O přívlači

 Přívlač je aktivní rybářský sport. To ale neznamená, že by se mu mohli věnovat jen ti fyzicky nejzdatnější. Samozřejmě, že musíme brát v potaz i své možnosti.
Někdo je schopen po celodenním chození kolem vody, brodění, plížení se kopřivami a ukrývání za stromy ještě sednout na kolo a dát si svých třicet kilometrů. Jiný se vrátí před polednem a má toho dost, i když prošel jen kousek řeky mezi dvěma jezy. Každý člověk je prostě jiný a něco jiného mu vyhovuje. Ale kouzlo přívlače rozhodně nespočívá v počtu nachozených kilometrů, hodinách strávených otáčením kličkou navijáku či v kilogramech úlovků v sumáři na konci roku. Jde o to,že při pobytu v přírodě a v kontaktu s ní se sice pokoušíme přelstít a ulovit dravé ryby, ale současně se snažíme pozorovat a pochopit jejich způsob života, zvyky a pravidla, kterými se řídí.Sami se tak nějak trochu vracíme k přírodě, od níž jsme se přece jen už odcizili. Měli bychom se naučit radovat z drobností. I z malých úlovků a zážitků u vody,předávat své zkušenosti dalším kolegům a podat pomocnou ruku těm začínajícím. Přívlač je dostupná prakticky pro každého, vždyť je možné lovit tímto způsobem téměř na všech revírech Rybářského svazu. Navíc ani náročnost na vybavení není až tak vysoká. Slušný prut a naviják se dá pořídit v přijatelných cenách, stejně tak kvalitní vlasec a nástrahy. Další vybavení je pak z velké části shodné s vybavením pro ostatní rybolovně metody. Pokud se tedy budete přívlači věnovat tu a tam,prostě příležitostně, není to nezvládnutelné. A pokud byste kouzlu vláčených nástrah propadli pořádně a začali svou výbavu rozšiřovat a specializovat, je to jako u každého zájmu, vždy je kam investovat, ale tak je to přece asi se vším, co nás pořádně popadne...
Kterým druhům ryb se budeme při lovu přívlači věnovat? To záleží hlavně na charakteru revíru, ktetý navštívíme a na typu rybí obsádky. Na pstruhových vodách se pochopitelně bude jednat hlavně o oba druhy pstruhů a sivena, na některých pstruhových revírech (hlavně na sekundárních pstruhových pásmech pod přehradami a na pstruhových potocích nížinného typu) pak můžeme lovit také štiky, candáty, tlouště a okouny. Na mimopstruhových revírech se středem našeho zájmu jistě stane asi nejpopulárnější dravec našich vod - štika, dále candát, bolen, na některých revírech je šance i na úlovek velikána našich vod, kterým je bezesporu sumec, pozornost si dále jistě zaslouží okouni a tloušti.

VYBAVENÍ
Jaké vybaveni vlastně potřebujeme pro lov na přívlač? To není zdaleka jednoduchá otázka a jen těžko na ni lze dát jednoznačnou odpověď, natož odpovědět pár větami. Tento způsob lovu má totiž mnoho různých forem a tak lze shrnutí udělat spíš jen povrchně. Ať už dělíme přívlač podle druhu ryb, na jejichž lov se zaměříme, či podle charakteru použitého náčiní, podle typu revíru (každý pochopí. že něco jiného je lov na potoce, řece či údolní nádrži) nebo jakkoli jinak, nikdy nemůžeme říci na sto procent, co a jak. Základní vybaveni však zůstává a od něj tedy začněme.

PRUT
Co se výběru prutu týče, řekněme si hned na začátku, že žádný univerzální neexistuje. Vvžadujeme přesný a poměrně daleký odhoz a precizní vedení nástrahy, jejíž hmotnost a další vlastnosti však bývají různé. Pro lehčí přívlač používáme pruty o délce 185—250 cm, s akcí soustředěnou spíš do špičky prutu, která musí být pevná, ale jemná. Pro těžší vláčení pak použije robustnějších prutů (o přibližně stejné délce), jejich akce pak je ještě o něco tvrdší a umožňuje silný zásek a zdolávání i velkých ryby blízkosti vázek či jiných překážek s použitím poměrně velké síly. Co se materiálu týče, dnes je asi nejlepší volbou uhlíkový kompozit. Delší pruty by sice teoreticky umožňovaly daleký odhoz, ale manipulace s nimi je dost komplikovaná. Naopak při dnes čím dál tím populárnějším ultralehkém vláčeni docházejí k využití i speciální proutky o délce už od 150 cm.

NAVIJÁK
Mimořádně dúležitá součást výbavy. Na jeho brzdu a plynulý chod musí být stoprocentní spolehnutí, problematický naviják nám dokáže zkazit celý dojem z lovu a snadno nám dopomúže i ke ztrátě ryby. Z pětadevadesáti procent se u nás používají smekací navijáky, občas při lovu velkých dravců pak přijdou ke slovu i multiplikátory. Naviják by měl být vybaven nejméně třemi kvalitními kuličkovými ložisky, protože jsou na něj kladeny skutečně maximální požadavky, mnohem větší než například při plavané či položené. Vždyť kolik kilometrů vlasce musi navinout jen za jednu vycházku k vodě? A kolik je to potom za celou sezonu! Prostě bychom si pro dobrý zážitek z přívlače měli dopřát opravdu kvalitní naviják. Při výběru bychom měli věnovat pozornost také zpřevodování navijáku (tedy kolik otoček vykoná vodicí rolnička na jedno otočeni kličkou), kvalitnímu provedení otáčivé rolničky pro vedeni vlasce a podle použití budeme volit také velikost cívky (a tím tedy kapacitu navijáku). K některým navijákům je rovnou dodáváno několik cívek, což nám umožní rychlou a snadnou výměnu vlasce, jinak náhradní cívky dokoupíme.

