• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Údolí okounů

  • cadox fishing
08. 04. 2014
Zavzpomínal jsem na svá mladá trampská léta a tak jsem vyrazil na průzkum našich hlubokých, panenských hvozdů. Kam jinam bych ale vyrazil, než k vodě. Měl jsem v plánu jen tak bez prutů projít revír, který jsem si našel na mapy.cz. sice to bylo trochu mimo mé přesvědčení, ale pokrok nezastavíš. Věděl jsem zhruba, do čeho jdu, ale ani náhodou jsem nemohl tušit, co mne zde čeká.

Divný patron


 Ráno se budím podle mne v člověkem nedotčené přírodě, jen tady něco nehraje. Ze dvou metrů na mne kouká fena německého ovčáka. Nejsem ozbrojený ani klackem, přemýšlím co dělat. Těžko se mi bude utíkat, zabalený ve spacáku. Jestli mne roztrhá, nikdo mne tady nenajde! Vypadá ale přátelsky, snad nebude ani vzteklá. Házím jí kousek buřta a jsme kamarádi. Raději ji nehladím. Balím ale pod neustálým psím dohledem. Snad se mnou nepůjde až k vlaku. Není na ní vidět, že by nějak strádala, třeba se jen ke mně zatoulala a půjde domů. Netuším ale jak daleko jsem od civilizace. Jdeme tedy spolu po proudu, až ucítím typickou vůni táboráku. Najednou se přede mnou otevírá neuvěřitelný obraz. Uprostřed lesů žije poustevník. Fena je jeho. Žije tady v takových chýších částečně dřevěných, částečně zemljankách. Naprosto odříznutý od civilizace, bez teplé vody, elektřiny a podobných samozřejmostí současného přetechnizovaného světa. Studánka mu bublá pár metrů vedle a koupelnu se stále tekoucí, i když ledovou vodou má před sebou. Prostě neuvěřitelná pohoda. Nevím, jestli bych měl odvahu tam s ním sdílet střechu nad hlavou, přístřešky neměly dveře, ani alespoň korále. Obyvatel lesního zátiší se nenechal vyrušit z ranní siesty a ani nereagoval na můj pozdrav. Jen jeho čtyřnohý spolupoustevník mne ještě pár minut následoval, aby se pak sám vrátil zpět hlídat klidný spánek svého pána. Teprve pak jsem si všimnul zaparkovaného automobilu na protějším břehu, takže poustevník s automobilem, to jsem ještě neviděl, ani neslyšel. Sice mně to trochu srazilo první úžasný dojem, ale stejně ho hodnotím! Je to už nějaká doba, ale dost často si na něho vzpomenu. Zatím jsem něco takového viděl jen v TV, v dokumentech z Kanady. Sice i u nás v Mladé Boleslavi žijí lidé podobným způsobem, ale ti nemají tak klidný spánek, protože je neustále ruší hlídky městské policie. :)  Postupuju po proudu dolů, už bez průvodce. Voda je to krásná a panenská, stejně jako celé okolí. Nikde ani živáčka. Ve vodě je ale živo. Mezi padlými stromy se vytvářejí tůňky, a kdybych byl ryba a ještě k tomu dravá, nehledal bych jiné útočiště, než toto. I bez polarizačních brýlí vidím trofejní okouny. Mezi nimi i slušní tloušti. Neskutečné divadlo, ale když nemám sebou pruty! Je rozhodnuto, vrátím se sem s plnou výbavou.

První klika

Pachatel se tedy vrátil na místo činu, doufám, že ryby tady budou. Na začátku jsem měl trochu obavy, aby se to hned na startu krásného dne, který jsem v plánu celý strávit u vody, nezvrtlo. Při příjezdu, jsem totiž rozjel prázdnou láhev od piva. Naštěstí jsem nepíchnul, tak to mohlo znamenat jediné – střepy přinášejí štěstí.

