Takový „skoro“ normální, vláčkařský den

Dovolená se mi chýlí ke konci a tak v předvečer posledního víkendu přichází rozhodnutí, že musím ještě alespoň jednou  vyrazit na Labský revír, který byl pro mne velice úspěšný v lovu sumců. Ještě alespoň jednou, před nadcházejícím pracovním kolotočem, jsem si chtěl prožít ten nádherný pocit, když vousáč udeří do nástrahy a já si vychutnávám jeho následovné zdolávání. Je to úžasnej adrenalin, který bych přál prožít všem vyznavačům vláčky. Ranní vstávání před třetí hodinou  je bezproblémové, rychle se opláchnu, převléknu a následně otevírám dveře u auta a vyrážím za prožitky. Na cestu mi svou studenou září svítí jasný půlměsíc. Před sebou mám  pěkný kus cesty a pokud chci začít  již od čtvrté hodiny ranní, musím na to trochu šlápnout. Den se teprve začíná probouzet, kosáci  si začínají vyzpěvovat svou ranní písničku a  vše nasvědčuje tomu, že den by mohl být přívětivý i pro lov.  Zdání však klame. Jen kdybych věděl…

Hodinku cesty po silnicích které jsou  v tuto časnou dobu zcela bez provozu,  z lesních úseků při silnici na mě občas  zablikala světla srnčí zvěře a jsem na místě. Rychle rozbalím pruty, jeden Sportex na lov vousáčů s pletenkou a druhý jemnější  Robinson  Diaflex, který jsem si nedávno pořídil do výbavy k lovu candátů a bolenů. Do karabiny připínám moji nejoblíbenější nástrahu k lovu sumců „ Waterscouta“  a optimisticky naladěn, začínám prohazovat tišinu mezi proudy. Začíná kolotoč  nekonečného počtu  hodů.  S takovouto nástrahou,  která váží 85 gramů a tvrdším prutem je to doslova očistec těla i ducha. Již uplynuly dvě hodiny mích pokusů o kontakt s vousatým králem vod ale stále nic. Počáteční pozitivní naladění začíná dostávat trhlinky, ale jak se říká „ život je boj a rybařina obzvlášť“. Dnes je tu poněkud větší proud, což je celkem nepříjemné, a tak není jednoduché i přes větší hmotnost nástrahy, se sní dostat více ke dnu - do prohlubní,  kde vousáči leží. Tělo mi již doslova ztuhlo a záda začínají  silně pálit.  Musím si dát na chvilku „ voraz“  a tak přistupuji k výměně prutů. S druhým  proutkem  si připadám, jako bych měl prázdné ruce  a s gumou  se pokouším o záběr candáta nebo bolena. Dvacet minut házení s rehabilitujícím náčiním a je tu kontakt. Bohužel , k moji  přicházející smůle, ryba na prutu vydržela jen velice krátce a spadla. Ani mi nestačila sdělit  svou totožnost  „potvora“.

S lehčím náčiním si mé tělo mírně oddechlo a tak přecházím opět ke Sportexu a dalším pokusům o  ulovení  sumíka. Slunce již začíná prokazovat svou ranní sílu. Den je jako malovaný a zcela čisté nebe je čistě vymetené. Uběhly již čtyři hodiny lovu, mé  tělo opět začíná být zatuhlé a já stále zcela zatvrzele házím a házím s vidinou, že už to konečně musí přijít a dočkám se toho adrenalinového  záběru. Mozek mám již  zcela vypnutý a  stále jako robotická mašina, opakuji své hody. Žlutá žhnoucí  koule se  zcela opírá do mé tváře, začínám pociťovat žízeň a žaludek se též začíná ozývat. Navíc se na blízkém  jezu začalo hýbat s vodou, průtok je čím dál větší a proud mnohem silnější. Pokouším se vyhledat  lepší místo, přecházím níže po proudu ale situace je stejná , takže se vracím zpět. Už uplynulo pět hodin totálně vyčerpávajícího házení. Začínám se zabývat myšlenkou,  že dnes mi prostě není souzeno a já svůj boj a urputnou snahu ulovit sumíka,  budu muset vzdát. Dám si desetiminutovou pauzu, napojím své tělo minerálkou a nasoukám do sebe jednu sušenku. Hlavou se mi začíná stále dokola honit ať to  vzdám, zabalím vercajk a smířím se s faktem, že dnes prostě není můj den. A taky že nebyl. To nejlepší teprve mělo přijít.