VLASEC
Co se vlasce týče, musíme najít správný kompromis mezi tím slabším, méně nápadným a daleké hody umožňujícím, a mezi silnějším, s větší tvarovou pamětí, ale také s větší pevnosti v tahu i v uzlu a s možností pohotovějšího a přesnějšího záseku. Pro lehkou a pstruhovou přívlač volíme kvalitní vlasec o síle 0,18 až 0,22 mm, pro ultralehkou pak i průměry kolem 0,14—0,18 mm, pro běžný lov na řekách 0,20—0,30 mm, při lovu velkých ryb a lovu v silně zarostlých místech o síle až do 0.40 mm. Lovci sumců pak používají občas i pletených šňůr (hlavně v kombinaci s multiplikátorem) o vysoké pevnosti. V žádném případě pak nestrpme na vlasci kazy, oděry, uzlíky, nepoužívejme vlasce navazovaně, stejně tak nelze s dobrým doporučit veterány po tátovi, nalezené někde v krabici se starým náčiním při malování či stěhování. Vlasce (i téměř nepoužívané) prostě stárnou a jsme li natolik líní nebo šetřiví, že je po sezoně nevyměníme (ani aspoň neobrátíme), můžeme si potom ke ztrátě trofejní ryby pogratulovat sami. Velmi důležitou částí vláčecího prutu pak jsou vložkovaná očka, kterými projdou nekonečné kilometry vlasce, s sebou z vody nesoucího i drobné nečistoty, které po usazení v očku působí jako jemná brusná pasta. Vložka kvalitního očka vydrží hodně (obzvlášť když ji občas vyčistíme), ale jakmile se objeví vydřené rýhy, je čas na opravu (tedy výměnu) a je na vás, zda se do toho pustíte sami, či prut svěříte odbornému servisu. Spojka prutu musí být udržována v čistotě, případné nečistoty by mohly při sesazování poškodit povrch spojky a v lepším případě by se tato pootáčela či vypadávala, v horším pak může dojít i k jejímu prasknutí a tím ke znehodnocení celého prutu. Rukojeť prutu (zpravidla dáváme přednost kvalitní korkové) by měla dobře sedět v ruce a umožňovat pohodlně a dostatečně pevné držení, vždyť při vláčení máme prut v ruce prakticky po celý čas lovu. Některé pruty mají sice velice efektně zpracovanou rukojeť, ale právě místo, kde je uchycena nožka navijáku (a kde prut držíme!), bývá občas kamenem úrazu. Hrubá šroubení (nebo ostré závity) dovedou být pěkně nepříjemná, prut by nám měl sedět v ruce pohodlně. A plastově či pěnové rukojeti? Nezlobte se, ale na přívlač to není prostě ono. Hlavně při lovu štik používáme zpravidla proti přepilováni ostrými zuby dravce návazec, který bývá zhotoven buď ze silnějšího vlasce (o průměru 0,35—0,40 mm), jinak to bývá kovové lanko či v poslední době nejčastěji návazec z kevlaru, wolframu či podobně odolného materiálu. Pochopitelně musí být dostatečně pevný, ale i pružný v ohybu, neměl by mít tvarovou paměť a je třeba jej vhodně upevnit na vlasec. Proto jsou některé návazce již dodávány se smyčkou, koncovými karabinkami nebo obratlíky. Délka návazce se pohybuje v rozmezí cca 15 až 35 centimetrů.

