Lov okounů přívlačí

 Okoun je naší nejběžnější dravou rybou. Patří do staré čeledi ryb okounovitých. Je stejně atraktivní pro začátečníky jako specialisty. I při svých menších rozměrech je dostatečně bojovný a vyhledávaný také pro velmi chutné maso. Zbarvení okouna je notoricky známé i u nerybářské veřejnosti. Boky nesou 5 - 9 temných svislých pruhů, pozadí může být od žlutozelené přes tradiční zelenou až po temně modrozelenou do téměř černé. Břicho je bílé. Prsní ploutve jsou bezbarvé, břišní, řitní a ocasní cihlově až jasně červené. V konci ostnité hřbetní ploutve je černá skvrna.
Okoun říční žije ve vodách stojatých (rybníky, jezera, pískovny, zatopené propadliny, údolní nádrže) i tekoucích (řeky, potoky, s výjimkou studených horských pstruhových bystřin). Miluje tvrdší dno a preferuje především členitý terén, zlomy, srázy, kamenné sutě, vodní zárosty, potopené stromy a pařezovky. Žije pospolitě, pouze velcí jedinci (nad 35 cm) bývají samotáři. Je poměrně věrný svému stanovišti, migruje většinou jen na malé vzdálenosti. Příliš velkým proudům s absencí klidových míst se vyhýbá vzhledem ke svým omezeným manévrovacím schopnostem (relativně malá ocasní ploutev na tenkém násadci). V drtivé většině dává přednost živé potravě. Hejna žijící v dospělosti v příbřežní ponořené vegetaci jsou často orientovaná přednostně na plankton. Okouni obývající otevřené vody a hlubiny jsou v převážné většině rybičkáři. Okouni o hmotnosti přes 1 kg loví ve dvou až třech. Mladší ročníky honí rybičky na kratší vzdálenosti ve skupinách; na volné vodě v kruzích, při břehu uzavírají kořist do oblouku. Vrchol aktivity okouna říčního bývá časně zrána a bezprostředně po západu slunce, ale prakticky loví po celý den. V teplejších měsících roku (po jaru a v časném podzimu) najdeme okouny v příbřežních partiích. V chladných obdobích roku, a také v parném létě, je hledáme na hlubině. Okouny však můžeme chytat úspěšně po celý rok.
Okoun říční dorůstá v našich podmínkách délky 15 - 40 cm a hmotnosti 0,25 - 1,0 kg, vzácně najdeme jedince větší než 50 cm o hmotnosti 2,0 - 3,0 kg.

Okoun je přímo modelovým objektem pro milovníky přívlače. Vyskytuje se poměrně hojně a s ohledem na jeho hejnový život je většinou naděje na úlovek více kusů. Je sice nesmírně zvědavý a dost žravý, nicméně bývá leckdy až nepochopitelně opatrný a nedůvěřivý. Snad i náladový. Jeho ulovitelnost na přirozenou nástrahu (zvláště je-li při chuti) bývá otázkou okamžiku. Ale s umělou nástrahou to nemusíme mít zase tak úplně jednoduché.

K lovu okounů přívlačí jsou vhodnější pruty lehčí, s citlivější špičkou. Zvlášť při občasném nedobírání (zejména gumových nástrah) je třeba mít nefalšovaný, čitelný kontakt s rybou. Délka prutu je závislá na lokalitě, kde chceme okouny hledat a lovit. Na zarostlém potoce či říčce volíme raději kratší prut (cca 2,10 m), s nímž se bez větších problémů vejdeme i do omezeného prostoru, a to nejen při nahazování a vedení nástrahy, ale hlavně při vylovování větší ryby. V otevřené krajině a obzvláště tam, kde jsme nuceni daleko házet (jezera, rozlehlé řeky, údolní nádrže) oceníme i s ohledem na slabší vlasce pohodlí jemnějších speciálů, případně s chvějivou špičkou, či feedery v délkách 3 - 3,50 m (do 12 stop). Získáme tím dobrý pocit s vedením nástrahy a následný požitek při zdolávání urputně bojujících okounů.

