Prokletím českých rybářů je teď chráněný kormorán velký
„Kormorán sežral všechno, co tam plavalo,“ stěžuje si při vyslovení jména tohoto chráněného ptáka předseda Českého rybářského svazu Alexander Šíma. Už loni rybáři naříkali, že jim kormorán velký decimuje stavy ryb. Letos je to prý ještě horší.
„Kormorán sežral všechno, co tam plavalo,“ stěžuje si při vyslovení jména tohoto chráněného ptáka předseda Českého rybářského svazu 
Alexander Šíma. Už loni rybáři naříkali, že jim kormorán velký decimuje stavy ryb. Letos je to prý ještě horší.
„V posledních osmi až deseti letech je to problém, ale poslední tři roky je to katastrofa,“ říká Alexander Šíma, který v pátek bude o kormoránu jednat s ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou (ODS). Od jednání si slibuje regulaci stavu ptáků.
Začarovaný kruh
Na kormorána si stěžuje i místopředseda Moravského rybářského svazu Vladimír Snopek. Avšak jihomoravští rybáři by na tom mohli být lépe než jejich kolegové v ostatních regionech České republiky. Jihomoravský krajský úřad totiž podle Vladimíra Snopka vydal výjimku k odstřelu kormoránů v revírech Moravského rybářského svazu. „Doufáme, že to bude lepší,“ doplnil.
Rybáře ovšem netrápí jen kormorán, ale i pozvolný úbytek členské základny. „Stává se z toho drahý koníček. Jestli členů nebude ubývat ve větší míře, tak to zatím tolik nevadí,“ říká Vladimír Snopek.
Alexander Šíma však úbytek členů považuje za začarovaný kruh. „Jestli bude méně rybářů, svaz vybere méně za povolenky, a tím bude méně peněz na zarybňování. Takže potom by se musely zvednout ceny povolenek, které si pak bude moci dovolit méně rybářů,“ obává se místopředseda svazu. V současné době Český rybářský svaz registruje asi 250 tisíc členů. Moravský svaz jich má kolem 70 tisíc.
Už tu není co chytat, říká muškař
Daniel Kříž na zahájení pstruhové sezóny čekat nebude. Pomalu si balí nádobíčko a chystá se vyrazit na ryby už tento týden. Do Dánska. „Nepotřebuji stát frontu u řeky. Na zahájení asi posedím u kamaráda na chatě a otevřeme si láhev vína. Možná se ale k řece půjdu podívat,“ říká vášnivý rybář.
K rybaření se nedostal náhodou. Na ryby ho bral už jeho táta, toho zase děda. „Rybaření je v naší rodině už asi pátou generaci. Nejdříve jsem jako malý kluk pytlačil v jižních Čechách, ale pak jsem si řekl, že by bylo dobré mít na to papír a pořád neutíkat před porybnými,“ vzpomíná.
Oproti předkům se však rybaření věnuje intenzivněji. Postupně se propracoval až k muškaření, královské disciplíně. Proto je ho možné potkat, jak se v goretexovém obleku brodí horskou říčkou a jak hledá, kde se skrývá ryba, kterou by mohl ulovit.
Jde o cvik
„Na háčku je co nejvěrohodnější imitace hmyzu. Potom je potřeba ji dopravit co nejblíže k rybě. To vyžaduje techniku, což je těžší než si sednout na kapříka. Učit se to sám jde však špatně. Sice se to naučit lze, ale rybář může získat hodně špatných návyků,“ tvrdí Daniel Kříž.
Muškaření si postupně získává srdce rybářů, nicméně v našich končinách není tolik rozšířené jako v zahraničí. Zatímco v Česku se jím zabývá zhruba necelá desetina, za hranicemi až čtyřicet procent rybářů. „Dříve bylo muškařů ještě méně. Nebylo k tomu náčiní a nebyly informace. Rybářské kroužky učily chytat kapříky,“ vysvětluje.
Jenomže Daniel Kříž v Česku rybaří stále méně. Není tu prý co chytat. Nejenže stavy ryb likvidují hejna kormoránů, ale pstruhy a lipany v potocích nahrazují kapři a pstruzi američtí. „Vysazuje je tam Český rybářský svaz, který má monopol na tekoucí vody. Je to levné, ale nemají tam co dělat. V Čechách mě to už, kromě přírody, k řece netáhne,“ zlobí se.