NÁSTRAHA
Nyní se dostáváme k tomu, co dělá přívlač přívlačí — a to je nástraha. Nejčastěji sáhneme po umělých nástrahách, jichž je skutečně k dispozici nespočetné množství typů, barev i velikostí. A stále se objevují nové a nové. Snad každý zná a má ve výbavě klasické třpytky-plandavky. Ať už jsou ve tvaru, který připomíná siluetou rybku (Heintz) či oválného tvaru (tzv. ledvinky), občas i vyšperkované korálkovým či natištěným očkem, někdy i s kompletní potiskem, vybavené jedním, dvěma, u těch největších vzorů dokonce třemi trojháčky.Dalším klasickým vzorem je rotační třpytka, u které otáčivě upevněný list rotuje (odtud název) kolem osy s tělovou zátěží. List může být oválného či podlouhlého tvaru (oblíbený je vzor vrhový list), může být různě perforován, jsou i vzory se dvěma rotačními listy. Opět se s nimi setkáme v nespočetném množství barevných provedení. Také podlouhlé tělíčko může být nejrůznějších tvarů, ať již jej tvoří korálky, kovové segmenty, plast či jejich kombinace. Tyto třpytky jsou vybaveny většinou jedním trojháčkem, u těch nejmenších se pak setkáme i s montáží jednoháčkovou. Zvláštním typem pak jsou třpytky typu „cyankáli“, kde pod rotační třpytkou je na drátku ještě zavěšen další trojháček na zátěži, uplatňují se nejvíce při lovu okounů a v případě skutečného okouního braní se můžeme dočkat i „dublety", tedy úlovku dvou ryb současně. Třpytky s rozmanitě zprohýbanými či perforovanými listy se často označují jako „zvukové",  jedná se o to, že šíří pod vodou zvukové vlny, které mohou někdy pomoci k vydráždění ryby. U třpytek a vláčecích nástrah vůbec bychom měli věnovat náležitou pozornost háčkům, žádné zkorodované, zohýbané a jinak podezřelé (o ulámaných hrotech se snad ani netřeba zmiňovat) bychom neměli na svych nástrahách trpět, povolí totiž spolehlivě v tom nejméně vhodném okamžiku. Lehce otupené hroty (a na kamenitém dně je to raz dva) můžeme přibrousit, jinak háčky raději vyměníme. I kroužky, které slouží k upevnění trojháčků (u rotaček je trojháček možno vyměnit po rozebrání tělíčka) si zaslouží naši pozornost, ty špatné pak výměnu. Další,dnes snad nejoblíbenější vláčecí nástraha, je wobbler. Jeho tělíčko, tvarem připomínající štíhlou či zavalitější rybku, je zhotoveno nejčastěji z balzy, jinak ale také jako materiály slouží plasty. Provedení může být jedno či vícedílné, plovoucí, potápivé, setkáme se s dutými wobblery, obsahujícími chrastící kuličky, některé dokonce po nasvícení baterkou chvíli fosforeskují, prostě fantazii výrobců se meze nekladou. Základním prvkem u wobbleru je náběhová lopatka (či někdy jen hrana), která působí to, že při tažení vodou se nástraha pohybuje vlnivě do stran, nahoru i dolů a připomíná prchající nebo poraněnou rybku. Díky nejrůznějším typům těchto nástrah s nimi lze prohledat prakticky celý vodní sloupec a také nabízet rybám nástrahu velice věrně na pohled i pohybem imitující jejich skutečnou kořist. Ale i zde velmi záleží na tom, jak nástrahu vodíme a chvíli samozřejmě trvá,než se naučíme s wobblery správně pracovat.
V kombinaci s Wobblerem lze dobře použít i nejrůznější typy zátěží či naopak plováků, abychom wobblerem prochytali požadovaná místa. Nejmenší vzory se občas (u nás nejspíš kvůli předpisům pro pstruhové vody) vyrábějí jen s jedním trojháčkem, ty pak mívají trochu problém s vyvážením tudíž i s tím správným pohybem, jinak výrobky renomovaných firem (ale I spousta dalších od prakticky neznámých výrobců) chodí tak, že je radost si je třeba jen povodit v čisté vodě někde v mělčině. Navíc právě tohle by si každý měl s většinou vláčecích nástrah udělat (nejen s wobblery), abychom zjistili, jak se chovají při zrychleni, zpomalení tahu, při vedení se změnami směru apod.Potom se nám snáze podaří vdechnout vláčené nástraze zdání života a to je další krůček k úspěchu. Dalším velice zajímavým a účinným typem nástrahy je twister. Pro zjednodušení lze do stejné kategorie (i když to není tak úplně pravda) zařadit i jigy a gumové rybky s hlavičkovou či tělovou zátěží. Tyto nástrahy jsou z měkkého barevného či průsvitného plastu a největší dráždivosti jim dodává do kulata zakroucený jemný ocásek, který se při pohybu ve vodě kroutí a svíjí skutečně dráždivě. Navíc tyto nástrahy nekladou vodě velký odpor a lze je dostat i v proudu velmi hluboko a tak prochytat místa, kam se s klasickými třpytkami jen těžko dostaneme. Sem by vlastně bylo možné přiřadit i marmyšky, které jsou tvořeny vlastně jednoháčkem, na kterém je nalita zátěž s očkem (což vypadá podobně jako twister či jig, zbavíme-li je gumového tělíčka), způsob lovu je však odlišný. Loví se s nimi zpravidla zvedáním (z loďky nebo z mola či vyššího břehu) nebo pozvolným přerušovaným přitahováním po dně. Na háčku (tak, aby hrot zůstal nezakrytý) pak bývá nastražen cár z mrtvé rybky, červ, patentka a podobně, pro zvýšení účinnosti je u tělíčka pak často navázána červená či jinak nápadně zbarvená bavlnka. I tento způsob lovu patří podle řádu mezi přívlač, bývá pak účinný zejména při lovu okounů (hlavně v zimním období, ve světě pak i při oblíbeném lovu „na dírkách", (dnes na komerčních vodách i u nás). Gumové rybky v nejrůznějších provedeních (od zcela věrohodných