice, která má tuto ploutev podstatně nižší a zaoblenou.
Výskyt: lipan je studenomilný druh tekoucích vod s vysokými nároky na čistotu vody a dostatek kyslíku. Vyhledává úseky s pomaleji tekoucí vodou,kde je proud přerušován tůněmi a tišinami. Typický je hejnový výskyt. V současnosti osídluje lipan v povodí Labe, Vltavy a Ohře celkem 890 km vodních toků, což je přibližně dvojnásobek stavu z padesátých let. Na Moravě se předpokládá výskyt celkem v 610 km toků a na Slovensku žije asi v 600 km vodních toků. Ve sledovaných tocích v ČSFR kolísala početnost lipana mezi 60—5519 ks.ha1 při 6,4—670 kg.ha1 (LUSK. SKÁCEL SLÁMA, 1987), v inundačních tůních Dunaje byla početnost až 9028 ks.ha-1. Lipan se dokázal přizpůsobit životu v některých nádržích (např. Vírská, Hnilecká), kde může vytvářet nápadně vysokotělou formu.
Růst a věk: krátkověký druh, který se u nás dožívá až osmi let, vzácně více. Ve Vírské nádrži na Svratce byl v roce 1978 uloven lipan (O délce 54,5 cm, hmotnosti 2,4 kg), jehož věk byl 11 let. Ve Váhu byl v roce 1989 chycen lipan o délce 50 cm a o hmotnosti 1,5 kg. Největší uváděná délka lipana z našich vod je 63 cm (KRONER, 1967).
Potrava: živí se převážně zvířenou dna, loví však i živočichy unášené vodním proudem včetně náletového hmyzu. V potravě jsou nejvíce zastoupeny jepice, chrostíci, dvoukřídlý hmyz, červi, měkkýši, pošvatky a korýši.
Rozmnožování: v našich vodách dospívá nejdříve ve věku dvou let. Začátek tření spadá do doby, kdy teplota vody vystoupí během dne na 7—10 °C.Vytírá se v proudivých úsecích toku na kamenité, štěrkovité či písečné dno.Tře se v párech: samice se vytírá v několika dávkách během 2—3 dnů postupně s několika samci. Plodnost dosahuje až přes 25 000 jiker, které jsou žlutavé či oranžové, o průměru i přes 3 mm. Při vlastním tření bývá část jiker přikryta a zahrabána pod písek či štěrk (tuto ochranu zajišťuje samec).
Význam: lov lipana na umělou mušku je považován za vrchol sportovního rybolovu. Průměrná hmotnost úlovku v letech 1948—83 byla v Cechách a na Moravě 0,28—0,48 kg a na Slovensku v letech 1965—83 v rozmezí 0,29—0,4 kg. Jeho maso je velmi kvalitní, v čerstvém stavu vonící po tymiánu.
.jpg)
Popis: tělo je štíhlé, protáhlé vřetenovitého tvaru. Hlava je poměrně malá,s velkýma očima, ústa malá, spodního postavení pod přesahujícím rypcem.Na čelistech jsou drobné zoubky. Tělo je pokryto poměrně velkými šupinami.Typickým znakem je dlouhá a vysoká hřbetní ploutev. Za touto ploutví se nachází tuková ploutvička. Ocasní ploutev je hluboce vykrojena- Podle OLIVY a NAIKSATAMA (1974) je ve hřbetní ploutvi 6—9 tvrdých a 12—17 měkkých paprsků v řitní ploutvi 2—4 tvrdé a 9—11 měkkých, v prsní ploutvi jeden tvrdý a 12—14 měkkých, v břišní ploutvi jeden tvrdý a 9—11 měkkých paprsků.v postranní čáře je 75—95 šupin, žaberních tyčinek je 19—28.
Zbarvení: lipani ve věku 1—2 roky bývají na bocích stříbřitě zeleni až šedí,břicho je bílé, hřbet šedozelený. Na hřbetě a části boků jsou šedomodré oválné skvrny. Starší a pohlavně dospělí jedinci jsou pestřejší: hřbet mají tmavě šedozelený až do modra, boky se světlejším odstínem šedomodré až šedozelené. Břicho je bílé či nažloutlé. Na bocích od prsních k břišním ploutvím se táhne podélný bronzový pruh. Skřele jsou nafialovělé. Za hlavou na hřbetě a na bocích jsou rozmístěny různě velké černé, nepravidelné skvrny o průměru 2—3 mm. Hřbetní ploutev je u dospělých pásově pruhovaflá což způsobuje střídání políček hnědé, černé nebo hnědočerné barvy. Zbarvení lipanů je značně proměnlivé v závislosti na typu lokality. V Brložském potoce v Blanském lese byl v roce 1988 uloven zlatožlutě zbarvený lipan (FARNÍK.1990).
Pohlavní rozdíly: zadní okraj hřbetní ploutve je u samce ostře protažený a delší než u samice, která má tuto ploutev podstatně nižší a zaoblenou.
Výskyt: lipan je studenomilný druh tekoucích vod s vysokými nároky na čistotu vody a dostatek kyslíku. Vyhledává úseky s pomaleji tekoucí vodou,kde je proud přerušován tůněmi a tišinami. Typický je hejnový výskyt. V současnosti osídluje lipan v povodí Labe, Vltavy a Ohře celkem 890 km vodních toků, což je přibližně dvojnásobek stavu z padesátých let. Na Moravě se předpokládá výskyt celkem v 610 km toků a na Slovensku žije asi v 600 km vodních toků. Ve sledovaných tocích v ČSFR kolísala početnost lipana mezi 60—5519 ks.ha1 při 6,4—670 kg.ha1 (LUSK. SKÁCEL SLÁMA, 1987), v inundačních tůních Dunaje byla početnost až 9028 ks.ha-1. Lipan se dokázal přizpůsobit životu v některých nádržích (např. Vírská, Hnilecká), kde může vytvářet nápadně vysokotělou formu.
Růst a věk: krátkověký druh, který se u nás dožívá až osmi let, vzácně více. Ve Vírské nádrži na Svratce byl v roce 1978 uloven lipan (O délce 54,5 cm, hmotnosti 2,4 kg), jehož věk byl 11 let. Ve Váhu byl v roce 1989 chycen lipan o délce 50 cm a o hmotnosti 1,5 kg. Největší uváděná délka lipana z našich vod je 63 cm (KRONER, 1967).
Potrava: živí se převážně zvířenou dna, loví však i živočichy unášené vodním proudem včetně náletového hmyzu. V potravě jsou nejvíce zastoupeny jepice, chrostíci, dvoukřídlý hmyz, červi, měkkýši, pošvatky a korýši.
Rozmnožování: v našich vodách dospívá nejdříve ve věku dvou let. Začátek tření spadá do doby, kdy teplota vody vystoupí během dne na 7—10 °C.Vytírá se v proudivých úsecích toku na kamenité, štěrkovité či písečné dno.Tře se v párech: samice se vytírá v několika dávkách během 2—3 dnů postupně s několika samci. Plodnost dosahuje až přes 25 000 jiker, které jsou žlutavé či oranžové, o průměru i přes 3 mm. Při vlastním tření bývá část jiker přikryta a zahrabána pod písek či štěrk (tuto ochranu zajišťuje samec).
Význam: lov lipana na umělou mušku je považován za vrchol sportovního rybolovu. Průměrná hmotnost úlovku v letech 1948—83 byla v Cechách a na Moravě 0,28—0,48 kg a na Slovensku v letech 1965—83 v rozmezí 0,29—0,4 kg. Jeho maso je velmi kvalitní, v čerstvém stavu vonící po tymiánu.