Cejn velký
Abramis brama (Linnaeus, 1758)
Popis: tělo je vysoké z boků zploštělé, hlava je v poměru k velikosti těla malá, s velkým okem. Ústa jsou spodní, vysunovatelná. Ocasní ploutev je hluboce vykrojená. Mezi břišními ploutvemi a řitní ploutví tvoří břicho zašpičatělou hranu, za hlavou až ke hřbetní ploutvi je pruh nepokrytý šupinami. Ve hřbetní ploutvi jsou 2—3 tvrdé a 7—10 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3 tvrdé a 23—30 měkkých paprsků. V postranní čáře je 48—60 (převážně 50—59) šupin, nad postranní čarou 11—16, pod ní 6—9 šupin, žaberních tyčinek 18—26,požerákové zuby jsou s rýhou na žvýkací plošce, jednořadé (5—5). Kříženec cejna s ploticí má tělo nižší než cejn a vyšší než plotice. Kýl za břišními ploutvemi je pokryt šupinami. Kříženec mezi cejnem a perlínem je podobný oběma rodičovským druhům. Požerákové zuby jsou obvykle dvouřadé. Kříženec mezi cejnem a cejnkem opět spojuje znaky výchozích druhů.Část hřbetu za hlavou je ošupena, požerákové zuby jsou převážně ve dvou
řadách.
Zbarvení: mladí cejni mají lesklou, bělavě stříbřitou barvu, později začínají tmavnout a ploutve šedivět. Šedomodré ploutve pak mohou sloužit jako pomocný znak při rozlišení od cejnka malého.
Pohlavní rozdíly: v době tření se u samců objevuje výrazná třecí vyrážka po celém těle, na hlavě i na ploutvích kromě hřbetní ploutve.
Výskyt: cejn velký je typická hejnová ryba dolních částí řek, obývající také stojaté vody včetně údolních nádrží, v nichž někdy vytváří přemnožené populace s nápadně pomalým růstem. V Moravě byla jeho početnost až 27 ks.ha-1 při 24 kg.ha-1, v Oslavě až 67 ks.ha při 27 kg.ha-1, v inundačních tůních Dunaje bylo zaznamenáno maximum 16075 ks.ha-1 při biomase 69 kg.ha-1.Kříženci cejna s ploticí jsou známi z Orlické, Klíčavské, Sečské a Kníničské nádrže (ZÁVĚTA. 1986). V pražské protipožární nádrži byli tito kříženci zastoupeni v počtu 230 ks.ha1a 25 kg.ha-1 (OLIVA. 1957).
Růst a věk: v našich podmínkách dorůstá cejn výjimečně do hmotnosti 7 kg (Ohře). Z Divoké Orlice je z roku 1975 uváděn úlovek o délce 78cm a o hmotnosti 4,25 kg, ve Šlapánce (přítok Sázavy) v roce 1985 chycený kus
měl délku 71 cm a hmotnost 5,1 kg. V roce 1989 byl v Divoké Orlici uloven cejn (67 cm, 3,25 kg) ve dvanáctém roce života. V nádrži Mostiště byl potvrzen věk cejna velkého až dvacet let.
Potrava: potěr se živí malými planktonními organismy, řasami i rostlinným pylem. Větší potěr požírá buchanky, rozsivky, později se v trávicím ústrojí objevují perloočky a larvy pakomárů. Ve velikosti kolem 5 cm již pohlcuje i detrit spolu s bentickými organismy (např. nitěnkami, měkkýši), což je i hlavní potrava dospělých.
Rozmnožování: v našich podmínkách dosahují pohlavní dospělosti ve věku 2—10 let. Samice mívají až přes 900 000 jiker, jejichž průměr bývá kolem 1,5 mm. Třetí nastává po zvýšení teploty vody na 12—14 °C, obvykle probíhá v rozmezí teplot 17—19 °C. Cejn se vytírá nejčastěji na zatopené louky nebo na vodní rostliny při pobřeží, čehož lze úspěšně využívat při poloumělém výtěru pomocí umělých trdlišť. Při nedostatku vhodných trdlišť se vytírá i na kameny (Orlická nádrž, Slapská nádrž).
Význam: oblíbený objekt sportovního rybaření. Na některých lokalitách má význam i při hospodářské těžbě sítěmi (Orlická nádrž). Z vodárenských nádrží, zejména při jeho větším zastoupení, je odstraňován, neboť narušuje vztahy mezi filtrujícími planktonními organismy (požírá také zooplankton),a tak se může podilet na zhoršování kvality vody. Z kaprovitých rybníků je také vyřazován, protože kaprovi konkuruje v potravě. Maso cejna je dobré, obsahuje asi 4 % tuku.
