Lov bolena přívlačí

Dnes v řadě revírů tento dravec dosahuje nadprůměrné populace, a to jak pravidelným vysazováním, tak samoreprodukcí. Proto výrobci nástrah pro přívlač i muškaření vyvinuli v posledních letech řadu „speciálů“ pro lov bolena.
Bolen dravý dorůstá průměrně 50 - 60 cm délky a 2 - 3 kg hmotnosti, maximálně však do 100 cm délky a 9 - 11 kg hmotnosti. 
Tělo ryby je štíhlé a protáhlé, ze stran zploštělé. Pro bolena jsou typická relativně velká, hluboko rozeklaná ústa s hrbolem na svrchní straně dolní čelisti, zapadajícím do jamky v čelisti horní. Tento zástupce kaprovitých ryb je od délky 9 - 15 cm výhradním dravcem, přestože jeho tlama žádné zuby nemá! Párové ploutve (prsní a břišní) jsou protáhlé do špičky. Ocasní ploutev je široce vykrojená, oba konce jsou ostře špičaté. Hřbet je šedomodrý, někdy i nazelenalý, boky jsou stříbřité (někdy i nazlátlé) bez velkého lesku, břicho bílé. Hřbetní a ocasní ploutve jsou šedé, okraje tmavší. Řitní a párové ploutve jsou načervenalé, u starších ročníků i bledě narůžovělé.
Na přelomu 19. a 20. století se o bolenu dravém mluvilo jako o oblíbené kaprovité sportovní rybě „bez valného hospodářského významu“. Jeho dravý způsob života ho ve volných vodách předurčoval k omezování populace ouklejí a jiných plevelných ryb.
Jeho profesionální ostražitost, nedůvěřivost a zkušenost je zranitelná hlavně v rychle tekoucích a peřejnatých úsecích, kde se ryba musí rozhodovat ve zlomcích okamžiku.
Bolen je klasická ryba středních a dolních úseků velkých řek. Hledáme ho v hlubokých proudech, na rozhraní tišin, u mostních pilířů, v kosách, ouplavech, zátočinách, u vírů, v blízkosti přítoků, jezů, padlých kmenů, ale i v přístavištích. Větší ryby často žijí ve dvojicích.

Při lovu bolena na udici přívlačí máme dvě možnosti, dané typem lokality, kde se predátor zdržuje. V proudných úsecích řek ho nacházíme v celém vodním sloupci, ale i u dna. Zde použijeme přiměřeně velké nástrahy podobné kořisti, která se v místě vyskytuje. V rozlehlých nádržích je hledání bolena velký problém vzhledem k horší čitelnosti a přehlednosti celé niky. Navíc bolen v jezerech často obývá oblasti značně vzdálené od břehu, takže je bez loďky těžko dosažitelný. Tam volíme spíše menší a střední velikosti nástrah a čekáme, až se bolen projeví útokem. Na stojaté vodě nádrží se objevuje lovící bolen náhle a po úspěšném nasycení stejně rychle místo opouští (vzdáleně tím připomíná žraloka v moři). Proto se orientujeme podle hejn rybek pod hladinou, nebo počkáme, až se hladoví boleni prozradí sami. Na řece jsou ryby k zastižení většinou v hlavním tahu v korytě nebo na rozhraní proudů. Čítankovými místy jsou zpěněné vraťáky a vývary pod jezy. V členitých údolních nádržích boleny hledáme zejména kolem skal a kamenitých srázů.

Prut k lovu bolenů nemusí být nějaký speciál, i když musí vydržet prvotní divoké razantní výpady bolena včetně jeho agresivního záběru. Pokud se ryba neosvobodí v začátku souboje, brzy se vzdává. Proto na řece vystačíme s prutem do 2,5 m o gramáži 20 - 40 g. Na nádržích volíme prut pro daleké hody v délce 3 - 3,5 m, se slabším vlascem o gramáži 10 - 30 g. Špička prutu nesmí být příliš tvrdá, protože musí odpružit výpady ryby. Ty jsou natolik silné, že ani kvalitní naviják střední třídy s jemnou brzdou je v prvním okamžiku nemusí zachytit. Při lovu na kratší vzdálenost na řece dodá větší jistotu bojová brzda.

Barvu vlasce ladíme s vodním prostředím. Vhodný je TECTAN firmy D.A.M, který se dobře přizpůsobí díky své vlastnosti „vstřebávat“ barvu vody. Na stojaté vodě je možné použít i „neviditelný“ návazec vlákna FLUOROCARBON značky TRIPLE FISH nebo SCIENTIFIC ANGLERS. K dosažení srovnatelné pevnosti s kmenovým vlascem musíme počítat s navýšením o 1 až 2 síly, protože je křehčí. Sílu kmenového vlasce volíme 0,18 - 0,22 mm.
V nástrahách jsou hitem posledních sezón „hladinové speciály“ odvozované od průkopnických vzorů wobblerů firmy RAPALA – SKITTER POP se seříznutou hlavičkou namísto nořítka (vyrábějí hladinový efekt šplouchnutím s bublinkou a rozstříknutím vody – imitace zraněné rybky) a SKITTER PROP s hlavičkou oblou bez nořítka, ale vzadu s vrtulkou (rybka plovoucí na hladině nebo pod ní, navíc vybavená přídavným dráždidlem čeřícím vodu). Tyto dva vzory na boleny platí. Kromě těchto nástrah zůstávají v záloze štíhlé stříbrné plandavky (3 - 7 cm), světlé vzory plovoucích wobblerů v designech místně se vyskytujících druhů „bílých“ ryb, štíhlé bílé a stříbrné rotačky s rudými třapci i bez nich (AGLIA LONG firmy MEPPS nebo bezkonkurenční rotačky firmy HAMMER). Funkční jsou také bílé streamery nebo bílé Hauzerovo peříčko. Veškeré vyjmenované nástrahy vodíme v místě, kde tušíme stanoviště bolenů. Hladinové speciály nabízíme v areálu, kde bolen právě loví. V letním období lovíme rovněž na malé blýskavé rotačky ve velikosti 0 a 00, které velmi rychle protahujeme vytipovanými trasami. Bolen je zvyklý přemisťovat se při lovu bleskově, tudíž v případě zájmu nástrahu snadno dohoní. Větší rychlost spolu s malým rozměrem nástrahy mohou v momentu sehrát významnou úlohu. Větší rybu musíme ale unavovat opatrně a déle, neboť při prudkých počátečních manévrech dravce má malá nástraha v prostorné tlamě přirozenou tendenci se proříznout nebo vytrhnout. Může dojít i ke zlomení či natažení malého háčku.

Vhodné období k lovu je od června do září. V chladnějších měsících se boleni již demonstrativně neexponují, protože i kořist se stahuje hlouběji ke dnu. V létě je nejlepší časný večer, můžeme lovit až do západu slunce.

Zdolávání bolena je podmíněno zvládnutím razantního záběru a několika prudkých výpadů zaseknutého dravce. Pak už nastupuje naše trpělivost. Vylovování znaveného bolena s pomocí podběráku je bezproblémová tečka úspěšného boje.