Když mu to čas dovolí, doma má totiž roční dcerku, tak vyráží do zahraničí.
„Poslední dobou jezdím hlavně do Skandinávie. Můžu si tam chytit krásnou rybu, což u nás už není možné. Tady se chytají pubertální ryby,“ doplňuje. Navíc získat povolení k lovu třeba ve Švédsku není podle něho nijak složité. „Když se mi někde líbí, stačí zajet k nejbližší pumpě a mohu si tam povolenku koupit. U nás je to mnohem složitější. Cizince, který chce chytat u nás, čeká několikatýdenní martyrium,“ říká.
Své nejcennější trofeje ulovil právě ve Skandinávii. „Nejvíc mě potěšil sedmdesát centimetrů dlouhý mořský pstruh, kterého jsem chytil v Dánsku. Potom jsem ulovil pár hezkých štik ve Švédsku,“ vzpomíná Daniel Kříž.
Jak dodává, přál by si, aby se do českých říček navrátil přirozený ekosystém a přirozené druhy ryb. „Chci, aby řeky vypadaly tak, jako by žádný Český rybářský svaz neexistoval,“ říká Daniel Kříž, který na rybách ročně stráví asi 30 dní, z toho asi 15 v zahraničí.
Setkání odborníků i laiků z řad rybářů, myslivců, představitelů ministerstev a dalších hostů pořádal Český rybářský svaz (ČRS). Závěr konference byl v podstatě jasný už před jejím zahájením: Kormoráni způsobují nenahraditelné škody, ovšem patří mezi chráněná zvířata, a tak s nimi lze těžko bojovat. S vymáháním náhrad škod je to ještě složitější. A situaci je třeba řešit.
Podle jednatele ČRS Jana Štípka nechal člověk kormorány kdysi téměř vyhynout a následně jim pomohl se přemnožit. „O jejich přesném počtu u nás se vedou pře. Udávají se čísla od 11 000 do 40 000 kusů. Je to alarmující,“ řekl.
Na chovných rybnících v republice jsou kormoráni za rok schopni napáchat škodu ve výši 80 milionů korun, v rybářských revírech dalších 50 až 70 milionů. „Co se týče chovných rybníků, tam lze žádat stát o náhradu způsobené škody. Zákon totéž umožňuje i na rybářských revírech, jenže není to jednoduché. Výklad Ministerstva životního prostředí je takový, že ryby v okamžiku, kdy je do řeky vypustíme, už rybářům nepatří. Odškodnění tedy nejčastěji končí u soudu,“ dodal Štípek.
Europoslanec Pavel Poc tvrdí, že problém s kormorány je známý v celé Evropské unii, ale mnohé státy se řešení dlouho bránily. „Například Německo a Rakousko počty kormoránů redukují a efekt to má. Je ale řada států, jako Česká republika, v nichž toto nefunguje. Problém s kormorány by se měl řešit celoevropsky,“ tvrdil Poc.
Když se hovoří o regulaci kormoránů, nejčastěji přijde řada na jejich odstřel. Myslivci, kteří by se o něj starali, jsou však proti tomu, aby se kormoráni stali odstřelovými. „Pak bychom byli za škody, které způsobí, zodpovědní my a museli bychom je nahrazovat,“ upozorňuje Jaroslav Kostečka z Českomoravské myslivecké jednoty a dodává, že myslivci jsou připraveni spolupracovat se státem.
Odstřel? Asi na jaře
Podle Jana Šímy z Ministerstva životního prostředí povolují v současné době odstřely či plašení kormoránů jednotlivé krajské úřady. Martin Bílý, jednatel ČRS Plzeň, však popsal, jak to v praxi vypadá. „V Plzeňském kraji je s kormorány největší problém na Berounce, zejména na zimovišti u Zábělé. Vloni jsme žádali o povolení pro odstřel, ale nedostali jsme je. Letos jsme je na Berounku sice získali, ovšem s výjimkou Zábělé. Odvolali jsme se a předpokládám, že pokud odstřel povolen bude, tak až na jaře, kdy ptáci odletí,“ řekl.