Vstávám, přecházím o pár metrů víš  a dávám si ještě půl hodinku než  boj zcela vzdám. Voda se opět o poznání zvedla a tam kde jsem stál ještě před hodinou, se již valí  voda. Vracím se zpět na své původní stanoviště a dávám si tři poslední hody. Blbá myšlenka, měl jsem to zabalit hned, jak mi poroučelo mé zcela vyčerpané tělo. A je to tady. Poslední nához. Pořádně se rozmáchnu a nahodím. Ale co to? Nához byl poněkud těžší a  copak  to dopadlo několik metrů přede mě, do Labského proudu? Začínám to tušit. Ohlédnu se za sebe, a tam, kde ještě před několika okamžiky byl položen můj zánovní Diaflex, je prázdno. „ Néééééé“ , je jediné co mi vyskočí z hrdla.Připadám si jak v nějakém  děsně blbém snu. Oči  vytřeštěné, mozek postupně začíná zapínat a vyhodnocovat nastalou situaci. Z důvodu velkého proudu a spousty kluzkých kamenů ihned zavrhuji myšlenku vrhnutí se do Labské vody  a kvůli prutu riskovat svůj bídný život. Druhá varianta je nasazení té nejtěžší nástrahy na prut a pokoušet  se o zázrak v podobě zachycení prutu . Myšlenka se mění v čin. Asi na desátý pokus jsem ucítil,  že se za nástrahu něco zachytilo a já pomalu navíjel. „ Kuk“, udělala na mě z proudu  špička mého Diaflexu,  ale  po pár vteřinách, kdy se mi již zcela rozklepaly kolena  nadějí, ji proud opět strhnul zpět pod hladinu. Tep mi začal zoufale stoupat a oči se mi kalily bezmocí. Ještě se pokusím vyměnit nástrahu za  nejtěžší  jiggovou hlavičku,  a s  její pomocí,  pročesat kamenité dno. Při hledání vhodné hlavičky přichází další rána. Roztřesenýma rukama otevírám zip na tašce u postraní kapsy. Zaberu víc než je zdrávo a jezdec mi zůstává v ruce. Z rozšklebené kapsy začínají vypadávat krabičky. To snad není pravda, to se mi snad všechno jenom zdá, probleskne mi hlavou ale během vteřiny jsem opět v reálném světě a vidím,  že je  vše zcela skutečné. Hlavička je však v jiné postraní kapse a při jejím hledání se situace znovu opakuje. Jezdec mi  znovu zůstává  v ruce a na mě civí další rozšklebená kapsa, tentokrát  s tím rozdílem, že mám v ruce i třicetigramovou jiggovku. „ Kur…“  musel jsem upustit ventil  alespoň v podobě sprostého slova. Nebudu to dále prodlužovat. Prut kompletně s novým navijákem , plnou cívkou vlasce a krásným woblerem skončil nenávratně v Labských dravých proudech. Nezbylo mi nic jiného než se s tímto faktem smířit a zahájit smuteční tryznu. Ještě několik okamžiků jsem si  pomeditoval na břehu Labe, a smířen s tím že dnešní den byl totální propadák, jsem popadl napůl roztrhanou tašku, prut a vydal se ještě napůl v transu směrem k autu. Cestou  domů jsem se z toho šoku trochu probral a když jsem dorazil do svého rodného města, zastavil jsem se u kamaráda v krámku s rybářskými potřebami a ztrátu nahradil zcela novým načiním, protože mě další den čekal lov bolenů , na který by mi právě takovýto prut chyběl. Na závěr jen malá kalkulace, tento den mě finančně vyšel na sumu kolem 6000 kč.  No a pak si vyražte chytat ryby na Labe. Pokud by se někomu podařil neobvyklý  úlovek v podobě komletního vláčkařského prutu, tak přeji  vzhledem  k jeho kvalitnímu materiálu, aby si ho případný lovec mohl ještě užít.