• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

S vláčákem podél břehů - Candátí dopoledne.

  • cadox fishing
04. 12. 2013
Od včerejšího večera se nemohu dočkat jedné plánované, běžné docházky s vláčákem. Je to až s podivem, jak po tolika letech rybaření může člověk být tak netrpělivý a natěšený. Takovýchto vstávání jsem zažil již spousty, ale přesto mě něco ve vnitř stále nutí v rychlosti vypít kávu, rychle naházet pruty do auta a celou cestu se těšit. Zřejmě to je tím, jak říká kolega, že každá minuta strávená u vody je jiná a každá ti přinese to, co od ní očekáváš. A já očekávám odpočinek, relax a pohodu zpestřenou nějakým tím úlovkem.

Ranní mlha zahalila příjezdové cesty a já marně hledám svou oblíbenou lokalitu. Začátek dnešního rybolovu bude tedy spíše poslepu, říkám si, pokud nevjedu vozem až do přehrady, kterou rozlišuji před sebou s velkými problémy. Zastavuji pro jistotu s patřičným odstupem a pomalu rozbaluji vláčařské nádobíčko. Dva pruty, každý s jinou gramáží pro použití rozličných velikostí nástrah, tašku se zbytečným množstvím všech druhů nástrah, kterou budu jako obvykle tahat s funěním podél vody a také neméně velkou tašku s fotoaparátem. Začínám být pomalu znaven a to jsem ještě ani nenahodil. V příští sezóně se budu muset soustředit na selekci vybavení, které tahám s sebou, není přece možné, abych chodil domů s otlačeným ramenem a lokty vytahanými až k zemi. No ostatně to si říkám každý rok, takže vyhodím maximálně náhradní cívky a vlasce, které budu zcela jistě potřebovat. Připadá mě, že toho nosím v tašce čím dál tím více a redukce bude tedy nezbytná. Dnes se chystám vláčet celé dopoledne a tak s sebou prostě musím chtě nechtě vše nosit.

Vše připraveno, můžu tedy v pomalu se rozestupující mlze vybírat místo počátečního rybolovu. Není kam spěchat a tak pomalu docházím k vodě začínajíc prohazovat nejbližší partie podél břehů. Nahazuji do mlhy, bůh ví kam, aniž mám kontakt s pomyslnou rybou. Přitom mlha vypadá velice nadějně, pomalu se rozestupuje a já pevně věřím v nějaký záběr. Bohužel za první hodinu rybolovu zůstává pouze u mé víry, záběr nepřichází žádný. Tradiční myšlenka o změně místa a jisté rybě tedy nabírá svou váhu. Postupuji podél břehu o cca sto metrů nalevo, kde jsem loni ulovil dva menší candátky kolem čtyřiceti centimetrů.
Další slibné místo, říkám si a prohazuji kamennou hranu vzdálenou deset metrů od břehu. Po mlze již zbyl pouze lehký opar a vidím již i obrysy protilehlého břehu. Nechávám gumu s osmičkou jigem vyklesat na dno a pomalu popotahuji. Přesně v místě, kdy mě zadrhla hlavička o již zmíněnou hranu a jejím vyprostění, následuje razantní tupý úder. Bez varování v podobě drbanců, prostě rána a následné ztěžknutí. Ryba jezdí podél hrany v ležérním tempu a občas cítím v prutu její škuby hlavou, jak se snaží zbavit zaseknutého háčku. Podle tahu a boje odhaduji slušného candáta přes šedesát centimetrů. Můj odhad byl správný a na hladině se po krátkém boji objevila ostnatá ploutev krásně stavěného candáta. Poslední fázi, čili podebrání a vylovení jsem zvládl bez problémů a tak po rychlé fotce pouštím dnešní první slušnou rybu zpět. Tyhle zážitky miluji, sluníčko vychází nad vrcholky stromů, mlha se rozestupuje a já pouštím krásnou rybu, jakou candát bezesporu je. To mě vždy pohladí na duši a splní to, nač jsem se celý den nevýslovně těšil. Nelením a dalšími hody pokouším rybářovo štěstí. Pátým hodem přichází opět záběr, tentokrát ryba táhne podstatně více a dle boje soudím, že je to opět candát. Že bych konečně našel dobré místo a trefil se do jejich apetitu? Zatím je brzo na předčasné závěry, nejdříve je potřeba se soustředit na zdolání této ryby. Brzdu mám seštelovanou celkem ztuha, prut do šedesáti gramů je ohnutý jako luk a i přesto si ryba z navijáku občas po metrech bere. Je to nádherný souboj plný výpadů velkého candáta, který se z plných sil snaží uniknout a vyklepat hák ze své tlamy. Pokládám podběrák na hladinu a navádím rybu nad něj. Když je ryba přímo nad podběrákem a vůbec se nehýbe, mám vyhráno, myslím si. Omyl, z ničeho nic prudce trhne hlavou a nástraha vyletí z její tlamy někam do břehu vedle mě. Ryba mocným šplouchancem mizí pod hladinu, kde ovšem k mému štěstí leží položený podběrák. Tak to je tase klika, candát se třepe v podběráku a já ho mohu vytáhnout na břeh. Přichází kolem jdoucí rybář a já ho prosím o fotografii. Vyprávím mu, jaké jsem měl štěstí, že mě tento kousek odhadem lehce přes osmdesát centimetrů spadl z háčku až v podběráku. Pán mě vyfotil a s prohlášením něco v tom smyslu, že čím větší sedlák tím větší… odchází. Krásná ryba, krásný den, krásný relax v krásné přírodě, co víc si můžu přát. Takovýchto dní není mnoho, a proto si ho chci naplno užít. Odpočívám na pařezu, přemýšlejíc o tom, že bych už nikdy nechtěl jet domů, do práce, ale zůstat tady s těmito zážitky. Přestal jsem sledovat čas a tak mě velice překvapuje zjištění, že sluníčko mám přímo kolmo nad svou hlavou.