Podle rybářů zkonzumuje každý kormorán zhruba půl kila ryb za den. Celé hejno, které nocuje u Zábělé, je schopno za den požrat přes 300 kilogramů ryb. Za rok tím rybářům ´vyrobí´ ztrátu zhruba 2,5 milionu korun.
Zdroj: Deník.cz
Alexander Šíma. Už loni rybáři naříkali, že jim kormorán velký decimuje stavy ryb. Letos je to prý ještě horší.„V posledních osmi až deseti letech je to problém, ale poslední tři roky je to katastrofa,“ říká Alexander Šíma, který v pátek bude o kormoránu jednat s ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou (ODS). Od jednání si slibuje regulaci stavu ptáků.
Začarovaný kruh
Na kormorána si stěžuje i místopředseda Moravského rybářského svazu Vladimír Snopek. Avšak jihomoravští rybáři by na tom mohli být lépe než jejich kolegové v ostatních regionech České republiky. Jihomoravský krajský úřad totiž podle Vladimíra Snopka vydal výjimku k odstřelu kormoránů v revírech Moravského rybářského svazu. „Doufáme, že to bude lepší,“ doplnil.
Rybáře ovšem netrápí jen kormorán, ale i pozvolný úbytek členské základny. „Stává se z toho drahý koníček. Jestli členů nebude ubývat ve větší míře, tak to zatím tolik nevadí,“ říká Vladimír Snopek.
Alexander Šíma však úbytek členů považuje za začarovaný kruh. „Jestli bude méně rybářů, svaz vybere méně za povolenky, a tím bude méně peněz na zarybňování. Takže potom by se musely zvednout ceny povolenek, které si pak bude moci dovolit méně rybářů,“ obává se místopředseda svazu. V současné době Český rybářský svaz registruje asi 250 tisíc členů. Moravský svaz jich má kolem 70 tisíc.
Už tu není co chytat, říká muškař
Daniel Kříž na zahájení pstruhové sezóny čekat nebude. Pomalu si balí nádobíčko a chystá se vyrazit na ryby už tento týden. Do Dánska. „Nepotřebuji stát frontu u řeky. Na zahájení asi posedím u kamaráda na chatě a otevřeme si láhev vína. Možná se ale k řece půjdu podívat,“ říká vášnivý rybář.
K rybaření se nedostal náhodou. Na ryby ho bral už jeho táta, toho zase děda. „Rybaření je v naší rodině už asi pátou generaci. Nejdříve jsem jako malý kluk pytlačil v jižních Čechách, ale pak jsem si řekl, že by bylo dobré mít na to papír a pořád neutíkat před porybnými,“ vzpomíná.
Oproti předkům se však rybaření věnuje intenzivněji. Postupně se propracoval až k muškaření, královské disciplíně. Proto je ho možné potkat, jak se v goretexovém obleku brodí horskou říčkou a jak hledá, kde se skrývá ryba, kterou by mohl ulovit.
Jde o cvik
„Na háčku je co nejvěrohodnější imitace hmyzu. Potom je potřeba ji dopravit co nejblíže k rybě. To vyžaduje techniku, což je těžší než si sednout na kapříka. Učit se to sám jde však špatně. Sice se to naučit lze, ale rybář může získat hodně špatných návyků,“ tvrdí Daniel Kříž.
Muškaření si postupně získává srdce rybářů, nicméně v našich končinách není tolik rozšířené jako v zahraničí. Zatímco v Česku se jím zabývá zhruba necelá desetina, za hranicemi až čtyřicet procent rybářů. „Dříve bylo muškařů ještě méně. Nebylo k tomu náčiní a nebyly informace. Rybářské kroužky učily chytat kapříky,“ vysvětluje.
Jenomže Daniel Kříž v Česku rybaří stále méně. Není tu prý co chytat. Nejenže stavy ryb likvidují hejna kormoránů, ale pstruhy a lipany v potocích nahrazují kapři a pstruzi američtí. „Vysazuje je tam Český rybářský svaz, který má monopol na tekoucí vody. Je to levné, ale nemají tam co dělat. V Čechách mě to už, kromě přírody, k řece netáhne,“ zlobí se.
Když mu to čas dovolí, doma má totiž roční dcerku, tak vyráží do zahraničí.
