Lehká a velmi lehká přívlač

 Lehká a velmi lehká přívlač má své neopakovatelné kouzlo. Nespornou výhodou je, že na svá oblíbená nebo i zcela neznámá místa, vyrazíte s jemným vybavením a malými nástrahami. Díky tomu vydržíte déle vláčet, aniž byste pocítili únavu, a můžete prochytat daleko více předpokládaných stanovišť dravců.
Požitek z lovu je plně srovnatelný s chytáním velkých ryb. Vždyť i s poměrně malou rybou, díky jemnému vybavení svedete boj, který dokáže patřičně vzrušit. Velice vděčnou rybou, při tomto způsobu chytání, jsou  „obyčejní“  tloušti nebo okouni. Nejednou se můžete dočkat překvapení v podobě záběru mnohdy trofejní ryby. Pak bude záležet na vás, vašich zkušenostech a samozřejmě nezbytném štěstí, zda takovou rybu zdoláte. Někdy právě tyto velké ryby dají přednost velice malým nástrahám, s kterými byste se na ně určitě nechystali. Základem úspěchu je zvolit vhodný prut, se kterým bude možno nahazovat poměrně malé a lehké nástrahy, ať už to budou malé rotačky, wobblery nebo twistery. Takový prut musí vyhovovat především vám a měl by být vybírán hlavně na vodu, na které budete nejvíce chytat. To se týká v první řadě délky. Pro malé vody je vhodný prut délky 210 - 240 cm, na střední až větší toky prut délky 270 – 300 cm. Optimální vrhací zátěž bývá většinou do 30 g, ale i méně. Pro velmi jemné chytání lze použít i kratší feedrový prut, kdy velice jemná špička indikuje každý „dotek“ nástrahy se dnem či dravcem. Díky takovému prutu je rybář schopen rozeznat i velice jemné záběry například od candátů. Takový záběr se mnohdy jeví jako mírné ztěžknutí nebo připomíná kus trávy, zachycený nástrahou. Pokud včas nezareagujete, nemáte šanci dravce „dohonit“. Někdy se stane, obzvláště při lovu s malými twistery (1´), že ucítíte nepatrné klepnutí, a vzápětí vidíte, že vlasec poněkud mění směr. Je to záběr! Nepochybujte o tom a okamžitě zasekněte.

Když už máte vybraný patřičný prut, je třeba ho doplnit nějakým menším navijákem, s nímž by tvořil vyvážený celek tak, aby těžiště bylo v místě držení prutu. Osobně se přikláním k navijáku s přední velice citlivou brzdou. Pro správnou presentaci a chod nástrahy je totiž důležité použít slabý vlasec. Z toho vyplývá, že na citlivost brzdy navijáku je kladen velký nárok. Za nejsilnější použitelný vlasec považuji průměr 0,20 mm. Podle prutu, na který chytám, jsou to převážně síly 0,16 – 0,12 mm. Můžete mít sebetenčí vlasec, sebemenší nástrahu, naviják pro lehkou přívlač, ale pokud nebudete mít i prut s odpovídající gramáží, nikdy se nebude jednat o velmilehkou přívlač. Velmi lehká přívlač by se tedy dala definovat jako lov na to nejjemnější náčiní, nejtenčí vlasce a za použití těch nejmenších nástrah.