pstroužků, štiček, okounů, vranek či střevlí a bílých ryb až po zcela „fantasmagorické" vzory, většinou se zátěží v přední části tělíčka, se sice občas dokäží jevit jako téměř neúčinné, jindy ale jako překvapivě dobře přijímané nástrahy, je u nich třeba se skutečně naučit s citem rybku přirozeně vodit, hodí se spíš do klidnějších a stojatých vod. Při ultralehké a pstruhové přívlači se pak dobře osvědčuji také nástrahy, která při použití běžného vláčecího vybavení příliš často nepoužíváme sem lze zařadit především streamery, muddlery a baky (které jsou všechny vázané jako velká mušková dráždidla), potom trubičkové mušky (stejně jako výše uvedené se používají spíš při  těžším muškaření). Nahazujeme je povětšině pomocí zátěže, která je umístěna 15 až 3Ocentimetrů před nástrahou a bývají velmi účinné hlavně za mimořádně nízkého stavu a při čisté vodě, kdy jsou nejspíš přitažlivě právě proto,že na rozdíl od klasických vláčecích nástrah nepůsobí ve vodě takový rozruch a tedy nepřijdou rybám až tak podezřele, často také díky své „neokoukanosti“ dokáží splést zkušeného dravce.Zátěž pak může být nápadně zbarvená, někdy se i kombinuje s takzvaným „dráždidlem" což znamená, Že na zátěži je upevněn svazek barevné vlny, peří či lamety, což budí dojem, že nástraha sama pronásleduje nějakou kořist či prostě upozorní dravce na její přítomnost. Závěrem ještě zmíňka o nejrůznějších napodobeninách dalších vodních (ale i suchozemských) živočichů, kteří se občas stávají kořistí vodních predátorů, Jsou to především Žabky, pulci, myši a další fantastické nástrahy, jen ti nejotrlejší si troufnou tvrdit, že vědí, co mají představovat. Jejich použiti je zpravidla zaměřeno na období,kdy se daní živočichové vyskytují ve větším množství a mohou tak tvořit význačnější složku potravy dravců. I zde je podmínkou použití znát způsob pohybu toho kterého tvorečka a jeho chování co nejvěrohodněji napodobit. S těmito nástrahami jen zřídkakdy lovíme jinde, než v bezprostřední blízkosti břehu.
Přívlač se také samozřejmě týká i vláčení mrtvé rybky nebo její části, tento způsob lovu je sice v poslední době spíš na ústupu, ale nadruhou stranu například při podzimním a zimním lovu candátů se občas nedá přirozená nástraha s ničím jiným srovnat. Vhodné rybky pro vláčení jsou slunky pro lov okounů (i když jsou velmi křehké), hrouzci (spíš do čisté vody, jinak jsou diky tmavému zbarvení špatně vidět), menši okouni, pro lov větších ryb i proudníci, plotice. Při vláčení rozhodně budeme potřebovat vhodný podběrák, který nám umožní bezpečně a ohleduplně zdolanou rybu vylovit z vody. Nejčastěji se používají buď větší raketové podběráky (často se sklopnou či výsuvnou rukojetí), dobře se dá s sebou nosit i skládací podběrák trojúhelníkového tvaru, jaký používáme i při dalších rybolovných metodách. Na loďce nevadí, je-li podběrák rozložen a připraven, stejně tak pokud lovíme na jednom místě, přívlač je ale pro většinu z nás spíš pochodovou rybařinou a tak, pro případ, že není nikdo ochotný (a dostatečně zručný) po ruce, měli bychom mít podběrák vždy pohotově k ruce a měli bychom ho umět pokud možno bez problémů jednou rukou rozložit k použití. Jinak i ten nejlepší podběrák nám nehude v batohu na zádech moc platný.

CO NA SEBE
Co se týče oblečení, přizpůsobíme se pochopitelně ročnímu období a tomu, jakého charakteru je naše vycházka k vodě. Máme-li to domů, do chaty nebo aspoň k autu pár stovek metrů, nemusíme s sebou jistě vláčet rezervní oblečení, pláštěnku a několik krabic nástrah, pokud počasí hrozí nečekanými výkyvy a vyrážíme-li někam daleko na celý den, berme v potaz, co kdyby. Co na nohy? Někdy sice stačí obyčejné holínky, ty vysoké rybářské do pasu pak nám ale umožní nejen občas nahazovat při brodění, ale i některé uvízlé (a jako naschvál oblíbené a už určitě nesehnatelné) třpytky vyprostit. Navíc poskytují určitou ochranu proti pobřežním porostům, kopřivám, bodláčí a další nepřízni přírody. Jsou pak i místa, kde velice účinným pomocníkem budou brodicí kalhoty (i když ani půldenní pobyt v nich není ničím záviděníhodným), diky jim ale nabrodíme také do míst,kam jiní jen toužebně hledí či se dostaneme na druhý břeh, kde, při pohledu z toho „našeho“, je to určitě mnohem lepší. V létě lze brodit i v keckách a plavkách, ale bohužel se občas setkáme ve vodě s takovými nástrahami na rybáře, že musíme dávat pozor na každý krok. Použití takzvaných belly-boatů neboli jakýchsi plovacích kruhů v kombinaci s potápěčskými ploutvemi je sice na některých revírech (hlavně stojatých) možné, ale tento způsob lovu se nás zatím příliš nerozšířil.Naopak, máme-li k dispozici solidní loďku, je to většinou ohromné rozšíření našich možností. Jen pozor na stabilitu, v zápalu boje při zdolávání stačí udělat pár neopatrných kroků a v lepším případě jsme ostatním pro smích, může to však dopadnout i hůř. A to nemluvě o lovení všech těch věcí, které se vysypou z kapes, otevřené tašky, batohu. Pro uložení všech možných drobností se asi nejlépe hodí vesta s mnoha velkými i malými kapsami, můžeme ale sáhnouti po batohu nebo jen po chlebníku přes rameno. Vycházejme z toho, kolík potřebujeme vzít věcí s sebou, velmi vhodná je vesta, kde každá kapsa má svůj obsah a umožňuje poměrně volný pohyb i dobrý přístup ke všem potřebným věcem. Při lovu dravců bychom měli mít s sebou silnější pean nebo jemné ploché kleštičky pro bezpečné uvolněni trojháčků (což se týká hlavně zubaté štičí tlamy), pinzeta je sice povolena rybářským řádem, ale už jste zkoušeli vyndat něco štice či jinému dravci z tlamy pomocí pinzety?  