Náš první rok na řece
27. 12. 2009
Jako většina rybářů ani my nemáme rádi zimu. Venku „břečka“, zima a pochmurno a my nečinně sedíme doma a nedočkavě počítáme měsíce do začátku jara a přitom vedeme dlouhé diskuse, kde bude nejlepší začít letošní sezonu a čím překvapit a nalákat velké kapry.Je rozhodnuto. Přišel duben a vzhledem k tomu, že je voda v řece ještě příliš studená, vyrazili jsme na týden navštívit naši dříve úspěšnou a oblíbenou lokalitu u Teplic.
Za celý týden jsme však měli jen pár velice opatrných záběrů, a tak bez větších úspěchů a trochu zklamáni odjíždíme domů, ale už cestou plánujeme příští výpravu – na Labe. Naše netrpělivost je velká, ale musíme bohužel i v létě chodit do zaměstnání, a tak na ryby vyrážíme až za tři týdny.
S lovem kaprů na řece doposud nemáme žádné zkušenosti, a tak dáme na rady našeho známého a úspěšného „kapraře“ a celý týden strávíme na úseku řeky, kde je proud daleko klidnější, protože řeku dělí potopená kamenná hráz a my doufáme, že sem jezdí kapři odpočívat a přijímat potravu. Když já a můj bratr Aleš dorážíme na místo, nejdříve se rozkoukáváme a zjišťujeme, jaký je břeh a přístup k vodě, poté nafukujeme člun a vyrážíme prozkoumat dno.
Nacházíme místo, kde se dno začíná svažovat do větší hloubky a tam umisťujeme bójku a nakrmíme malým množstvím dobře vařených partiklů a nezapomínáme přihodit boilie různých vůní a barev. Nahazujeme pruty (já se rozhodla vyzkoušet příchuť tutti frutti a ořech, Aleš jahodu a krab – škeble) a odcházíme vybalovat.
Když je vše konečně hotovo a my usedáme ke kávě, je Aleš donucen vyběhnout ke svému prutu s jahodou a zaseknout. Za pár minut už podebírám našeho prvního „Labáka“. Není to zrovna velký kousek, váha ukazuje 5 kg, ale nám udělal ohromnou radost právě proto, že byl náš první na řece. Když si ho vyfotíme a natočíme, mám tu čest vrátit ho zpátky do Labe. Je to něco nádherného, když cítíte, jak vám pomalu vyplouvá z rukou a ladně, opět plný energie, se vrací zpět do „své vody“. Člověk to ale musí chtít udělat, pak teprve cítí, že to, co dělá, je správné.
Druhý den odpoledne zasekáváme dost razantní záběr a za chvíli máme na břehu krásného šupináče. Přišli se podívat i naši sousedi rybáři, s kterými jsme se tady seznámili a hned zjišťujeme míry, které jsou 11 kg a 78 cm. Fotíme, točíme, krátké rozloučení a zase rychle zpátky tam, kam patří – do řeky.
Bohužel jsou velká vedra, topoly vrcholí ve svém květu, pofukuje slabý letní větřík a nám připadá, že chumelí. Snad ze dne na den se nám celá hladina řeky schová pod přikrývkou bílých květů a my do konce týdne už nemáme pořádný záběr. Tím končí tato naše výprava. Doma ale nevydržíme dlouho a za nějaký týden se vracíme zpátky do přírody, tentokrát jen na tři dny. Táboříme kousek od místa, kde jsme byli minule a čekáme.
Druhý den večer nás k úplnému vědomí probírá řev hlásiče a cívky, která se rozjela jako pominutá. Aleš zasekává a já jdu pomalu s podběrákem do vody, která mi připadá neskutečně ledová. Namáčím podběrák a čekám, až mi Aleš k němu navede kapra, který opravdu tvrdohlavě a divoce bojuje o svou svobodu. Zcela vyčerpán se nakonec vzdává a my ho ukládáme do saku a vše necháváme na další den. Ráno zjišťujeme, že váží 8 kg a měří 71 cm a pouštíme ho zpět.
Snad ještě stojí za zmínku krásný plynulý záběr, který jsem měla kolem poledního. O velikosti ryby se však můžeme jen dohadovat. Sekla jsem, ale kapr jel stále stejnoměrně dál i na dost dotaženou brzdu. Ještě jsme ani nestačili nasednout do člunu, když ryba nejspíš dorazila k místu, kde se dno prudce svažuje do hloubky a o jeho ostrou hranu posetou škeblemi a kamením se jí podařilo hladce přeříznout vlasec.
V průběhu sezony jsme navštívili i jiná různá místa na Labi, ale nepodařilo se nám už ulovit nic, co by stálo za zmínku. Je škoda, že člověk nemůže svému koníčku věnovat tolik času, kolik by byl ochoten s radostí obětovat. Kaprů jsme sice letos nevytáhli moc, ani nebyli žádných velkých rozměrů, ale nám to pro tento rok stačilo a věříme, že až se sem příští rok vrátíme, tak si oba dva toho svého vysněného vytáhneme.
Přejeme všem „správným“ rybářům hodně úspěchů a co největší kapry na háčku.
Napsala - Michaela Adámková
