• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Rybu kterou vidíš nechytíš

  • cadox fishing
12. 05. 2014
Změna místa – ryba jistá. To naprosto spolehlivě funguje, ale rybu, kterou vidíš, nechytíš? Několikrát se mi již povedlo přelstít bolena, kterého jsem viděl zalovit na hladině, nebo štiku, která zalovila u břehu. Ale bylo to vlastně jen zalovení a samotnou rybu jsem neviděl, pouze to co po jejím útoku zanechala na hladině. Téma na tento příspěvek mne napadlo, když jsem si vzpomněl na to, jak jsem se chodil dosti pravidelně dívat na tlouště hodně přes padesát cm. Dříve, když jsem ještě „bobkařil“ jsem měl takové místo, kde jsem pravidelně lovil cejny a kapry, při cestě domů mi to nedalo a vždy jsem se šel alespoň podívat na jednu tůňku, kde operoval tloušť rekordních rozměrů. Byla to malá tůňka za potopeným stromem. Obýval ji ve společnosti asi tří menších ryb stejného druhu. Ti menší okupovali úsek hned za stromem a na ten velikán se musel spokojit s tím, co ti menší a pohyblivější přehlédli, nebo co se jim nezalíbilo. Přístup k tůňce byl pouze přes roští a kopřivy a olše nad hlavou mi bránily nahodit a i kdybych nakrásně nějak spustil nástrahu na vodu, díky zmíněným větvím by se mi nepodařilo rybu (pokud by nástrahu vzala) zdolat.  Zaobíral jsem se myšlenkou, zda by stálo za to větve vyřezat a pokusit se o ulovení tlouště. Stálo by to za tu námahu? Nebyla by to věčná škoda? Co když si takto připravím loviště a když tam přijdu a už tam nebude? Třeba ho tím natolik vyplaším, že si najde jiné, bezpečnější místo?  Bude mne těšit, když ho takto chytnu? Nebude lepší se na něj raději jen tak chodit dívat? Je tady opět to srovnání s „píp šou“. :) Velká voda to vyřešila za mne. Posunula padlý strom někam po proudu a s ním zmizel i můj tloušť – znali jsme se od vidění.

Rybařina se mi asi líbí pro to tajemno, že nahodím a nikdy nevím, co se mi na háček pověsí. Mohu se pouze domnívat, kde by se tak ryby mohly vyskytovat. Sleduju podvodní překážky, potopené větve, stromy, podvodní vegetaci, příbřežní vegetaci, převislé větve a na tekoucích vodách nějaké změny ve směru, nebo síle proudu. U mělčích toků to mohou být velké kameny. U každé takové překážky se může pohybovat nějaký ten vodní tvor. V teplejším období roku se ryby dají pozorovat, jak se vyhřívají u hladiny. Někdy kromě všudypřítomných tloušťů je možno pozorovat u hladiny i třeba takovou štiku. Bývá ukryta u potopeného stromu, ve větvovém bludišti. Nesčetně krát jsem se na ni díval, a musel si nechat zajít chuť. Protože i kdyby mi nástrahu sebrala, o čemž bych asi dosti úspěšně mohl pochybovat, nikdy bych ji nezdolal. Okamžitě by mi po záseku zmizela do větví a odtud bych ji bez motorové pily nedostal a mohla by tam zůstat přivázaná k větvi, jako pes u boudy. Když tam ale přijdu v chladnějších měsících, už se tam neobjevuje. Nebo že by se na ni chodil dívat i nějaký masař?

Na řece mám několik míst, kde jsem přesvědčen, že ryba být musí. Kdybych byl ryba já, jinde bych ani být nechtěl! ;)Chodím tam pravidelně, je to nádherné místo, kde se prudký proud (hloubka max 30cm) náhle mění do tišiny s opravdu jen slabým protiproudem. Celá tato zajímavá pasáž končí hlubokou tůní pod podemletým stromem. Jedenou jedinkrát jsem tam chytil štiku slabých 55cm. Před a za, jsem dostal spoustu pstruhů, tloušťů a okounů, ale na takovém top místě nic. Jen tak pro sebe si namlouvám, že tam je zalehlý velký sumec. Jinak si to vysvětlit nedovedu.

