• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Zážitky s tloušti

  • cadox fishing
27. 12. 2009

Tloušť je kaprovitá ryba. Čím je starší a tedy i větší, stává se dravcem „všežravcem“. Nepohrdne mrtvou nebo dokonce i živou rybkou. Kdykoli jsme některého velikána připravovali pro večerní hostinu a nahlédli do jeho vnitřností, bylo jeho zažívací ústrojí přecpané rybím potěrem, někdy i rybkou o délce deset centimetrů. V tlouštím jídelníčku byl denní samozřejmostí, a proto i spolehlivou návnadou, především hmyz, zvláště larvy a červi. Výborně se však osvědčily také třešně a višně, tloušťům chutnaly zvláště malé plané třešně s přesládlou dužinou a stejně lahodným jménem „ptačinky“.
V místech, kde řeku vroubilo maliní a ostružiní, brali mlsní tloušti právě na tyto plody. Ale dali se zlákat i na kostičku chleba, napíchnutou skrze kůrku, a ještě na jednu návnadu, o níž se zmíním poněkud později, brali jako posedlí.

Jen vlasec bylo třeba na všechna ta nápaditá vnadidla volit co nejtenčí. Tloušti si v čisté vodě vyhlédnuté sousto často nejdřív prohlíželi a silná šňůra či její nápadná barva je odradily. Zvláště staří zkušení tloušti byli při sběru potravy úzkostlivě opatrní. Zpozorovali-li rybáře na břehu, většinou mizeli v tůních, anebo odpluli do svých říčních samot pod břehy a kořeny olší a vrb.
Někdy se nám povedlo na ně vyzrát, doslova jsme se připlížili k obeznámeným lovištím, aniž nás zaznamenali. Jeden z nás přilehl na silný kmen osiky či břízy, sražený kdysi vichřicí napříč přes koryto řeky a tam splynul s kládou, třímaje lehounký prut v ruce a popouštěje pozvolna téměř neviditelný vlasec s návnadou po proudu dolů. Naděje na úlovek se nám takto skrytým zdála daleko větší, než když naše postavy popocházely po břehu a co chvíli čeřily vodu nepokojným vlascem. Zpravidla také udeřil hltavý tloušť nenadálým výpadem po tučném soustu a záleželo pak jen na duchapřítomnosti a pohotovosti rybáře, zda dovedl v nezáviděníhodné pozici v pravý okamžik při natažené šňůře pružně zaseknout.

Jednou v létě jsme táhli podél Vltavy rájovským údolím, které se opravdu podobá přírodnímu ráji s kvetoucími loukami a stráněmi, svažujícími se dolů k alejím stromů a křoviskám, lemujícím řeku. Nic nebralo. Zkoušeli jsme chrostíky i hnojáčky a dešťovky, ale splávky se nepohnuly. Zmítal jimi snad jedině proud, když jsme nahazovali vlasec do říčních jazyků. Doplahočili jsme se tak až k zlatokorunskému jezu. Tam jsme se posadili a rozbalili svačinu, kterou jsme si toho dne jistě zvlášť zasloužili.

Jak tak Ruda vedle mne pojídal svůj krajíc s máslem a přikusoval hubený tavený sýr, dostal nápad. Uhnětl ze sýra kuličku a navlékl ji na háček. Jen spustil vlasec pod jez, špuntík se bláznivě rozjel po hladině, vzápětí se prudce zhoupl a zmizel pod vodou. Kamarád zasekl a pocítil odpor, na udici se bránila velká ryba. Křižovala tůní sem a tam, kdykoli ji o kousek přitáhl, hned se mrštnými obraty od něho odvracela. Bojovala urputně, neustále ujížděla, kličkovala pod hladinou, až se ukázala. Byl to nádherný tloušť. Bylo vidět na okamžik jeho velká okrouhlá ústa, mohutný hřbet. Divokým přemetem zavířil pod hladinou – a vlasec na Rudově udici zůstal zplihle viset. Tloušť se vysmekl, vyprostil se z háčku, vybojoval si svobodu úžasnou vitalitou. Vrátil se do chladného přítmí u říčního dna, jež bylo jeho domovem.