V předchozím odstavci jsme nakousli termín „gramáž prutu“. Nejedná se samozřejmě o hmotnost prutu, jak by si mohl nějaký laik myslet, nýbrž o hmotnost nástrah, které se dají prutem nahazovat. Na prutu bývá gramáž označena většinou dvěma čísly – například 3-12g. Někdy se též používá slovní označení UltraLight (UL),  Light (L),  Medium (M),  Heavy(H)... Tyto údaje jsou však pouze pro rychlou orientaci a neoznačují, jakou má daný prut gramáž. První hodnota v gramáži znamená nejmenší optimální hmotnost zátěže a ta druhá největší. Nahazovat se dají samozřejmě i nástrahy lehčí nebo těžší, ale u lehčích se nám už nebude tak dobře nahazovat – nevyužijeme síly prutu, a u těžších pak dokonce riskujeme jeho přetížení, v krajním případě dokonce zlomení! Samozřejmě musíme použít odpovídající průměr vlasce (pletené šňůry). S vlascem průměru kotevního lana budeme třígramovou nástrahu asi těžko nahazovat. Je dobré si uvědomit, že hmotnostní údaj na prutu nám udává pouze hmotnost nástrahy při nahazování! Neznamená to, že s ní musí pracovat i ve vodě. Klade-li nástraha ve vodě příliš velký odpor (např. některé hlubokopotápivé woblery), bude se prut enormně ohýbat a práce s nástrahou bude prakticky nemožná, a to nemluvím o samotném záseku. Na to, s jakou nástrahou bude ještě daný prut korektně pracovat neexistují bohužel žádné tabulky, na to přijdete jen a pouze praxí. Ale nemusíte se obávat. Po nějaké době už budete natolik zkušení, že vám bude stačit si nástrahu prohlédnout a potěžkat a odhadnete, zda ji váš prut „snese“ či nikoliv.
Možná by bylo dobré se ještě zastavit u několika technických záležitostí týkajících se prutů. To že se dnes vyrábějí téměř výlučně pruty z uhlíkových vláken ví asi každý. Pruty však nejsou jen z uhlíkových vláken a údaje na prutu uvádějící např. 100% graphite ... jsou trochu zavádějící. Minimálně obsahují ještě pryskyřice, které slouží jako pojivo. Většinou jsou však přidávány ještě další materiály doplňující vlastnosti, které uhlíkovým vláknům chybí. Pruty se totiž vyrábějí z jakési „plachty“ nepravidelného tvaru, která se navine na trn, který určuje, jaký bude mít prut ve finále vlastnosti. Čím strmější je ujímání trnu, tím bude prut „rychlejší“. Zde se dostáváme k pojmu, který pořád mnoho rybářů příliš dobře nechápe a tím je akce, někdy se též používá termín „rychlost“ prutu. Akce prutu je termín uvádějící, jaká část se bude při zátěži nejvíce ohýbat. Obecně se nejvíce používá dělení do tří skupin značených písmeny A, B a C. Přičemž A znamená akci nejrychlejší a C nejpomalejší. V praxi to znamená, že při zdolávání stejné ryby se nám prut s akcí C bude ohýbat téměř celý až k rukojeti, kdežto prut s akcí A bude mít ohnutou pouze špičku. Nepleťme si však akci s označením gramáže prutu, ať už číselným nebo slovním, popř. zkratkovým.
Aby nebylo nic tak jednoduché, tak ujímání blanku určující jeho vlastnosti není rovnoměrné. Nerovnoměrným ujímáním se dají poměrně dobře modelovat vlastnosti, které nám zatím nemůže poskytnout samotný materiál. Jde třeba o to, aby se špička prutu po náhozu (švihu) co nejméně rozkmitala. Toho se dosahuje jednak tuhostí materiálu a pak již zmiňovaným ujímáním. Tuhost materiálu je dána moduly uhlíku. Jde o počet uhlíkových vláken na určitou plochu. Čím více, tím je prut při stejné tloušťce stěny blanku a ujímání tužší. Uhlíkových materiálů používaných pro výrobu blanků je mnoho druhů a každý výrobce je označuje jinak. U vláčecích prutů se nejčastěji setkáme s označením IM, za kterým následuje číslo. Čím je číslo vyšší, tím je materiál novější a obsahuje více modulů grafitu. Neznamená to však, že by byl lepší. Spíš se podle toho dá poznat, jaké bude mít prut vlastnosti. Záleží co komu vyhovuje. Já osobně třeba nedám dopustit na pruty z dnes již legendárního materiálu IM6. Takové pruty jsou sice poněkud pomalejší, ale to vadí spíše při záseku, který musí být o něco razantnější. Ovšem zdolávání ryby s pomalým prutem je nezapomenutelný zážitek. Pomalejší pruty jsou velice vhodné pro použití pletených šňůr, kde částečně suplují průtažnost vlasce.

Po blanku jsou další důležitou částí prutu očka. Těch je nepřeberné množství druhů. Ovšem jejich kvalita je někdy více než pochybná. Opravdu kvalitních oček zase až tak mnoho není. Asi nejznámějším a největším výrobcem komponentů pro stavbu prutů je firma Fuji. Jejich výrobky jsou i poměrně kvalitní a setkáme se s nimi u mnoha vláčecích prutů. Mnoho výrobců se ve svých prospektech dokonce „chlubí“, že jejich pruty jsou osazeny Fuji očky a třeba Fuji sedlem. Jsou ovšem i výrobci prutů, kteří mají očka, ale i sedla svá, respektive si je nechávají dělat na zakázku. Mezi u nás prodávanými pruty se jedná třeba o značky Berkley a Fenwick. Oba američtí výrobci produkují špičkové vláčecí náčiní a mají velice rozsáhlý výběr. Ale zpět k očkům. Ty se dají rozdělit na několik druhů. Jednak podle výplně a pak podle počtu nožiček. Dnes se nejčastěji setkáváme buď s výplní SIC (Silicon Carbid) nebo SS (Stainless Steel). Samozřejmě jich je více, ale výše jmenované jsou v současnosti na našem trhu nejrozšířenější. První jmenovaná (SIC) jsou vždy výrazně masivnější a tudíž i těžší, což pro UL pruty není příliš dobré. Ovšem jsou o maličko tvrdší, než očka SS. Ty jsou ale na druhou stranu někdy i mnohonásobně lehčí, což je pro UL pruty velice důležité. Nevěřili byste, jak dokáží „pouhá“ očka změnit vlastnosti prutu. Zářným příkladem jsou třeba pruty od firmy Fenwick série BNH. Měl jsem možnost vyzkoušet si jak prut s klasickými SIC, tak s modernějšími SS a rozdíl byl na první pohled patrný. Samozřejmě ve prospěch SS oček.

