Velké rippery

 Většinou lovíme s menšími rippery (gumová rybička) tažením ve sloupci či poskakováním po dně s použitím měkčích prutů. Seznámíte se s jiným způsobem jejich vodění na hlubší a hluboké vodě. Je k tomu potřeba tvrdý, minimálně třímetrový prut a pletená šňůra (popř. tvrdší vlasec O,27 – 0,32). Jako nástrahu budeme používat riperry o délce 13 až 20 cm (nebo twistery o délce 20 cm). Hlavičku použijeme o takové váze, která ripper zatíží tak, aby při volném klesání vodou padal co nejpomaleji, ale přitom takovou rychlostí, aby bylo zachováno optimální kmitání ocásku.
Háček hlavičky by měl mít takovou délku, aby zasahoval maximálně do 1/3 nástrahy (na zásek je v tomto případě tento háček nepodstatný, zajišťuje pouze pevné uložení nástrahy na hlavičce). K očku hlavičky přivážeme jemnější lanko popř. silný kevlar či vlasec. Na něj přivážeme trojháček č. 4 – 5 v takové vzdálenosti, aby se dal jedním hrotem vpíchnout do boku nástrahy ve 3/4 její délky. U největších ripperů použijeme ještě jeden kratší návazec – jeho trojháček bude vpíchnut do druhého boku v polovině nástrahy. Samotný lov je celkem jednoduchý. Nástrahu odhodíme, necháme klesnout na dno, prut skloníme k hladině a navineme šňůru tak, abychom získali kontakt s nástrahou. Potom táhlým pohybem (rychlostí asi 1,5m za vteřinu) zvedneme prut do úhlu asi 75° až 80° (podle ciferníku hodinek na 11 až 11,30 hodin).
Tam prut zastavíme, šňůru u navijáku vezmeme do prstů a prutem pomalu kopírujeme klesání nástrahy na dno tak, aby šňůra byla stále napnutá. Když nástraha klesne na dno, prut opět skloníme k hladině za soustavného zkracování šňůry, ale přitom si musíme dát pozor na to, aby při tomto úkonu nástraha zůstala na dně v klidu (bez pohybu), ale šňůra aby byla víceméně stále v kontaktu s nástrahou. Potom celou proceduru opakujeme. Co tímto způsobem lovu sledujeme? Dopad nástrahy na dno a její chvilkové zklidnění upoutá pozornost dravce, pokud se tento nachází poblíž. Její vláčné, ale rychlé zvednutí do sloupce dravce vydráždí k útoku (případně upoutá pozornost vzdálenější ryby), ale ten ji většinou nemá šanci dostihnout (protože skok nástrahy je na něj moc rychlý a dlouhý), ale jeho vystupňovaná pozornost stále trvá. V tom se nástraha zastaví a začne zvolna klesat a vydrážděný dravec zabírá. A proč velká nástraha? Víme, že větší nástraha lépe upoutá a provokuje větší rybu (s velkou gumovou nástrahou si poradí i menší ryba – nemyslím tím ovšem rybí miminka). Proč tvrdší delší prut a šňůra? To proto, aby byl na nástrahu okamžitě přenášen pohyb prutu a aby bylo možno cítit v prstech každé ťuknutí do nástrahy – následně je takto zajištěn rychlý a tvrdý zásek. Tvrdý zásek je nutný, protože ryba zmáčkne nástrahu s trojháčky velkou silou a tak je potřeba vyvinout též velkou sílu už jen na to, abychom trojháčkem ve stisknuté tlamě vůbec pohnuli, natož abychom tlamu prosekli. Tady platí pravidlo – čím větší trojháček, tím větší razance záseku. Tento způsob lovu provádíme nejlépe z loďky anebo tam, kde je větší hloubka nedaleko od nás. Je to nutné proto, abychom nástrahu zvedali do sloupce nad rybu, a to v krátkém úseku dna. Kdybychom ji tahali podél dna od ryby v takovýchto velkých skocích, ztratila by tato zájem o nástrahu pro její nedostupnost – takže čím kratší prut, tím chytáme blíže. Ideální sestava koncové udice by mohla vyhlížet takto – šňůra (vlasec) je spojena bezuzlovou spojkou s wolframovým lankem vyšší nosnosti (pro vláčení je ideální černé wolframové lanko, které při své jedinečné měkkosti je pro rybu nenápadné i malým průměrem - O,15 mm / 5 kg; O,23 mm / 10 kg), na jehož karabinku zavěsíme nástrahu. Rippery by měly mít dokonalý pohyb, tedy měly by být zakončeny velkou ocasní plackou a měly by být dostatečně měkké. Pokud máme pouze rippery z tvrdší hmoty, můžeme dodatečnou poddajnost ocasní části zlepšit příčným vypalováním zářezů do poslední třetiny (ocasní část) tělíčka a to z obou stran. Zářezy vypalujeme el. pájkou do hloubky 1/3 tloušťky těla příčně a co nejpomaleji, i když někdy…