• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Rekordní úlovek

  • cadox 1
26. 12. 2010
Vesnici, říkejme jí například Lhota, protékala řeka a tvořila tu zajímavé meandry a také slepé rameno, které se přímo ideálně hodilo k rybolovu všeho druhu. Tůň byla pravidelně a hojně zarybňována a tak se zde daly chytat veškeré v Čechách běžné druhy ryb.
Není divu, že ve Lhotě, která měla jen kolem padesáti popisných čísel, bydlel rybář v každém druhém stavení. Domácí měli u „své" tůně vysezená místa a neradi vídali, když do jejich společnosti zabloudil nějaký „cizinec", byť s platnou povolenkou. Lhoťáci byli prudké krve a proto jejich výměny názorů s přespolními občas přerůstaly i v malé bitky.
Náš hrdina Venca byl však zcela mírné povahy, spory neměl nikdy s nikým. Táhlo mu na čtyřicet, ale byl stále svobodný. Veškerý svůj volný čas totiž dělil jen mezi dvě záliby, tedy rybaření a vysedávání v místní hospůdce.
Hospoda měla velmi výhodnou polohu, neboť se nacházela pár desítek metrů od řeky, a tak se obě záliby daly osedlat téměř současně. Traktoristu Václava bylo možné v těchto místech potkat prakticky denně. Ačkoli sám ve Lhotě bydlel, dojížděl k vodě na bizardně upraveném stařičkém mopedu.
Ale odborník na ryby byl Venca vyhlášený. Moc toho nenamluvil a na rozdíl od většiny kolegů se nechlubil. O Vencových kvalitách se každoročně přesvědčoval hospodář při kontrole jeho úlovkového listu. Hemžilo se to na něm desítkami kaprů, řadou pěkných candátů nebo úhořů, či velkými štikami. Jen sumci se mezi trofejními rybami stále neobjevovali. Ne, že by Venca žádného nedostal, ale brát ubožáky pod jeden metr, to by mu jeho rybářská čest nedovolila. Na narážky a popichování kamarádů říkal, že ho ten opravdu velký sumec teprve čeká.
Rybářské sezony rychle plynuly, Václav trpělivě navštěvoval svou rodnou zátoku, ale kapitální úlovek sumce pořád nepřicházel. Až jednou...
V blízkém kempu se ubytovala skupina rybářů z Prahy a hodlala zde strávit tři týdny dovolené. Nevítaní vetřelci ohromili místní nejen drzostí, s níž začali řeku plenit, ale také perfektním vybavením, včetně zde nevídaného přístroje, známého jako echolot. Brzy se po Lhotě rozšířila „zaručená" zpráva, že při zkoumání dna tito „drzí Pražáci" odhalili také přítomnost velké ryby. Senzace byla na světě. V tůni kraluje obrovský, snad dvoumetrový sumec.
Tato zvěst zanechala v našem hrdinovi rozporuplný dojem. Konečně věděl, kde je jeho životní ryba, ale zároveň tonul v obavách, aby mu ji někdo jiný nevyfoukl. Proto se rozhodl rychle jednat. Přestože měl celkem kvalitní rybářské vybavení, věděl, že na takového sumce musí jít s něčím extra. Vyrazil do města, do nejvyhlášenější prodejny a koupil si prvotřídní prut, multiplikátor, kované háky a šňůru s nosností přes metrák. Že to stálo pár tisícovek mu v tuto chvíli vůbec nevadilo. Doma vše pečlivě sestavil a zkontroloval každý detail. Pak od nejlepšího kamaráda vyžebral dva třiceticentimetrové líny v přesvědčení, že jim nemůže žádný sumec odolat. Jakmile trochu opadl letní žár, Venca vyrazil k vodě, aby mu někdo nezabral flek právě nad místem, kde podle všeho bydlel vysněný obr.