Kromě toho, že se očka dělí podle výplně, tak mají i různý počet nožiček. Nožičkami se rozumí to, čím se očka dotýkají blanku a za co jsou vlastně uchycena. V praxi se setkáme s očky jedno nebo dvounožičkovými. Jednonožičková mají kratší styčnou plochu s blankem prutu, a proto při zátěži tolik neruší akci prutu. Dvounožičková jsou na tom podstatně hůře. Když si představíme ohnutý prut, na kterém jsou navázána očka, tak blank se ohýbá pouze v mezerách mezi očky. Ten kousek, který je pod očkem tedy zůstává rovný. Oblouk prutu pak není plynulý, ale je přerušovaný, což je samozřejmě nežádoucí. Aby byl oblouk co nejplynulejší, dělají se právě očka jednonožičková. Ty se opět používají hlavně u prutů pro UL a L přívlač. Oproti dvounožičkovým jsou méně pevná, ale to u výše zmiňovaných prutů vůbec nevadí. Jsou však náchylnější na poškození při přepravě. Proto je dobré pruty, kterých si vážíme, přepravovat v pevném tubusu. Tím se vyhneme nechtěnému poškození nejen oček. Očka dvounožičková se používají spíše pro střední a těžké vláčecí pruty. Tak to byla v rychlosti očka. Myslím, že se jimi nemá cenu podrobněji zaobírat, neboť by to pro většinu z vás bylo spíše zbytečné.

Předposlední, avšak také velice důležitou částí prutu je jeho spojka. Vláčecí pruty jsou z valné většiny několikadílné. Ponejvíce dvoudílné. Můžeme se však setkat s pruty tří i vícedílnými. Ty jsou označovány jako cestovní. Jejich výhody a nevýhody jsou myslím jasné. Výhoda – malá transportní délka. Nevýhody, zhoršená akce (díky mnoha spojkám, které ji ruší), poněkud nepohodlnější sestavování (dá trochu práce, aby u mnohadílného prutu byla očka v jedné lajně) no a nakonec je to ještě pořizovací cena, která bývá vždy o něco vyšší. Ještě se můžeme setkat s pruty jednodílnými (speciálními). Ty mají akci rušenou pouze očky. Ale jejich transportní délka značně omezuje jejich použití. Vraťme se však ke spojkám. Dnes se používají hlavně kolíkové a převlečné. O jejich výhodách a nevýhodách se zmiňovat nebudu. Dnes jednoznačně dominují spojky převlečné (bavíme se stále o L a UL prutech). Ty má na prutu valná většina z nás. Obvykle jsou řešeny tak, že horní díl má dole vždy o něco větší průměr, než spodní, který se do něj zasune. Můžeme se ale setkat i s opačným řešením – horní díl se zasadí do spodního. Tato verze je však spíše vzácností.

No a jako poslední nám zbývá rukojeť a sedlo pro uchycení navijáku. U kvalitních prutů se jako materiál pro rukojeť používá nejčastěji portugalský korek, popř. korek v kombinaci s materiálem označovaným zkratkou EVA (syntetická pěna). Korek  je přeci jenom praktičtější a příjemnější do ruky. U některých nových prutů může část rukojeti být přímo součástí sedla (např. nová série vláčecích prutů Skeletor od firmy Berkley). Co se týče sedla, tak to nám vlastně drží naviják na prutu. Systémů uchycení je několik. Nejpoužívanější je systém dvou kroužků, přičemž jeden je napevno a druhý se dotahuje závitem. Velice oblíbená je i varianta, kdy je horní kroužek schován v horní části rukojeti a ta se celá dotahuje ke spodní polovině. Materiál sedla je většinou grafit v kombinaci s kovem. Tato varianta je dostatečně pevná a přitom lehká. Občas se též můžeme setkat pouze s kroužky, které se volně posouvají po korku rukojeti (nejkratší modely Fenwick BNH).