„Poslední dobou jezdím hlavně do Skandinávie. Můžu si tam chytit krásnou rybu, což u nás už není možné. Tady se chytají pubertální ryby,“ doplňuje. Navíc získat povolení k lovu třeba ve Švédsku není podle něho nijak složité. „Když se mi někde líbí, stačí zajet k nejbližší pumpě a mohu si tam povolenku koupit. U nás je to mnohem složitější. Cizince, který chce chytat u nás, čeká několikatýdenní martyrium,“ říká.
Své nejcennější trofeje ulovil právě ve Skandinávii. „Nejvíc mě potěšil sedmdesát centimetrů dlouhý mořský pstruh, kterého jsem chytil v Dánsku. Potom jsem ulovil pár hezkých štik ve Švédsku,“ vzpomíná Daniel Kříž.
Jak dodává, přál by si, aby se do českých říček navrátil přirozený ekosystém a přirozené druhy ryb. „Chci, aby řeky vypadaly tak, jako by žádný Český rybářský svaz neexistoval,“ říká Daniel Kříž, který na rybách ročně stráví asi 30 dní, z toho asi 15 v zahraničí.
Setkání odborníků i laiků z řad rybářů, myslivců, představitelů ministerstev a dalších hostů pořádal Český rybářský svaz (ČRS). Závěr konference byl v podstatě jasný už před jejím zahájením: Kormoráni způsobují nenahraditelné škody, ovšem patří mezi chráněná zvířata, a tak s nimi lze těžko bojovat. S vymáháním náhrad škod je to ještě složitější. A situaci je třeba řešit.
Podle jednatele ČRS Jana Štípka nechal člověk kormorány kdysi téměř vyhynout a následně jim pomohl se přemnožit. „O jejich přesném počtu u nás se vedou pře. Udávají se čísla od 11 000 do 40 000 kusů. Je to alarmující,“ řekl.
Na chovných rybnících v republice jsou kormoráni za rok schopni napáchat škodu ve výši 80 milionů korun, v rybářských revírech dalších 50 až 70 milionů. „Co se týče chovných rybníků, tam lze žádat stát o náhradu způsobené škody. Zákon totéž umožňuje i na rybářských revírech, jenže není to jednoduché. Výklad Ministerstva životního prostředí je takový, že ryby v okamžiku, kdy je do řeky vypustíme, už rybářům nepatří. Odškodnění tedy nejčastěji končí u soudu,“ dodal Štípek.
Europoslanec Pavel Poc tvrdí, že problém s kormorány je známý v celé Evropské unii, ale mnohé státy se řešení dlouho bránily. „Například Německo a Rakousko počty kormoránů redukují a efekt to má. Je ale řada států, jako Česká republika, v nichž toto nefunguje. Problém s kormorány by se měl řešit celoevropsky,“ tvrdil Poc.
Když se hovoří o regulaci kormoránů, nejčastěji přijde řada na jejich odstřel. Myslivci, kteří by se o něj starali, jsou však proti tomu, aby se kormoráni stali odstřelovými. „Pak bychom byli za škody, které způsobí, zodpovědní my a museli bychom je nahrazovat,“ upozorňuje Jaroslav Kostečka z Českomoravské myslivecké jednoty a dodává, že myslivci jsou připraveni spolupracovat se státem.
Odstřel? Asi na jaře
Podle Jana Šímy z Ministerstva životního prostředí povolují v současné době odstřely či plašení kormoránů jednotlivé krajské úřady. Martin Bílý, jednatel ČRS Plzeň, však popsal, jak to v praxi vypadá. „V Plzeňském kraji je s kormorány největší problém na Berounce, zejména na zimovišti u Zábělé. Vloni jsme žádali o povolení pro odstřel, ale nedostali jsme je. Letos jsme je na Berounku sice získali, ovšem s výjimkou Zábělé. Odvolali jsme se a předpokládám, že pokud odstřel povolen bude, tak až na jaře, kdy ptáci odletí,“ řekl.
Podle rybářů zkonzumuje každý kormorán zhruba půl kila ryb za den. Celé hejno, které nocuje u Zábělé, je schopno za den požrat přes 300 kilogramů ryb. Za rok tím rybářům ´vyrobí´ ztrátu zhruba 2,5 milionu korun.
Zdroj: Deník.cz