• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Zelené chrámy a stíny strachu

  • cadox fishing
30. 01. 2016

Je horký červencový čtvrtek, teploty na slunci přesahují třicítku. Protože jsou prázdniny, areál Krajinky v chebském Poohří je plný rodin s dětmi i turistů. Děti vřískají na dětském hřišti s vodním brouzdalištěm, dospělí je pozorují z přilehlé Říční terasy, kde se svlažují chlazeným pivem. Ano, takhle chutná letní idylka. Tedy alespoň některým. Ne všichni v blízkém okolí si ji totiž mohou dopřát. Nedaleko odtud, za zády osvěžujících se rodičů, se ve stejnou dobu rozehrává drama. Příběh života a smrti z jiného světa.

Střecha, kterou vystavěly desítky stulíků z listnatých tašek, se pár minut po šestnácté hodině začíná vlnit. Zprvu nenápadně, vzápětí nepřehlédnutelně. Jako kdyby se znovu připomnělo zemětřesení, které je pro oblast Chebska typické. Tentokrát však dunivé otřesy země chvění listů na hladině nezpůsobily. Rozvlnila je štika, jak se jen o pár vteřin později ukáže. Vládkyně tohoto zeleného ostrova se odkudsi z jeho neviditelného nitra připlížila skrz les četných stonků k okraji listnaté střechy, aniž by si jejích sedmdesáti centimetrů ostatní ryby všimly. Z jejího stínu pak zprudka zaútočila. Přesně jako čistý švih samurajskou katanou vlétla do hejna rybek, až se listy na hladině na chvíli rozestoupily, a vzápětí znovu zmizela uvnitř svého zeleného hrabství.

Kdo se tím směrem podíval jen o dvacet vteřin později, neviděl nic víc a nic míň, než to samé, co před útokem štiky. Bohulibě prosluněnou hladinu a hejno plotiček a několika málo tlouštíků u okraje stulíkového ostrova.

Já měl štěstí, že jsem se díval správným směrem ve správnou chvíli. Sledoval jsem její smrtící útok a přitom si uvědomil, koho všeho jsem u tohoto ostrova jen během zmíněného dne viděl. Napočítal jsem zde patnáct kaprů, když jsem před hodinou a půl procházel opačným směrem. Chvíli se slunili u hladiny, než je vyplašil německý ovčák, který skočil do vody. On o nich nevěděl a oni zase nechtěli nic riskovat. A tak zmizeli v útrobách stulíkového ostrova.

Na jeho konci, ve směru po vodě, pak neklidně větřil zhruba půlmetrový bolen. A všude po jeho okrajích se zdržovali menší plotice i tlouštíci, zmíněná štika a několik okounů, které jsem tady vytáhl a pustil zpět o dva dny dříve. A možná zde vegetovaly i další druhy ryb, které se ve zdejší části řeky vyskytují. Cejni, líni, úhoři a jiní. Společenstva vodních rostlin totiž slouží všem, i když každému trochu jinak.

Co všechny dohromady na tomto stulíkovém ostrově přitahuje? A proč vůbec jsou zelené džungle vodních rostlin všude na světě doslova magnetem pro ryby, bez rozdílu na jejich velikost a druh? Důvodů je hned několik a všechny jsou prosté.

    Zelený chrám bezpečí

Stulík, orobinec, lakušník, šípatka, nepukalka, plavín, rdesno, stolístek. Pro potěr a malé ryby je modlitba ve stínu zeleného sloupoví modlitbou naděje v každé další ráno. Stonky jako živý plot, listy jako závěsy nebo polštáře, olistěné lodyhy jako neprostupná hradba. Společenstva vodních rostlin (hydrofytů) představují pro nejmenší ryby výjimečné chrámy bezpečí. Celistvě jednoduché stavby, které poskytují pronásledovaným azyl před většími a silnějšími pronásledovateli. Pro každou z desítek až tisíců malých rybek jsou příslibem naděje, že také ona jednou vyroste a bude velká. Dospělá a mocná.

Ano, v jejich stínu mohou snít svůj největší sen. Proto se mladí drží zuby nehty vodních trav. Kdykoliv se totiž v blízkém okolí objeví jakékoliv nebezpečí, třeba jen o centimetr větší než jsou oni sami, hejno se rozprchne a mrňata zmizí uvnitř zeleného chrámu. Pod jeho střechou se mládež cítí chráněna. A může se tam znovu pomodlit za probuzení do dalšího dne. Možná se ho dožijí, pokud nebezpečí nečíhá právě tam. Někde mezi stonky. Přímo uvnitř chrámu!