Asi každý, kdo loví na přívlač, ocení výhody polarizačních brýlí, ať už se jedná o úplně jiný „pohled pod hladinu“ a na ryby díky odstranění odlesků, či o bezpečné brodění díky tomu, že vidíme kam šlapeme. Vezírek využijeme spíš jen při lovu z loďky, pokud pěkně berou okouni, jinak při lovu přívlačí přechováváme živé ryby jen zřídka. Měli bychom mít s sebou pár trojháčků a kroužků pro případnou výměnu, nějaké ty obratlíky a karabinky či několik hotových rezervních návazců či lanek. Také nějaké to olůvko jako možná zátěž se může často hodit, potřebujeme-li znenadání nahodit někam, kam jinak nástrahu prostě nedostaneme (stačí ale pár olůvek vhodných typů a velikosti, nemá cenu s sebou tahat velké zásoby, vždyť na takovém celodenním výletě se každá drobnost pěkně pronese). Měli bychom mít u sebe i cívku se silnějším či naopak slabším vlascem, abychom mohli pohotově „přezbrojit“, o dostatečném výběru nástrah snad ani netřeba mluvit. Dále určitě využijeme takové nezbytnosti, jako jsou nůžky, lupa, brousek, při večerním lovu i baterka, na některých revírech jsou období, kdy si nezachytáme, nemáme-li s sebou repelent proti hmyzu...

JAK NA NĚ?
Lov pstruhů na přívlač je zajímavý, sezona začíná už 16. dubna a na jejím začátku bývá často vláčení úspěšnější než muškaření. Lovíme zpravidla v nepříliš hluboké, ale silně proudné vodě, kde nástrahu potřebujeme dostat do hlubších míst a ke dnu, tam totiž bývají stanoviště a úkryty pstruhů. Použijeme těch nejmenších vzorů rotaček, plandavky spíš podlouhlého tvaru a dostatečně těžké, s úspěchem můžeme lovit i na malé wobblery, u nichž však platí omezení na jeden trojháček a tak musíme ten druhý nahradit drobnou zátěží (kvůli vyvážení a dobrému chodu wobbleru). Nahrazujeme většinou trojháček pod tělíčkem. Wobbler ale může dobře pracovat i s ponecháním spodního a náhradou koncového za střapeček vlny.
Také streamery, baky a trubičkové mušky, při jejichž nahazování se neobejdeme bez zátěží před nástrahou, bývají na pstruhové vodě účinné prakticky po celou sezonu, tedy do konce srpna. Zajímavé je, že občas se uloví i velcí pstruzi na barevné twistery a jigy. Za přikalené vody sáhneme bez obav po světlých, lesklých vzorech i po provedení ve fluorescenčních barvách, někdy pak ve velikostech, které působí na lov pstruhů až nepatřičně (u rotaček velikosti 2 až 3, plandavky o délce 6. wobblery až 7 či dokonce 9 cm), ryby nebývají tak vybíravé a můžeme s těžší nástrahou přesně a daleko nahazovat, vést ji dostatečně hluboko i za značně zvýšeného stavu vody. Nejčastěji nahazujeme šikmo proudem (ve směru po i proti proudu), nebojme se ak i hodů přímo proti vodě či přímo do proudu.To ostatně platí i pro malé čisté vody, kdy lovíme na tmavé až černé nástrahy a snažíme se být co nejméně nápadní. Klademe maximální důraz na kryti a rychlých pohybů se snažíme vystříhat. Nejprve vždy proházíme místa těsně podle břehu, právě zde se totiž rádi občas zdržují i ti velcí pstruzi, pokud nejsou v blízkosti svého úkrytu a slídí po kořisti. A navíc, když neopatrným pohybem po břehu poplašíme i jen ty malé pstroužky, kteří stávají v mělčinách, po spatřeni naší siluety hned pospíchají do úkrytu a to je pro ty velké signálem blížícího se nebezpečí. A potom se již naše šance na záběr slušného pstruha rapidně snižují. Nástrahu se snažme vést trochu nepravidelně, i když tady za nás většinu práce obstará proud, v hlubších místech zpomalíme navíjeni a umožníme tak nástraze sestoupit až ke dnu (za určité riziko vázky to stojí). Z vláčení se nesmí stát mechanické mávání prutem a točení kličkou, stále vybírejme vhodná místa, do kterých třpytku vedeme. Chce to prostě číst vodu a přemýšlet, pokud se nám podaří vytušit stanoviště pstruha (totéž samozřejmě platí i u jiných ryb), je to první výrazný krůček k úspěchu. Záběr pak bývá u větších ryb poctivý, po záseku hned často poznáme, s kým máme tu čest, hlavně duháci rádi vyskočí a své skoky během zdolávání opakuji ještě mnohokrát. Potoční pstruzi a siveni se spíš snaží bojovat při dně a dostat se do úkrytu, v čemž se jim dle možností snažíme zabránit. Rozhodně však ne hrubou silou, spíš tím, že směr jejich úniku změníme skloněním prutu do strany. Zdoláváni samotné pak bývá sice otázkou spíše jen několika minut, ale ty mohou být velice napínavé a dramatické. Když pstruh posléze svůj boj vzdá, navedeme jej opatrně nad podběrák či (nechceme-li si rybu ponechat) vypneme opatrně
trojháček ještě ve vodě, abychom rybu co nejméně poškodili. Občas se na začátku pstruhové sezony stane, že lipani, vzpamatovávající se po výtěru, vezmou i menší třpytku, uvolněme je tedy co neopatrněji, v sezoně pak je jejich záběr spíš výjimkou, jedině při použití speciálních mikrotřpytek se zvětši šance na ulovení této krásné ryby, v tomto případě však vláčecí nástraha napodobuje spíše větší larvu či jiný vodní hmyz.