A je to - chytám

Voda v řece byla silně pod stav – možná dobrý metr a k tomu ještě naprosto čistá a nad hlavou blankytně modré nebe, bezvětří a bez mráčků. To nemám na rybách moc rád a při vláčení obzvláště. Musím se více krýt ale v takovém prostředí, kde není k vodě nikde vyšlapaná cesta od rybářů a ani kolem vody v písku není vidět žádná lidská stopa, to snad ani není zapotřebí, ryby se vůbec nebojí a proplovají mi přímo pod nohama. Slovem – nádhera. Mé rybářské, vláčkařské srdce plesá. Ryby nejsou vůbec plaché a stojí klidně v proudu a pomalu sledují případnou potravu, kterou přináší poměrně silný proud. Ten se střídá s tůňkou a zase s proudem. Tady musí být! Neváhám, nasazuju měděnou dvounulku, nahazuju k protějšímu břehu a nechávám pracovat proud. První nához = první kontakt s rybou. Sice sotva 15cm okoun, ale ryba to je. Pode mnou „sedí“ v proudu proudníci, ale ti nemají o lesklý plíšek zájem. Maximálně se jen tak za třpytkou chvíli proplavou a pokračují dál v lelkování v tůňce. Měním měděnou dvounulku za trochu větší, ale v kombinaci červenoměděné barvy s červenou malou bužírkou, jako dráždidlo. Změna přinesla úspěch v podobě několika okatých dravčíků. Všichni jsou ohromně hltaví a mají nástrahu nasátou skoro až v … . Jediný nedobrý pocit z takového lovu je ten, že velikost úlovků na takovou pro dravce typickou vodu je příliš malá. Až nasazení polarizačních brýlí mi tu záhadu odhaluje – prostě ti malí okounci jsou příliš aktivní a větší kusy ke třpytce nepustí. Vidím to jasně z výšky dvou metrů - tady by byla na místě podvodní kamera. Fantastické divadlo se odehrává do půl metru pod hladinou. Na banju se mi třepe další dvaceticentimetrový „obr“, snaží se ze všech svých okouních sil setřepat z háčku. Rozruchem, který tím nastal, se přilákalo celé hejno malých okounků stejné velikosti a dorážejí na svého lapeného kolegu, když v tom z modré hlubiny připlouvají praví králové místních vod. Čtyři okouni kapitálních rozměrů se jen tak z bezpečné vzdálenosti připluli podívat, co ta mládež dělá za psí kusy. Ti menší se snaží vytrhnout gumovou nástrahu z tlamky okounovi, ten ve snaze se zbavit háčku mocně kmitá hlavou. Prostě neuvěřitelné divadlo. Nenechávám ho dlouho trápit a po uvolnění z háčku, ho pouštím asi pět metrů nad místem, kde jsem ho chytil. Pomalu a potichu se tam vracím a nahazuju do stejného místa a pomalounku vedu banjo nade dnem. Není to vázka, je to ten velký okoun. Škoda, jsou to jen dva metry od břehu, tak není prostor na nějaké velké výpady a okoun není ani nějaký velký vodní atlet, tak je jen dílem pár okamžiků a končí v podběráku. Ještě před tím, ale pár fotek ve vodě, poté pár fotek na suchu a plav dál! Žádný jiný už v tůňce nebyl ochotný ke spolupráci, tak pokračuji dál po proudu. Dostávám ještě několik okouních drobotin, ale pořádná ryba už se s námi seznámit nechce. I přesto si jen tak pro sebe toto místo nazývám ÚDOLÍ OKOUNŮ, vždyť jsem jich na krátkém úseku dostal z vody přes padesát a slibuji sobě i rybám, že se letos ještě nevidíme naposledy.


Pokus číslo dvě

Jsem tady zpět, ale tentokrát už ne sám, ale pozval jsem kolegu, závodníka v přívlači – Martina. Sdílí se mnou nadšení z okolí. Tentokrát se s námi dává lesní obyvatel do řeči. Není ale o co stát, je to morous a o rybářskou společnost nestojí. Vyloženě nemá rád lidi a rybáře tuplem.
Martin loví, jako já UL a dost se mu daří, jen ta velikost úlovků by mohla být trochu větší. K okounům se tentokrát přidávají i tloušti a potočáci. Bohužel jsme se ale přes třicet centimetrů ani jeden nedostali. U mne bodovali nejvíce smáčci hnědé, čajové barvy.
Už zase sedím nad mapy.cz a hledám něco podobného, co by mne opět oslovilo a pozvalo na své břehy. Zkuste to taky, je to příjemné dobrodružství!

ch.j.rybar




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 8

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se