Popis: tělo je vysoké z boků zploštělé, hlava je v poměru k velikosti těla malá, s velkým okem. Ústa jsou spodní, vysunovatelná. Ocasní ploutev je hluboce vykrojená. Mezi břišními ploutvemi a řitní ploutví tvoří břicho zašpičatělou hranu, za hlavou až ke hřbetní ploutvi je pruh nepokrytý šupinami. Ve hřbetní ploutvi jsou 2—3 tvrdé a 7—10 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3 tvrdé a 23—30 měkkých paprsků. V postranní čáře je 48—60 (převážně 50—59) šupin, nad postranní čarou 11—16, pod ní 6—9 šupin, žaberních tyčinek 18—26,požerákové zuby jsou s rýhou na žvýkací plošce, jednořadé (5—5). Kříženec cejna s ploticí má tělo nižší než cejn a vyšší než plotice. Kýl za břišními ploutvemi je pokryt šupinami. Kříženec mezi cejnem a perlínem je podobný oběma rodičovským druhům. Požerákové zuby jsou obvykle dvouřadé. Kříženec mezi cejnem a cejnkem opět spojuje znaky výchozích druhů.Část hřbetu za hlavou je ošupena, požerákové zuby jsou převážně ve dvou
řadách.
Zbarvení: mladí cejni mají lesklou, bělavě stříbřitou barvu, později začínají tmavnout a ploutve šedivět. Šedomodré ploutve pak mohou sloužit jako pomocný znak při rozlišení od cejnka malého.
Pohlavní rozdíly: v době tření se u samců objevuje výrazná třecí vyrážka po celém těle, na hlavě i na ploutvích kromě hřbetní ploutve.
Výskyt: cejn velký je typická hejnová ryba dolních částí řek, obývající také stojaté vody včetně údolních nádrží, v nichž někdy vytváří přemnožené populace s nápadně pomalým růstem. V Moravě byla jeho početnost až 27 ks.ha-1 při 24 kg.ha-1, v Oslavě až 67 ks.ha při 27 kg.ha-1, v inundačních tůních Dunaje bylo zaznamenáno maximum 16075 ks.ha-1 při biomase 69 kg.ha-1.Kříženci cejna s ploticí jsou známi z Orlické, Klíčavské, Sečské a Kníničské nádrže (ZÁVĚTA. 1986). V pražské protipožární nádrži byli tito kříženci zastoupeni v počtu 230 ks.ha1a 25 kg.ha-1 (OLIVA. 1957).
Růst a věk: v našich podmínkách dorůstá cejn výjimečně do hmotnosti 7 kg (Ohře). Z Divoké Orlice je z roku 1975 uváděn úlovek o délce 78cm a o hmotnosti 4,25 kg, ve Šlapánce (přítok Sázavy) v roce 1985 chycený kus
měl délku 71 cm a hmotnost 5,1 kg. V roce 1989 byl v Divoké Orlici uloven cejn (67 cm, 3,25 kg) ve dvanáctém roce života. V nádrži Mostiště byl potvrzen věk cejna velkého až dvacet let.
Potrava: potěr se živí malými planktonními organismy, řasami i rostlinným pylem. Větší potěr požírá buchanky, rozsivky, později se v trávicím ústrojí objevují perloočky a larvy pakomárů. Ve velikosti kolem 5 cm již pohlcuje i detrit spolu s bentickými organismy (např. nitěnkami, měkkýši), což je i hlavní potrava dospělých.
Rozmnožování: v našich podmínkách dosahují pohlavní dospělosti ve věku 2—10 let. Samice mívají až přes 900 000 jiker, jejichž průměr bývá kolem 1,5 mm. Třetí nastává po zvýšení teploty vody na 12—14 °C, obvykle probíhá v rozmezí teplot 17—19 °C. Cejn se vytírá nejčastěji na zatopené louky nebo na vodní rostliny při pobřeží, čehož lze úspěšně využívat při poloumělém výtěru pomocí umělých trdlišť. Při nedostatku vhodných trdlišť se vytírá i na kameny (Orlická nádrž, Slapská nádrž).
Význam: oblíbený objekt sportovního rybaření. Na některých lokalitách má význam i při hospodářské těžbě sítěmi (Orlická nádrž). Z vodárenských nádrží, zejména při jeho větším zastoupení, je odstraňován, neboť narušuje vztahy mezi filtrujícími planktonními organismy (požírá také zooplankton),a tak se může podilet na zhoršování kvality vody. Z kaprovitých rybníků je také vyřazován, protože kaprovi konkuruje v potravě. Maso cejna je dobré, obsahuje asi 4 % tuku.