VOLBA NÁSTRAHY
Je věc ošidná, co rybář, to zaručený názor, pak aby se v tom někdo vyznal. Musíme hrát v potaz
mnoho faktorů, které se vzájemně ovlivňuji, ať už je to roční období, stav vody a její průhlednost (viditelnost), denní doba a kdovíco ještě. Takže zase nezbývá, než vše trochu zjednodušeně shrnout. Ze začátku sezony se nebojme použít i větších a nápadnějších nástrah, ryby je nemají ještě tak okoukané a přece jen snáze upoutáme jejich pozornost,dobře se vodí a nahazují. S postupujícÍ sezonou přes léto pak volíme nástrahy menší, nepříliš nápadné, v tomto období stejně ale musíme být připraveni na vyloženě „mrtvé dny", kdy je snad lépe věnovat se jiné rybářské disciplíně či chvilku nechat své milované „nádobíčko" odpočinout pokud nám
ke spokojenosti  občas nestači i hezká procházka kolem vody a bez záběru se cítíme ošizeni či podvedeni. S nástupem chladnějších podzimních dnů pak můžeme opět oprášit větší, nápadnější nástrahy.S ubývajícím teplem však dáváme přednost těm, které lze vodit pomaleji a spíš ve větší hloubce. I v parném létě se ale lze v období náhlých změn počasí (pokles tlaku, bouřky) trefit do krátkodobých období zvýšené aktivity dravců a zažit chvíle, kdy se voda probudí.
Stav vody a viditelnost také výrazně ovlivňují výběr vláčecích nástrah. Za zvýšené přikalené vody, volíme větší světleji a nápadněji zbarvené vzory které rybu na sebe upozorní je-li voda vyloženě kalná, není to sice ten pravý čas pro lov přívlačí, můžeme však pokoušej příslovečné štěstí použitím oněch oranžových a bílých nástrah, ke kterým zpravidla nemáme. V čistě vodě přílišnou důvěru protože působí až příliš nepřirozeně a křiklavě. Za nízkého stavu a při čisté vodě naopak budeme úspěšní s méně nápadnými menšími a tmavšími vzory, často použijeme i čistě černé či tmavě matové plandavky a rotačky, z wobblerů ty menší, v tmavozelených a hnědých odstínech. Volba vhodné nástrahy je jistě ovlivněna i denní dobou. Brzy po ránu můžeme lovit na značně větší nástrahy jsme-li tak vytrvalí, že budeme lovit i přes poledne a včasných odpoledních hodinách sáhneme již po těch menších a teprve k večeru přijdou opět ke slovu velké vzory. Také za slunečného počasí volíme spíš menší nástrahy, za podmračeného či pošmourného pak světlejší a větší. Na podzim nemusíme již toto dělení dodržovat příliš důsledně i tehdy jsou ale za slunečných dnů velké nástrahy příliš nápadné

CHOVÁNÍ U VODY
Ať už vláčíme kdekoli, měli bychom se snažit pohybovat pomalu. Opatrně, vyvarovat se rychlých
pohybů a slunce v zádech, před tím, než dojdeme těsně ke břehu není od věci kraj vody párkrát prohodit. Dravci totiž často stávají právě na místech, kde mají největší přehled a tak náš neopatrný příchod je může varovat a vyplašit. Také při brodění se snažíme nedělat zbytečný rozruch, vždyť ve vodě se zvuk šíří mnohem lépe než ve vzduchu, v klidnější vodě nadělá každý převrácený kámen pořádný rozruch a po nás ještě také může přijít někdo další...
Asi bychom se měli zmínit i o chování rybářů vůči sobě navzájem. Občas se setkáme s projevy bezohlednosti ze strany jiného rybáře, jako by se nechumelilo nabrodí do míst, kam nahazujeme či začne házet do stejného, místa, o dodržování určité vzdálenosti mezi lovicími ani nemluvě. Ano, moudřejší by sice měl ustoupil, ale občas je to spíš k vzteku, člověk si (pokud vše s chladnou hlavou zabalí a jde jinam) totiž vůbec nepřipadá jako moudřejší ale prostě jako s odpuštěním blbec. Vždyť určitě by bylo možné se nějak domluvit zeptat, dovolit. Těžko můžeme vždy spoléhat na rybářskou stráž, nemůže být všude, je to jen na nás, jak se zachovat. Buďme ohleduplní a dejme šanci i ostatním ale nenechme si zase líbit úplně všechno.
