Setkání první
27. 12. 2009
Poprvé jsem se potkávala s rybami jako malá holka pár let po válce. To jsme ještě s mladším bráškou jezdili na prázdniny k „zámecké“ babičce do Kosovy Hory. „Zámecká“ jsme jí říkali, protože bydlela na zámku. Dědeček byl poštmistrem a oba dva byli vášniví rybáři. A zatímco bráška trávil celé dny se staršími kluky na tanku a vozil se na otáčivé hlavni, mě lákal potok, který protékal městečkem několik metrů od zámku. Celé dny jsem se brouzdala vodou s lískovým proutkem a ač už je to dnes těžko uvěřitelné, chytala drobné rybky na ohnutý špendlík a žížalky. Zřejmě už tenkrát existovala rybářská stráž, ale vždycky se mě jenom ptali, zda patřím k dědovi Burdů.Při jednom brouzdání jsem zvedla ze dna starý hrnec a v něm byl pro mě neuvěřitelně velký lín. Nikdo si nedovede představit, s jakým nadšením jsem ho i s hrncem nesla domů. Na másle byl výborný a mně, asi pětiletému capartovi, byla najednou ta rybí drobotina moc malá a já zatoužila po větších rybách. Od té doby jsem celé hodiny trávila pod mostem a chytala tlouště, kteří se shromažďovali u kanálu, kudy vytékala voda z pily. Nebyla jsem jediným lovcem v těch místech. S oblibou tam připlouvaly i kachny a jedna z nich sebrala i žížalu nastraženou na tlouště. Kachna to sousto zaplatila životem, neboť ji museli majitelé zabít. Ten výprask, který jsem dostala já, mě tolik nemrzel, jako to, že jsem dlouho nesměla k vodě.
Napsala - Jarmila Hanzalová
