Výběr vlasce a sňůry pro přívlač

 Je známou skutečností, že „šňůry“ nejsou objevným hitem poslední doby, ale že stály už u kolébky sportovního rybářství. Spíše však jako zajímavost než logický vývojový trend se dá chápat návrat k pevným vláknům dnes. Vždyť od provázků a různých typů šňůr, přes tzv. „cedule“ vyráběné ze střívek, jsme se dobrali konečně k silonovému vláknu, i když v začátcích nestandardní kvality a nevyrovnaného průřezu.
I to výrobci vyřešili, a tak se na trhu postupně objevily vlasce nejrůznějších barev (jednobarevné, duhové i fluo), o síle 0,06 mm až přes 1 mm, o velmi rozdílné průtažnosti, vysokopevnostní, s relativně eliminovaným sklonem k tzv. „paměti“ – spirálovitému kroucení vlasce apod.).
Ukázalo se však, že na stárnutí vlasce a snížení jeho deklarovaných parametrů má vliv nejen mráz, ale i střídání médií voda – vzduch v součinnosti se slunečními paprsky, bezpochyby ovšem také chemismus vody, který byl (a leckde ještě je) na některých našich tocích poznamenán do značné míry „československou průmyslovou výrobou“. A ta se k „umělému“ vláknu ve vodě chovala macešsky.

Návazce
Především vyznavači lovu dravců včetně přívlače ovšem trpěli navíc ostrými štičími zuby nebo sumčími „kartáči“. Návazce z ocelové struny, drátu či splétaná lanka (jakkoli potahovaná silikonem, silonem nebo upravovaná barevně) se jevily jako tvrdé a nepříliš poddajné, a tak přišly na řadu pletené šňůry vybavené slabým kovovým vláknem. Mezi poslední nabídky s téměř ideálními vlastnostmi řadíme návazce z velmi jemného wolframového vlákna.
Při troše zjednodušení lze říci, že se přívlač ubírá v podstatě dvěma směry.

Pletené šňůry
Ten první vyznává jistotu a využívá k rybolovu slabé pletené šňůry a návazce z kovových vláken. Tyto materiály jsou trvanlivější (alespoň jednu sezonu), mají minimální průtažnost (větší kontakt s rybou, přesnější zásek), ale jsou ve vodě lépe viditelné.

Monofilní vlasce
Druhý směr, řekněme „sportovnější“, riskuje primárně předření nebo překousnutí silonového vlasce. Měkčí materiál mu ale dovoluje využívat při zdolávání ryby také jeho pružnost (příliš průtažné vlasce jsou však pro přívlač nevhodné!), viditelnost vlasce při barvě splývající s prostředím je pro rybu ve vodě minimální.

To jsou objektivní, obecné pohledy na vláčecí materiály. Vlastní praxe je potom dána tím, jaký typ vláčení včetně druhu nástrah praktikujeme.

Už v kapitole o přívlačových prutech bylo řečeno, že přívlač můžeme dělit na lehkou, střední a těžkou. Výběr vláčecích materiálů s tím logicky úzce souvisí, přestože přebohatá nabídka firem nám pochopitelně vnucuje nejen ten svůj „nejosvědčenější“, ale dokonce nám servíruje pomalu na každý druh ryby jiný „speciální“ vlasec či šňůru v „ideální“ barvě.
Při soukromých úvahách ponecháme vždy určitý prostor pro odzkoušení vytipovaných novinek. Pokud nám to kapsa dovolí, nevyhýbejme se experimentování! Každý rybář je v podstatě individualista a jen těžko lze doporučovat jednotlivé druhy vlasců (či šňůr), kterých je v současné době na trhu nepřeberné množství, a to v rozličných cenových i kvalitativních parametrech. Každý si musí vybrat sám takový vlasec, který vyhovuje nejlépe.

Pro střední přívlač je dobrý vlasec značky CLIMAX. Vyhovuje po mnoha stránkách. Je velmi málo průtažný, velice pevný, při síle 0,25 mm udrží spolehlivě i slušnějšího sumce. Vydrží dlouho, než  má tendenci se kroutit. Je ideální pro třpytkování a dobrý pro vláčení wobblerů a twisterů. Jeho černá barva není asi pro ryby neviditelná, ale neruší ani plaché ryby. Netrpí také tolik, ve srovnání s jinými vlasci, povětrnostními vlivy. Jedinou „nevýhodou“ je navazování černého vlasce večer a v noci.
Vyzkoušené jsou fluo vlasce žluté barvy SUMO TWIST a BYRON. V síle pod 0,25 mm jsou křehčí a mají poněkud větší průtažnost než CLIMAX. Nabízejí pohodlí s ideální viditelností nad vodou (a omezenou ve vodě), a proto je výrobci právě pro vláčení doporučují. V druhé polovině podzimu jsem však zaznamenal výrazný pokles záběrů – pročištěná voda zřejmě zviditelnila vlasec nad únosnou míru.

Při těžké přívlači již tolik na barvě či druhu vláčecího materiálu nesejde, vždyť konec udice je většinou opatřen „viditelným“ lankem. Tam jde spíše o to, abychom mohli s většími nástrahami nahazovat co nejpohodlněji i na větší vzdálenosti.

Při lehké a velmi lehké přívlači (zvláště při twistrování) doporučuji užívat slabší vlasce (pod 0,18 mm) jen tam, kde máme čas i prostor si s větší rybou pohrát. Jinak budeme sportovci se suchými podběráky. Moje pozitivní zkušenost s jedním doporučovaným vlascem (0,16 mm – nosnost 2,30 kg) trvala přesně do okamžiku, než ryba škubla hlavou. Z toho plyne i moje doporučení pro výrobce: na etiketách neudávejte nosnost, ale pevnost v mokrém uzlu (ve vodě)!