Co se týče zachání s ulovenými rybami, buďme rytířští a pokud náš úlovek nedosahuje nejmenší lovné míry, nemůže za to. Neházejme takovou rybku vztekle do vody, jen co ji serveme z háčku, ale vyprostěme ji ještě ve vodě nebo ji vezměme opatrně do namočené ruky. Není to jen ten choulostivý candát, i ostatní ryby se snadno zaplísní při nešetném zacházení či otloukání na kamenitém břehu. Z malé tlamky se někdy trojháček vyprošťuje opravdu špatně, ale při troše dobré vůle a s citem to jde. A třeba právě tahle rybka doroste do velikosti kdy udělá radost dalšímu rybáři a ani to nemusí být ten vysněný trofejní úlovek, vždyť každý má svá kritéria a těch opravdu velkých ryb v našich vodách zase tolik asi není, nebo čekají právě na vás.

RYBÁŘSKÉ TROFEJE
Dalším zajímavým tématem  je zhotovování trofejí. Někdo vyzdobí koutek v bytě nebo na chatě preparovanými hlavami, někdo i celou rybou, někdo dává přednost fografiím to záleží na nás a našich možnostech stejně jako na tom, kolik času (a občas i peněz, svěřimel i větší trofej odborné firmě) chceme uchování svého úlovku věnovat co se preparace týče, u opravdu trofejních úlovků je asi nejlépe se obrátit na někoho, kdo má s touto prací již dostatek zkušeností (a většinou máme i šanci vidět jeho výsledky) nebo na firmu, která se úpravami trofejí zabývá. První pokusy nadšeného preparátora - začátečníka totiž neskončí zpravidla úplně podle našich představ, jedná se o dost náročnou práci, vyžadujíci praxi a čas, navíc se neobejde bez ne zrovna příjemného zápachu konzervačních prostředků,a tak by vás doma asi příliš nepochválili. Chceme li hlavu velkého dravce (štiky, candáta, sumce) jen jednoduše vysušit a nalakovat můžeme se o to pokusit. Hlavu zbavíme žaberních oblouků a zbytků masa, které půjde bez problémi odstranit. Zbytek raději ponecháme abychom hlavu zbytečně příliš nepoškodili. Potom hlavu narazíme na kónický trn (někdy dobře poslouží lahev s úzkým dlouhým hrdlem), tlamu a skřele rozevřeme přirozeně pomocí dřívek nebo kousků polyslyrěnu a zavěsíme v teplém počasí někde ve stínu, larvy masařek už se o zbytek postarají spolehlivě. Umístěme ale hlavu někam, kde trocha zápachu (bez kterého se to pravda, neobejde) a občas padající masní červi nebudou nikoho obtěžovat. Po dokonalém vysušení můžeme hlavu lehce dobarvit a důkladně ji přelakujeme bezbarvým lakem. Potom už ji můžeme upevnit na vhodnou podložku, nejčastěji oválné prkénko. Na zadní stranu poznamenejme datum,místo a čas úlovku, jeho délku a hmotnost, jméno lovce a další údaje. Jako doplněk lze upevnit na podložku i nástrahu, na kterou byla ryba ulovena.Nezapomeňte, že pro preparaci je nutné odříznout hlavu v dostatečné vzdálenosti, aby zůstaly zachovány také prsní ploutve ryby, o ten kousek masa už přece tak nejde, jinak by trofej působila násilně a nepřirozeně, takže by rozhodně nesplňovala svůj účel. Také použití umělých očí má velký vliv na celkový vzhled exponátu. Než použít nevhodné, pak raději ponechme prázdné oční důlky,abychom dojem z trofeje nepokazili.Dnes mnoho rybářů své úlovky spíše fotografuje,je to rychlejší, levnější, časově nenáročné a můžeme rybu zachytit v celé její kráse. Pokud pak jsme rozhodnuti jí věnovat svobodu, je to vlastně jediné možné řešení, jak si natrvalo zachovat památku.
Pokud rybu fotografujeme sami, zvolme vhodné pozadí, které dá její kráse i velikosti vyniknout, vždyť kupříkladu snímek trofejní ryby na zaolejované betonové podlaze garáže se zimními pneumatikami a otlučenými kanystry v pozadí sice také dokumentuje náš úlovek, ale působí přinejmenším nepatřičně. Pro srovnání nezapomeňte k rybě položit prut s navijákem, metr, krabičku od sirek či nějaký jiný předmět, chcete-li snímkem současně prokázat velikost úlovku. Chcete-li být zachyceni na fotografii se svým úlovkem osobně, držte rybu uvolněně a přirozeně (natažené paže s rybou směrem k objektivu sice udělají dojem většího úlovku,ale tenhle průhledný podvůdek už zná snad každý a tak se ho vyvarujme), velkou rybu položte na zem a přiklekněte k ní. S rybou samozřejmě můžeme také vyfotografovat někoho z našich blízkých, i takový snímek má své kouzlo.Fotografujeme-li rybu, kterou chceme potom zase pustit, snažme se, aby všechno proběhlo rychle a zacházejme s ní šetrně. Nemáme-li fotoaparát hned při ruce, můžeme rybu nějakou dobu uchovat i ve vezírku. Pokud ale někdo rybu zabalí do kusu hadru, jede s ní autem ke kamarádovi a potom ještě zjistí, že musí nékam dojet koupit film, mohl svůj úlovek zabít hned a ne ho nechat pomalu leknout.