Typ navijáku není rozhodující. Pokud máme házet často daleko, zvolíme raději navijáky s vyšší cívkou a přesným řazením vlasce (například vzhledově kouzelná TICA menších verzí). Ve vztahu k vyvážení hmotnosti prutu (těžiště v ruce) postačí velikostně menší nebo střední kategorie. Kapacita vlasce nemusí být velká, bohatě postačí do 100 m. Naprostou nutností je zato lehký chod a jemná brzda.

Vlasec vybíráme o síle 0,14 mm (podle podmínek v rozmezí 0,10 - 0,18 mm). K výběru silnějších vlasců by nás neměly nutit ani vázky, ani výskyt jiných větších dravců (tloušť, bolen, candát, případně štika) do 3 kg hmotnosti. Jenom by nás to omezilo v citlivosti vedení nástrahy a také dosažitelnosti vzdálenějších cílů. Tento handicap nevyváží přídavná zátěž! Používáme-li bezpečnostní návazec wolframového lanka, nepřeceňujme příliš barvu vlasce. Při lovu bez lanka je vhodné ctít barvu prostředí (např. tectan firmy D.A.M částečně přijímá barvu vody a jeho slabě žlutozelenavé zbarvení pod hladinou minimálně ruší). S výjimkou mikronástrah (třpytky velikosti 00, 0, a mikrotwistery) nemá wolframové lanko s drobnou karabinkou po většinu sezóny zásadní vliv na stupeň důvěryhodnosti koncové nástrahy pro okouna.

Nástrahy jsou u okouna alfou i omegou úspěchu. Přestože neexistuje žádná, kterou by okoun ze zásady odmítal, je přitom paradoxně dost vybíravý. Mezi nejosvědčenější nástrahy patří rotační třpytky ve velikostech 00 až 2 (stříbro, mosaz, měď), drobné wobblery (SALMO, výtečné jsou i DORADO v provedení zlatočerné, plotice, okoun) a v posledních letech twistery a rippery (barva bílá, perleťová, žlutá, zelená a modravá) ve velikostech 1,5 - 5,0 cm. S úspěchem na vybraných lokalitách použijeme i marmišky.

V případě nutnosti (hlubší vedení, delší hody) je možné předřadit před malé plovoucí wobblery 1 až 2 broky ve vzdálenosti 20 - 40 cm.
Stanoviště okounů se sice může během roku měnit, je však jednoznačně vázáno na terénní zlomy, valy, nejrůznější překážky na dně či ve vodním sloupci, zatopené stromy a křoviny, kamenné sutě a terasy, pařezovky. Tato místa bychom měli vyhledávat. Čím je roční období a voda chladnější, tím hlouběji okouny najdeme. Stanoviště jsou podle rozlohy, hloubky a množství úkrytů většinou obývána hejnem okounů jedné věkové kategorie. V údolních nádržích směrem ke dnu a v řekách směrem ke korytu přibývá okounů větších rozměrů. Velcí okouni najíždějí do příbřežních krajů a mělčin za letních rán a podvečerů, omezeně také v době tření.
Okouni jsou při chuti celý rok. Nejnadějnější období je květen (na pstruhových revírech; jinak tam, kde je přívlač povolena celoročně) a celý podzim, zejména říjen. Těžší práci budeme mít při lovu v silně přikalené řece anebo v letních bezvětrných parnech.

Zdolávání ryby není obtížné. Vzhledem k jemným zoubkům okouna a měkké špičce prutu nehrozí překousnutí vlasce ani jeho přetržení náhlým výpadem ryby. Samozřejmě při síle vlasce 0,10 - 0,12 mm nesmíme s těžší rybou spěchat. Určité nebezpečí ztráty ryby spočívá v tom, že pokud okouni berou liknavě, nedůvěřivě, nebo z jiných důvodů nástrahu nedobírají, bývají zaseknuti jen za kraj tlamky, případně v křehké blance. Jejich odpor nemá sílu těžké ryby, ale je houževnatý. Nepřetržité potřásání hlavy a kotrmelce mohou mít za následek, že se na krátkém vlasci setřepají buď krátce po záseku, nebo naopak v samém závěru boje.

Při vyprošťování ryby nezapomínejme, že ač se okoun díky drsným ktenoidním šupinám dobře drží, jeho poslední zbraní jsou především trny ve hřbetní ploutvi. Pokud ji předem nesložíme, nebo se okounovi podaří ji naježit v naší dlani, riskujeme ne vždy lehce se hojící ranku.