Cítím lehkou únavu a začínají mě pomalu bolet záda i ruce od házení těším prutem. Je čas na změnu, i když dneska berou. Těsně před polednem vyměňuji prut za jemnější a lehčí nádobíčko. Na lehčí jigovou hlavičku šest gramů napichuji moje oblíbené kopyto Mantikor Dominator v barvě černo bílá. Nástraha letí opět na úspěšné místo a okamžitě po propadnutí na dno následuje záběr. Ryba je tentokrát podstatně menší a i přes jemnější prut je menší candátek za okamžik na břehu a za další okamžik puštěn zpět. Tato situace se během hodinky opakuje ještě šestkrát a já zdolávám stejnou velikost candátků kolem padesáti centimetrů, prostě neskutečná nádhera. Ryby jsou zde krásně stavěné i vybarvené a to také umocňuje zážitek z tohoto dopoledne. Jedním z posledních hodů, a následném vedení škrtám gumou o hranu kamenného valu. Pokouším se škubnutím nástrahu vyprostit a uvolnit ze spárů kamenů, ale jaké je mé překvapení, když se dá kámen z ničeho nic do pohybu. Tak to je poslední nához a záběr jak má být, říkám si a zdolávám rybu slušné velikosti. Není to sice dle tahu ryba gigantická, ale v každém případě tuším, že je větších rozměrů než předešlí candátci. Zlostně naježená ploutev naštvaného candáta lehce přes sedmdesát centimetrů se objevuje na hladině a dává mě znamení, že ještě nemám vyhráno. Jig vypadá dobře seknutý, tak jsem docela klidný, ale trochu se obávám jeho tradičního posledního zoufalého výpadu, kdy prudce škubne hlavou snažíc se vyprostit hák z tlamy. Zase mám dnes štěstí, mocné poslední výpady ryby jemnější prut perfektně utlumil a candát se smířeně nechává navést do podběráku. Opět rychlé foto, a aniž bych rybu měřil, pouštím ji s úsměvem na tváři do jejího působiště. Naposledy mě candátí ploutev jakoby zamává na pozdrav a připadá mě, že si navzájem děkujeme, já jemu za zážitek a on mě za to, že jsem ho pustil.

Sluníčko se opírá do mých zad a já unavený štěstím zavírám krabičky s nástrahami. Co víc si dnes můžu přát, rozjímám po cestě k autu naplněn nádherným zážitkem z jednoho normálního dopoledne s vláčákem. Po cestě domů přemýšlím, kam vyrazím následující docházku a zdali bude také tak úspěšná, ale o tom až v dalším dílu.

Radim Křepelka

Široký sortiment zboží za skvělé ceny najdete v našem eshopu.




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se