Měl jsem i jedno místo. Kde sbíral potravu z hladiny krasavec lipan. Fascinovala mne ta jeho nádherná hřbetní ploutev. Vypadal spíš jako nějaká hodně přerostlá ryba z akvária, než jako obyvatel chladných místních vod. Obýval takovou menší tůňku společně s pár tloušti.  I v takové konkurenci si našel vždy něco k slupnutí. Jen mi bylo divné, že tam je sám, že nemá nikde poblíž nějakého soukmenovce. Bohužel jsem ještě v té době neměl „prsačky“, tak byl pro mne neulovitelný. Před rybáři ho chránil vysoký břeh, ze kterého se sice dalo dobře nahodit, ale vylovit by nešel. A riskovat, že se mi přetrhne vlasec a on by pak mohl zahynout, kvůli zbytečně sešité tlamce třpytkou… odhadoval jsem ho na dobrých 45cm. Ještě jedna věc mě na něm zajímala. Toho roku bylo dost často více deštivo a tak se Jizera podle toho i dost zakalila a zvedala a ta jeho tůň se postupně posouvala po proudu níž, ale naštěstí pro mne, i se svými obyvateli. Bylo to 28.září, byl svátek a tak jsem se mohl věnovat celý den rybolovu. Sice mi počasí nepřálo, dost to foukalo a silný déšť se střídal s jemným mžením. Ideální počasí, zvláště když máte na navijáku slabý vlasec a na něm UL nástrahy. Vlasec se lepí na prut a v tak silném větru je problém dobře nahodit, abyste každou chvíli někde neviseli. Postupně scházím po proudu, až k tůni s lipanem. Není vidět a nejsou vidět ani jeho kolegové tloušti. Bylo to ode mne asi hodně bláhové, ale nahazuju měděnou dvounulku k protějšímu břehu a nechávám splavávat pomocí proudu až do zmíněné tůňky. Asi jste pochopili, že jsem ho měl okamžitě na prutu. Lipan není bojovník, tak jen tak ležel na boku v proudu a byl smířen s osudem (to nevěděl, že jsem  - chyť, vyfoť a pusť).  Problém nastal, když jsem si uvědomil, že když už se mi ho konečně podařilo ulovit, nedokážu ho s největší pravděpodobností vylovit. Jak jsem se už zmínil, nechtěl jsem riskovat utržení, i když lipan není těžký, ale přece jen sebou může mrsknout a je v háji, nechtěl jsem ho nějak poranit, tak nezbylo, než se vydat po zadní měkké části těla ze břehu dolů. Tráva byla namoklá, tak mě moc nebrzdila, naopak. Stojím po kotníky v zářijové, skoro už říjnové vodě. Na prutu mám ale stále nádhernou rybu. A to mne hřeje. Hledám nějaký schůdný kousek břehu, po kterém by šlo vyškrábat nahoru. Daří se a pomocí obnažených kořenů se šplhám nahoru. Ještě ji dobře vyfotit! Výborný, foťák mám na chatě! Co teď? Nechat ho v podběráku ve vodě a dojet pro foťák, nebo zkusit nabrat vodu do kbelíku na krmení a dovézt ho na chatu? Rozhoduju se pro druhou variantu. Je to slabých 500m, tak mu to snad neublíží. Rychle ho fotím, měním vodu a hurá zpátky k Jizeře. Nevypadá, že by nějak strádal, a když ho pouštím kus nad jeho tůní, jen doufám, že ji najde a vrátí se do ní. Jen tak na závěr, dostal jsem za něj nášivku trofejní ryba roku Kajmanova poháru.

Další nášivka za trofejní rybu roku, která zdobí mou rybářskou vestu, je za tlouště. Věděl jsem, že u protějšího břehu loví větší ryba, ale ani s brýlemi se mi nepodařilo ji zahlédnout. Bylo to v úseku, kde je Jizera na úseku, kde lovím asi nejprudší. Jde z hloubky kolem 1,5m do sotva půlmetrové a pak se opět prohlubuje. Nebyl jsem schopen nahodit až k druhému břehu, kde jsem vídával zalovit větší rybu. Až jednou, když byla voda mírně pod stav, zabrodil jsem, až kam mi to voda dovolila. Silný proud mi bral písek z pod nohou a těžko se dalo udržet rovnováhu. Jednou před pár lety, jsem se takto pokoušel přejít Lužnici a obyčejný přechod se změnil skoro v boj o holý život a od té doby se v podobných situacích docela bojím. Dělám tedy pár kroků zpět na mělčí vodu a pokouším se dohodit dvounulku ke druhému břehu. Nevím, na kolikátý pokus jsem úspěšný, ale podařilo se a opět nechávám splavávat nástrahu pomocí proudu a pomalinku navíjím. Po pár metrech rána do nástrahy a cítím, že to nebude žádný třicátník, ale ta velká ryba od druhého břehu. Jak jsem říkal, jsem na velmi proudném úseku, tak jsem se těšil na nějakého zapomenutého potočáka. Jen aby se udržel na háčku i v tom proudu. Nebojuje, ale na svém prutu cítím jeho váhu. Tanec začal, až když cítil klidnější vodu. Při prvním výskoku jsem byl trochu zklamán, že to není pstruh, ale když jsem viděl ohromného tlouště, trochu mne to uklidnilo. Teď jen dotáhnout boj do vítězného konce. Tak a je v podběráku. Jako obvykle, když se mi podaří chytit něco, co stojí za foto, nemám u sebe foťák. Mobilem to není ono, tuším, že by si mohl říkat o trofejní rozměr. Metr mi to potvrzuje – měří 58cm, taky jsi mohl trochu přibrat a byla by šedesátka! Volám manželce, aby přijela z chaty a vzala foťák. Zatím s rybou v podběráku čekáme ve vodě. Vzrušením se mi klepou ruce, že by asi foto nebylo k ničemu, kdybych to fotil já. Taky fotka trofejní ryby v trávě, i když třeba vedle prutu by nebyla to pravé. I když nejsem žádný exhibicionista, fotka s rybou v ruce je lepší. Nefotím, ale jsem focen a pochválen. Rybu pouštím a těším se na další překvapení, které si moje řeka pro mne přichystala.

ch.j.rybar



Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se