Candát obecný je hejnovou rybou. Má rád čisté vody se dnem tvrdým, ať už je kamenité nebo písečné. Velcí candáti (nad 60 cm) jsou již samotáři, jinak se hejna skládají z jedinců jedné věkové kategorie. Obývá nejen větší řeky, ale daří se mu znamenitě také v údolních nádržích, pískovnách nebo i v dobře průtočných rybnících.
Na podzim a v zimě se stěhuje do hloubek 4 - 15 m, ovšem v letních měsících ho lze k večeru zastihnout při lovu rybiček i na mělčinách. Během sezóny je rybou víceméně stanovištní.
Vzhledem k tomu, že obývá spodní polovinu vodního sloupce, jsou jeho hlavní kořistí zejména hrouzci a mladší ročníky bílých ryb zdržujících se u dna. Jeho jícen je úzký, a proto loví velikostně menší ryby než štika. Napadá je zezadu a obvykle je na rozdíl od štiky neobrací, ale pohlcuje je ocasem napřed. Je ovšem rybou vyloženě náladovou. Jsou dny, kdy dravci loví jako smyslů zbavení, ale také naopak dny, kdy je maturitou zaujmout jejich pozornost. Zhruba do délky 30 cm se chová candát jako „mládě“ , je zvědavý až za hranici ostražitosti. U ryb přes 40 cm nastupují často nevysvětlitelné výkyvy...
Průměrná velikost candáta je 50 - 60 cm o hmotnosti 1,5 - 2,5 kg. Dorůstá ovšem v dobrých podmínkách až 1 m délky a 10 (15) kg hmotnosti.
Jestliže byl doporučován okoun jako čítankový příklad vhodný pro přívlač z hlediska jeho poměrně snadné ulovitelnosti, potom jeho vzdálený bratr candát „tak čitelný“ není. Chytání candátů ale navíc zatraktivňují některé doprovodné momenty, které ho činí tak žádoucím. Vedle nevyzpytatelné náladovosti, která nám ztěžuje a komplikuje pozici rybáře na břehu (nebo v loďce) a naopak v případě kýženého úspěchu vlévá radost do žil, je to jeho tajemný život většinou v temných hloubkác
h, i jeho aktivity za pošmourných dní, na hranici noci a dne (svítání a rozbřesk, stmívání), i ve tmě. A třetí akvizicí je samozřejmě labužníky vyhledávané lahodné a na minerály bohaté maso.Prut k přívlači na candáta by měl být citlivější v koncové špičce, abychom zachytili i nedůvěřivé doteky jeho tlamky. Zároveň však by měl být v blanku přes nezbytnou pružnější akci (vzhledem ke slabším silonům) dost pevný, abychom zásek i na větší vzdálenost „jistili“ bez rizika, že se v poměrně tvrdé tlamce háček neprosekne a ryba se nám v průběhu zdolávání sklepe. Vedle často nedůvěřivého „zkoušení“ nástrahy je to jeden z nejčastějších důvodů ztráty ryby.
Naviják pro lov candátů zvolíme podobně jako u okounů s vyšší cívkou a přesným řaděním vlasce, vzhledem k větším nástrahám a o něco silnějšímu průměru silonu však použijeme jednoznačně již střední velikost. Lehký chod a citlivá brzda navijáku nám zpříjemní nejen vlastní práci s nástrahou, ale také umožní sportovní zdolávání i těžké ryby.
Vlasec může být buď černý (OCKERT – CLIMAX), nebo hnědošedý (SHIMANO – TECHNIUM), přes světlou a slunečnou část dne žlutozelený (DAM – TECTAN). Sía vlákna je nejvhodnější 0,16 – 0,18 (0,20) mm. Silnější maximálně do 0,25 mm v případě, že lovíme v nepřehledných pařezovkách s častým váznutím, na nevelkou vzdálenost a s možností ulovení velkých ryb nad 3 kg. Nezřídka v rozlehlých překážkách na dně zastihneme spolu s candátem i štiku (na nepříliš hlubokých údolních nádržích i na volné vodě dále od břehu!), proto je na místě v případě častějšího výskytu „zubaté“ přidat wolframový návazec.
Historicky doporučované větší žlutočervené anebo stříbrné plandavky, případně rotačky s rudými třapci, to vše je už dávno minulostí. Ne že by šance na záběr byly nulové, ale rozhodně nejsou mezi nástrahami favoritkami. Zkraje sezóny lovíme candáty na štíhlé rotačky velikosti 1 - 3 (MEPPS – AGLIA LONG) v barvě perleť, matné stříbro, zašlá mosaz, dobré je i žluté nebo žlutočervené tílko. Druhou alternativou jsou štíhlé wobblery jedno i dvojdílné s nepříliš divokým chodem, až do velikosti 10 cm, v barvě přírodních vzorů. Vláčíme-li na hloubce 2 m a větší, s úspěchem budeme vodit i oranžové, sírově žluté nebo bílé wobblery, jejichž povrch v partiích při dně nápadně „pohasne“, ale udrží si dobrou viditelnost.
Pravou revoluci v umělých nástrahách na candáty však zaznamenaly měkké materiály. Zkoušet můžeme twistery i rippery až do velikosti 7 (10) cm prakticky ve všech barvách, čím jdeme hlouběji, tím mohou být světlejší a výraznější. Každá lokalita má ty svoje „osvědčené“, přesto mezi nejatraktivnější barvy patří zelená ve všech odstínech, žlutá a perleťová.
Stanoviště candátů je v podstatě dvojí. Tím hlavním, kde jsou doma po většinu dne, jsou členité partie dna plné překážek a úkrytů. Během dne (a noci) však podnikají nedaleké migrace za potravou na místa, která leží buď v korytě řeky (nádrže), za terénními zlomy či kamenitými ostrohy, za letních podvečerů to ale mohou být i příbřežní mělčiny. Odpočívající candáty se budeme snažit vydráždit k útoku, těm na lovu nabídneme přesvědčivým způsobem snáze ulovitelnou kořist. Vhodnou dobou k lovu candátů přívlačí je začátek a konec dne, za podmračeného počasí máme šanci po celý den včetně pravého poledne. Z pohledu ročních období bývají hojnější úspěchy zkraje sezóny ve 2. polovině června, a potom říjen a listopad. Zejména na údolních nádržích se stěhují candáti s příchodem studeného počasí do větších hloubek, odkud je už nevyláká většinou ani občasné krátké slunečné mezidobí.
Zdolávání ryby spočívá u candáta především v trpělivosti, obzvláště pokud máme na udici větší kus. Jednak je přinejmenším brutální tahat z větší hloubky na světlo rychle rybu, která nestačí v krátkém čase vyrovnat tlakové poměry a místo regulérního soupeře se stává záhy polomrtvým břemenem. Druhým problémem je kvalita záseku. Když „nesedí“, nedojde ani tak k vytržení háčku, jako spíše k jeho uvolnění z tvrdých partií během zdolávání ryby. V převážné většině případů se to projeví právě až na kratším vlasci pár metrů od síťky podběráku v závěru boje. Jinak je candát na slabším vlasci protivníkem jen svou aktivní hmotností případně v součinnosti s proudem vody v toku. Ale nemusíme mít obavy v tomto ohledu ani z jeho zubů, ani z nepředvídatelných divokých výpadů nebo cílených úniků do vázek.