Chvatně uvázal montáž a lína, obtěžkaného mohutnými trojháky, obratně umístil asi pět metrů od břehu. Dobře věděl, že je ještě příliš brzy, ale lovecké vzrušení bylo silnější. Hodiny pomalu plynuly. Klid na vodě narušovalo jen občasné kapří plácnutí o hladinu, či náraz krmítka, který připomínal, že Venca není u vody sám. Ryby však nebraly nikomu. Padla tma a blížila se půlnoc, policejní hodina rybářů. Nastalo nevrlé balení, ozvalo se pár peprných slov na adresu ryb a odchod domů. Přibližně stejný scénář měl i další den a všechno se opakovalo potřetí, počtvrté popáté. Pouze s tím rozdílem, že Václav byl stále mrzutější a zklamanější. Chuť mu nespravila ani pravidelná zastávka na „orosené" při cestě od řeky. Spíš naopak. Kamarádi od piva si ho dobírali, kdy už jim přinese toho sumce ukázat, jejich poznámky Byly den ode dne štiplavější. A tak náš rybář učinil těžké rozhodnutí. Pokud zítra, to je v sobotu, sumce nedostane, dá si od rybaření nejméně měsíc pokoj... Ani sobota nebyla tím báječným dnem naplnění rybářského snu. Venca sice seděl vzorně u vody a v duchu prosil i sv. Petra o pomoc, ale marně. Pár minut před půlnocí svinul šňůru, nebohého lína hodil do vody a prut ledabyle zastrčil do batohu, takže jeho špička i se dvěma trojháky zůstala venku. Neměl chuť ani na pivo. Naopak doufal, že už bude zdejší pivní společnost rozpuštěna a on bez povšimnutí proklouzne kolem hospody. Opak byl bohužel pravda. Teplá letní noc vylákala pivaře ven, seděli v předzahrádce těsně u silnice. Když přihrčel Vencův stroj, vypukl všeobecný jásot a rozjařená společnost vyskakovala ze židlí, aby Vencu náležitě uvítala. Ten ale nemínil zastavit a snažil se potácející postavy velkým obloukem objet. To se mu povedlo a už si myslel, že má vyhráno. Avšak nepočítal s bleskurychlým útokem mladíka Standy, dvoumetrového kolohnáta, který nabral ohromnou rychlost, dostihl Vencu a pokusil se naskočit na nosič jeho motorky. To se mu téměř povedlo, ale pak přece jen metrákové tělo sklouzlo dolů. Václav překvapený nečekaným útokem zabrzdil. Standův obličej se tak lehce otřel o batoh na Vencových zádech, ale i letmý dotek způsobil katastrofu. Jeden z pečlivě nabroušených trojháčků vnikl Standovi do úst a vyšel ven asi centimetr od pravého koutku! Nechtěný zásek, jak říkají rybáři, „seděl" a ulovený chlap spustil nelidský řev. S vykulenýma očima a otevřenou pusou, za objímání Vendových zad hledal pomoc u kamarádů. Ti po chvilce ohromeného mlčení propukli v hurónský smích.
Venca byl poslední, kdo zjistil, co se stalo. Za hlučného nadávání nešetrně sundal batoh, na kterém visel nechtěný úlovek. Vytáhl nůž a velmi nerad přeřízl drahocennou šňůru kousek nad hákem. Na jeho vytažení ze Standových zkrvavených úst si ani on, ani nikdo z přítomných netroufal. Chvíli stáli bezradně uprostřed cesty a sledovali úpícího Standu. Pak se Václav rozhodl. Dojel domů pro auto, naložil svou kořist a uháněl s ní do města na pohotovost.
Konec příběhu je prozaický. Službu konající lékař byl naštěstí zkušený chirurg, který sice zpočátku vůbec nechápal, při jaké kratochvíli mohlo k tomu divnému zranění dojít, ale pak obratně provedl vyjmutí háku. Jen si před tím Standu vyfotil, asi pro nějaký humoristický časopis nebo pro soukromou sbírku kuriozit.
Každopádně se tenhle příběh velice rychle rozkřikl nejen mezi rybáři. A tak každý ví, že největší sumec v revíru byl uloven ve Lhotě před hospodou.
Josef Štěrba



 


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 6

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se