Přítel přichystal novou sýrovou kuličku, navlékl, nahodil, splávek uháněl znovu do podjezních hlubin. Tentokrát vytáhl tlouště jistě jedenapůlkilového. Vyzkoušeli jsme tehdy sýrovou návnadu ještě několikrát a s úspěchem, zachytali jsme si! Od těch dob nosíváme k řece na lov tloušťů v batůžku tavený sýr.

Jelec tloušť, jak se správně nazývá, však miluje také třešně. Když zrají třešně, je čas tloušťů. Ale nemyslete si, není to jednoduchý rybolov. Musí být při něm také hezké počasí, aspoň taková je naše zkušenost. Odtud je Rudovo vyprávění o této nevšední zábavě.
Babka u silnice mi prodala plný sáček třešní a já si to namířil k Malši. Než jsem k ní došel, zmlsal jsem víc než polovinu tmavě červených třešní. Zasedl jsem k vodě, mezitím mraky zakryly sluníčko, mé lovecké šance poklesly, pod mými pruty ve vodě vymeteno. Pozoroval jsem potěr pod hladinou a začal snižovat zásobu třešní. Pecky jsem jen tak bezmyšlenkovitě vystřeloval prsty do vody. Jak jich pár spadlo do mělčiny pode mnou, najednou kolem nich nastal pohyb. Tři tlouštíci připluli na pobřežní hody. Směšně je nabírali do tlamek a znovu je vypouštěli, jako by je olizovali. Opatrně jsem vytáhl udici, zbavil třešničku pecky, navlékl ji na háček a spustil ke kraji na mělčinu. Tři mladíci se tam znovu hemžili a nejčilejší z nich už unášel kulatou červenou kořist do proudu. Zřetelně jsem viděl, jak ji drží za střepeček kůže, který vznikl po vypeckování. Zasekl jsem, ale pochopitelně unikl. Další třešni jsem rozkousl a napíchl jen kousek dužiny na špičku háčku. Ještě jsem sladkou návnadu ani nespustil k samému dnu a už další z trojice hltavých tlouštíků odnášel pochoutku kamsi pod břeh. Zásek – a znovu jen holý háček, svlečený z karmínového roucha. Rozporcoval jsem ještě pár třešní a nabídl je tomu všetečnému triu pod sebou. Hráli si se mnou a umně svlékali z háčku jednu pochoutku za druhou.

Pak zafoukal vítr a rázem všecko ustalo. Přemýšlel jsem o návratu, jen tak z čirého zoufalství jsem naposled nahodil do hloubky celou třešni. Zdálo se, že je všechno marné. Začal jsem pozvolna balit.

Zrovna, když jsem chtěl svinout vlasec s třešní, přišel záběr. Co říkám záběr, superzáběr! Uchopil jsem prut, trhl jím a nastal souboj, který jsem dobře znal od zlatokorunského jezu. Tloušť se držel u dna a ne a ne se ukázat. Tvrdošíjně se vzpěčoval, až přece jen povolil a vyplul k hladině. Byl to pořádný pořízek. Zaseknutý byl lépe než tenkrát ten kapitální tloušť na Vltavě. A tak jsem přece jen vzájemné přetahování na Malši vyhrál. Na mělčině pak svůj poslední zápas vzdal.

Byl jsem tenkrát hrdý na nevšední úlovek, ale doma mě přivítali chladně. Tloušť nepatřil mezi oblíbené rybí pochoutky. Nadlouho mi však z něj zbyl pátý žaberní oblouk, který drtí a rozmělňuje potravu. Nosil jsem jej jako cennou trofej na mém klobouku, než se mi spolu s rybářskými odznaky ztratil zničehonic z věšáku na kterémsi zahraničním zájezdu.
Ludvík Mühlstein 

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.

  


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 2

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se