Prosincový sumec
27. 12. 2009
Petr byl rybář tělem i duší. Jeho „tiché bláznovství“ šlo dokonce tak daleko, že si pořídil vlastní rybník. Ano, slyšíte dobře. Rybník s plážemi a chatami, s restaurací přímo u vody, ale především se sumci, kapry, štikami a candáty.
Začátkem prosince loňského roku si Petr užíval posledních dní vhodných k rybaření. Hladinu u břehů už nemilosrdně svíral ledový krunýř, těsně nad ním se převalovaly chomáče mlhy. Když nadšený rybář rozbaloval kolem sedmé hodiny ranní své nádobíčko, bylo ještě šero a nevlídno, fučel poměrně silný vítr a teplota se ne a ne vyšplhat nad nulovou hranici.
„Tak zkusím posledního letošního candáta,“ brumlal si Petr pod vousy, když nahazoval mrtvou plotičku na položenou. Druhý prut s kačenou osadil červenopeřicí a jelikož chytal z mola vlastní chaty, rozhodl se dokončit započatou snídani. Pomalu dovařil ranní kávu, namazal chléb máslem a za občasného sledování prutů se pustil do jídla. Asi uprostřed krajíce zachytil periferním viděním jakýsi pohyb. Podíval se pozorněji a ke své hrůze zjistil, že policajt je pevně přibit pod prutem a z povolené cívky mizí další a další metry vlasce. Jednal bleskově. Krajíc se rozplácl namazanou stranou na podlaze, střepy z hrnku a zbytek kávy skončily tamtéž.
Během tří sekund byl u prutu a zkušeným okem přehlédl situaci. Špička prutu ohnutá vpravo ke středu rybníka, vlasce už na cívce moc nezbývá. Následoval velrybářský zásek a bleskové namotání několika metrů drahocenného vlasce. Ryba tam byla! Její přítomnost se projevovala tupým tahem a občasným cukáním, ke břehu se jí však vůbec nechtělo. „Sumec,“ blesklo Petrovi hlavou a začal jednat. Mohutným skokem se přenesl do loďky zakotvené (či spíše zamrzlé) u břehu. Prudkým výpadem loď prorazila ledové sevření a ocitla se na dosud volné hladině. Lovec stál pevně zaklesnut na jejím dně a sváděl svůj životní souboj. Na několika místech si o namrzlý vlasec prořízl ruku, rybu však pomalu ale jistě otočil a částečně přitahoval k lodi, částečně loď k rybě. Vlasec čím dál více vystupoval z mlhy a Petr již šestým smyslem vycítil přítomnost obřího sumce. Teď, teď se musí ryba vynořit u bortu. A skutečně! Na boku lodi se ozval tupý úder a……byla tam! Ne tedy zrovna ryba, ale i na ledovou kru to byl kus vskutku trofejní, přibližně 3 x 2 metry.
Petr totiž ráno skrz hustou mlhu nahodil přímo na led. Návnada s olůvkem zřejmě propadly skrz a čerstvý větřík spolu s vlnkami se postaraly o uvolnění ledové masy, kterou pak Petr během patnáctiminutového souboje přitáhl k lodi. Zdecimovaný rybář s pořezanou rukou si svůj komplex „prosincového sumce“ musel ještě týž den vyléčit ve vlastní restauraci. Snad se to povedlo!