LOV V ZAHRANICI
Často nás také láká zkusit štěstí s přívlačnou udicí u zahraničních vod. Pokud se s tímto úmyslem přímo někam vydáváme, zjistěme si dopředu podmínky, za jakých se kde loví (mohou se i velmi výrazně lišit od těch, na které jsme zvykli doma a lze si tak ušetřit mnohé problémy a starosti). Včas zakoupená nebo objednaná povolenka a informace o používaném náčiní i nástrahách, kontakt na zkušeného místního rybáře, to jsou věci, které nám naše rybářské pokusy v zahraničí ulehčí a zpříjemní.

VÁZKY, VYPROŠTĚNÍ A TRHANÍ
Vázka určitě není nic, o čem kterýkoli rybář rád slyší a zvlášť při lovu na přívlač k ní přitom máme stále jen krůček. Začíná to většinou pěkně, cítíme úder do nástrahy, prut se prohne do oblouku ruka reflexivně přisekne někdy i brzda zabzučí a je to natvrdo. Ještě chvíli zbývá jiskřička naděje, že ten kolos kterého jsme právě spolehlivě zasekli si dává trochu načas a teď se teprve rozjede... Nic. Jemně potřepeme špičkou s naději že trojháček se jen tak lehce zachytil za kámen a proud nám pomůže nástrahu uvolnit pokud se tak ale nestane zaškubeme většinou silněji, vždyť nějaká strouchnivělá větvička se ulomí raz dva. Pokud stále nejsme úspěšní, je dobře (umožňují li to ovšem podmínky) pokusit se nástrahu uvolnit tahem či poškubáváním z jiného úhlu. Někdy se nám také podaří k uvázlé nástraze dobrodit (sice si ryby asi trochu poplašíme, ale co se dá dělat) a rukou nebo botou ji uvolnit. V žádném případě to nezkoušejte přímo špičkou prutu, můžete poškodit očka či dokonce o horní díl prutu přijít. Pokud chceme na místě vázky něčím šťourat a dolovat, najděme si raději vhodný klacek. Někdy to ale prostě nejde, dostat se takhle blízko, Je-li na to počasí a máme-li na to odvahu (posílenou pochopitelně hodnotou uvázlé nástrahy), můžeme se svléknout a pro vázku zaplavat. Pozor ale na ty, které jsou hlouběji než dosáhneme, s hlavou nad hladinu! Při ponoření a hmatání podle vlasce se totiž snadno můžeme o trojháčky poranit. V proudných úsecích můžeme použít tahu vody, když vyrobíme z proutí kolem vlasce jakýsi primitivní věnec, a necháme ho splynout pod vázku, potom vlasec napneme a tah, působící z druhé strany nástrahu uvolní. K vyprošťování se ostatně najdou příležitosti i mimo vodu.Pokud neodhadneme sílu a směr hodu, může naše nástraha skončit i ve větvích okolních stromů.Máme ji sice pěkně na očích, ale jak k ní nebo jak s ní dolů? Někdy se nám podaří větve sklonit, snažme se nechovat příliš vandalsky když už musíme větev ulomit, jinak lezení po stromech (zvlášt ve vysokých rybářských botách) nelze doporučit, občas je asi lépe nástrahu oželet a utrhout. A to se většinou zčistajasna objeví pár diváků jejichž přítomnost (či polohlasné poznámky komentující naše snažení) dokáží dostat do varu i jinak celkem klidného člověka. Když ale vidíme takovou vánoční ozdobu, jakou je nový dvojdílný Wobbler jak se pohupuje pár metrů od nás, je to k vzteku.
Občas můžeme jako varováni nějaké ty nástrahy na větvích vidět ještě dříve, než se k nahozeni odhodláme. Ano, někdo na to tady už doplatil nedal si pozor nebo to moc neuměl, to místo je ale tak lákavě a když si dáme záležet, nejsme přece tak nešikovní, pěkně nakrátko, jen tak lehce zhoupnout... No vida, krásně leti a je tam taky! Musíme-li už nástrahu opravdu utrhnout snažme se poškodit co nejmenší kus vlasce (při trháni se extrémě protáhne a napne, takový konec je pak lépe ustřihnout). Netrháne nikdy prutem, i ten by mohl dojít úhony, zkrátíme prostě vlasec co to jde a chceme-li skutečněprovést poslední pokus, zda povolí vlasec, vázka či trojháček nebo kroužek, táhneme stupňovaným tahem za vlasec omotaný kolem kusu klacku nebo aspoň kolem kličky navijáku,nikdy ne holou rukou! Dočkáme se bud‘ uvolněni nástrahy, se kterou jsme se již v duchu rozloučili, nebo jen suchého lupnuti vlasce. Pokud se nám nástrahu skutečně podařilo vyprostit zkontrolujeme ji důkladně a převážeme, uzlíky byly namáhány na hranici únosnosti a nemusely by už dlouho vydržet.