    Stín strachu

Pro velké ryby je totiž ten samý chrám spojencem, který také jim pomáhá přežít. Nechrání jen malé, ale i velké ryby, a to před možným napadením shora (od dravých ptáků), z pevniny (od člověka) nebo z hlubin (od ještě větších dravců). Zároveň jim ale poskytuje výhodu být nepozorován a tedy se snadněji přiblížit ke kořisti. Na skus menším rybkám.

Azylu zelených chrámů mistrně využívají štiky, jejichž mimikry zčásti přejímají podobu okolí. Nadčasový žíhaný outfit, prověřený tisíce lety evoluce, je pro pobyt mezi stonky a olistěnými lodyhami přímo stvořený. Také díky němu štiky jen málokdy trpí hladem. Při lovu kolem vodních trav jde o maskáč k nezaplacení.

Z predátorů však štika není jediným druhem, který má zádumčivé stíny zelených chrámů v oblibě. Potrava a pocit bezpečí k nim přivádí i další úspěšné lovce. Okouny. S maskovacími pruhy na bocích, které je mezi četnými stonky promění v téměř neviditelné zabijáky, jsou připraveni kdykoliv zaútočit. A zabíjet.

Přesto právě ve vodních rostlinách mají malé ryby větší šanci spatřit úsvit příštího rána než kdesi v poušti otevřené vody. Mezi stonky a lodyhami mají pořád naději, že je tyto plaňky v případě nebezpečí dobře ukryjí.

    Hypermarket zdarma

Bezpečnost a ochrana je ale jen jednou z cenných devíz, kterými společenstva vodních rostlin disponují a zdarma je poskytují rybám bez rozdílu druhu a velikosti. Další významnou devízou, v podstatě již zmíněnou v předešlé pasáži, je potrava. Přesněji její dostupnost. Kolem ostrovů vodní zeleně se jí hýbe dost a je k dispozici zdarma, stejně jako ochrana. Vyžaduje to však jednu drobnost… Umět své jídlo chytit!

Zatímco pro větší dravé ryby jsou potravou menší ryby bez rozdílu, schovávající se v přítmí džungle, pro malé a kaprovité ryby je potravou převážně hmyz. Zelené oázy jím v létě doslova překypují a nabízejí příchozím různá stadia hmyzu na listech, stoncích i mezi oddenky. Stačí si jen vybrat dle sezónní nabídky.

Plotice, líni, perlíni, tlouštíci nebo pasoucí se stáda cejnů tak mají v travách k dispozici například larvy jepic, střechatek, pakomárů či vážek (pozor – larvy vážek jsou dravé a dokáží ulovit i potěr!), vajíčka chrostíků a střechatek, perloočky, vodní ploštice nebo utopený suchozemský hmyz, který voda k vodnímu pralesu přinese a pohřbí jej tam.

Z pohledu ryb o důvod víc, proč vodní rostliny milovat.

    Listy jako slunečník

Stulík žlutý nebo třeba rdesno obojživelné. V plném květu bývají od června do srpna, tedy v nejteplejších měsících roku. Tehdy pozorujeme jejich žluté, resp. růžové květy na hladině a pokud nejsme úplní ignoranti, musí se nám tyto vodní rostliny líbit.
A právě tehdy, když slunce nejvíc žhne, poskytují svým rybím chráněncům ještě jednu užitečnou službu. Stín. Chladivý stín, kterému se v létě zřejmě nic nevyrovná. Červencová a srpnová vedra se díky jemu totiž lépe přečkají. Ostrovy stonků a listů pak nejsou jen chrámy, poskytujícími azyl bezpečí, a hypermarkety, vydávajícími bezplatně potravu, ale i širokými slunečníky nad zlato.

A na závěr my dovolte jednu poznámku. Strohou, nicméně o dokonalosti matky přírody. Zatímco my, lidé, jsme chrámy a nákupní centra od sebe oddělili, příroda je dávno před námi spojila dohromady. V podobě společenstev vodních rostlin.

Václav Fikar


Navštivte katalog Jenzi a vybrané produkty žádejte u svých prodejců.


Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.






Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 2

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se