Velká ryba z malé vody
27. 12. 2009
Je 8. září, je nevlídné počasí a vypadá to na déšť, přesto se chystám na ryby. Musím, protože již dva dny si zakrmuji místo na pískovišti, které má pouhých 0,80 ha. K tomuto revíru se vážou mé rybářské začátky. Dodnes vzpomínám na nekonečné lovy malých plotic a perlínů a někdy se přitom “podařil” i menší kapřík.Dnes však mám spadeno na větší ryby, o kterých jsem přesvědčen, že i na tak malé vodě odolávají rybářům, kteří si sem občas odskočí z atraktivnějších vod. Hlavně po vysazení bývá jezírko obleženo, ale toto rychle pomine a opět tu nastává klid.
Do kbelíku si připravuji směs šrotu, pšenice a řepky, kterou používám poprvé. Prý láká hlavně větší ryby. Cestou se obávám, aby moje krmné místo nebylo obsazeno, ale u vody sedí pouze jeden rybář, naštěstí daleko od mého “hot spotu”.
Nejdříve zakrmím popsanou směsí v množství asi 2 kg. Pak se věnuji udici. Chytám na krmítko, pod nímž mám pletený návazec Corastrong o síle 0,12 mm. Háček VMC č. 8. Na vlas navlékám pět zrnek pšenice a přidávám kousek plovoucí pěny, aby se nástraha jemně vznášela nade dnem, které je tu tvořeno většinou silnou vrstvou bahna. Roztahuji si dvoumetrový deštník a usedám na židličku v očekávání brzkých záběrů. Po hodině to kolega rybář vzdává a odjíždí a zůstávám tu sám, což mi vyhovuje. Alespoň prozatím.
Počasí je pod psa – chvíli prší, pak se zvedne vítr a nakonec se mraky na chvíli roztrhnou a vykoukne slunce. Už chytám tři hodiny a zatím ani záběr. Dvakrát či třikrát přehodím a přemýšlím, kde je chyba. Asi jsem nezvolil dobré místo. V jedné chvíli, kdy zas svítí slunce, nastavuji mu tvář a užívám si přízně živlů. Do reality mě ale rychle vrací brzda navijáku. Téměř poslepu se vrhám po prutu, zvedám jej do výšky. Odpovědí je mi tah, na hladině se udělá vír a ryba chvíli bojuje na volné vodě a pak se poslušně vydává ke břehu.
Tuším malého kapra, chystám se k vylovení, ale ryba otáčí a vyráží pryč. Při otočce mi letmo ukáže bok a mně při pohledu na její šupiny spadne brada. To je kapr jako hrom! Jede na volnou vodu. Když ji přibrzdím, opět se vrací ke mně a já mám co dělat, abych stačil navíjet. U nohou se mi ukáže a já vidím, že pšenku nesezobl kapr, ale statný amur. Mění taktiku a namíří si to k blízkému potopenému keři. Nastává kritický okamžik. Tlačím dlaň na protáčející se cívku a po chvilce největšího napětí si to amur namíří opět na volnou vodu. Posouvám se co nejdál od nebezpečného místa.
Úniky se opakují stále dokola a asi po deseti minutách začínám přemýšlet o tom, jak s rybou naložím. Foťák sice mám, ale fotografie velké ryby bez úspěšného lovce není zrovna to pravé. Že bych si amura vzal domů? Tuto myšlenku rychle zavrhuji. Co bych s ní taky dělal?! Naštěstí mám u sebe mobil, i když normálně jej nechávám v autě. Se strachem, že amura ztratím, se snažím vytočit číslo kamaráda Zdeňka, který, ač není rybář, občas se mnou na ryby jde a hlavně má doma kvalitní fotoaparát. V momentě je domluveno a za slabých 10 minut stojí vedle mě.
Společně prožíváme nádherný souboj, ve kterém už amurovi evidentně docházejí síly, ale i moje ruce už pomalu umdlévají. Po nekonečných, ale krásných 45 minutách se amur pokládá na bok a vzdává se. Pokládám ho do malé mělčiny, zbavuji háčku, který spíš nedrží než drží v tuhých pyscích. Bylo to tak tak.
Měřím ho a jeho 84 cm mě naplňuje štěstím. Ke slovu přichází Zdeňkův Pentax. Po pózování se kochám tou nádherou a pak za skandování “blázen, největší blázen” ji vracím tam, odkud vzešla. Zdenda odjíždí s kroucením hlavy a já si konečně sedám a nemohu se vzpamatovat. Vždyť zdolat tak velkou rybu na tak malé vodě na vlasec Silon soft 0,18 mm se nepodaří každý den.
Napsal - Radovan Vilímec
