Ideální počasí
27. 12. 2009
Je začátek srpna, den co den teplota na teploměru dosahuje ke 30°C ve stínu. Rozhodl jsem se na několik dní odstěhovat na chalupu a věnovat se rybolovu na Lipenské nádrži. I když počasí pro rybolov ideální zrovna nebylo, doufal jsem, že nějakého šupináče ulovím.Nejprve jsem pomocí echolotu ověřil své místo pro zakrmování. I když zde chytám už několik let, vždycky musím najít ideální místo pro nahazování, protože všude kolem jsou mohutné pařezy, které znepříjemňují chytání. V úterý večer jsem zahájil zakrmování. Zvolil jsem osvědčený způsob, do pytle s velkými oky jsem nasypal tvrdý chléb, rohlíky a jiné pečivo, zatěžkal kameny a potopil na zvolené místo. Pytel s návnadou byl opatřen bójkou, která plavala asi 20 cm pod hladinou. V okolí místa jsem rozházel rozmačkané razvařené brambory a těstoviny. Druhý den, ve středu večer, jsem celý postup opakoval, protože v pytli zůstaly jen kameny.
Ve čtvrtek jsem byl už nedočkavý a hned ráno ve čtyři hodiny jsem vyrazil poprvé na lov. K jezeru jsem přišel, ještě byla tma a nad hladinou ležela mlha. Potichu jsem přijel lodí asi na vzdálenost 20 m od zakrmovaného místa, zakotvil a nahodil oba pruty. Nejrychleji zakrmované místo objevili cejni. Ale během dvou hodin se objevili i první kapří záběry. Kapři sice nebyli velcí, něco kolem 2 kg, ale byl to slibný začátek. Večer přijel kamarád. Situace se opakovala, mimo nespočetného množství cejnů, přišli i další dva kapři stejné velikosti jako ráno. Lov jsme ukončili skoro o půlnoci a opět jsme zakrmili.
Počasí bylo pořád stejné, celý den modrá obloha, vysoké teploty kolem třicítky a mírný východní vítr. Pro rybolov snad to nejhorší počasí. Přesto jsem měl trpělivost a v krmení jsem pokračoval. V pátek v poledne jsem znova naplnil prázdný pytel a po okolí rozházel asi 10 kg rozvařených brambor. Bylo vedro, vždyť také bylo pravé poledne, hladina se ani nepohnula, ale bylo podezřelé ticho a v ovzduší bylo cítit, že se něco stane. K večeru se obloha trochu potáhla jemným oparem, ale bylo celkem jasno. Vyrazil jsem k jezeru a byl jsem zvědavý co polední krmení přinese za změnu. Bylo asi půl sedmé večer, když jsem přijel k mému místu. Obloha sice modrá nebyla, ale zatím nehrozila žádná bouře. Na Lipně je počasí velmi zrádné, všichni rybáři, kteří navštěvují toto jezero dobře ví, jak rychle se tu dokáže měnit počasí a jaké vlny tu dokáží být. Vždyť zrovna minulý týden tu ve vlnách ukončil život jeden rybář, který už nedokázal z rozbouřeného jezera včas ujet. Zakotvil jsem a nahodil oba pruty. Tentokrát jsem zvolil za nástrahu vařené brambory obalené ve strouhance a ochucené fenyklem. Jen co návnady dopadly na dno, okamžitě se napnul vlasec a následoval zásek. Během čtvrt hodiny jsem vytáhl čtyři kapry kolem dvou kilogramů. Mezitím se však setmělo, ikdyž bylo teprve sedm hodin večer. Obloha se zatáhla a začínalo se blýskat. Který rybář by šel domů, když kapři konečně začali brát? Ale Lipno je nebezpečné. Mezitím, co jsem nahazoval jeden prut, kapr mi táhl druhý z lodě. A tak to pokračovalo pořád. Pak přišli i pěkní kapři, nad tři kilogramy, ale to už jsem rychle začal balit. Vítr se obrátil na západní a obloha od západu najednou ztmavla a neuvěřitelnou rychlostí se mračna rozšířila všude. Místo, abych rychle s lodí chvátal ke břehu, ještě jsem zakrmoval na další den. To už se ale od západu valily obrovské vlny a nad nimi metrová vrstva vodní mlhy, kterou vítr hnal šílenou rychlostí. Jen tak tak jsem doplul ke břehu, vzdálenost 100 m mi připadala nekonečně dlouhá. Než jsem loď uvázal, začalo pršet. Zpočátku to snad byl déšť, ale během několika vteřin zesílil tak, že nebylo vidět na tři metry před sebe. Z nebe padala souvislá stěna vody, kterou doplňovaly mohutné blesky. Cesta lesem byla nekonečná. Těch několik stovek metrů bylo pro mě nekonečných. Domů jsem přišel celý promočený a připadal jsem si, že jsem běžel závod s časem.
Teprve druhý den, když jsem procházel lesem a viděl vyvrácené stromy, uvědomil jsem si, že nešlo jen o rybářský zážitek.
Následující den přijel kamarád a šli jsme vyzkoušet, co budou říkat kapři na změnu počasí. Bylo zataženo, foukal mírný západní vítr, ale mírně se ochladilo. Po prohození pár hrstmi vařených brambor na sebe kapři dlouho nenechali čekat. Byl to opravdový zážitek. Kaprům chutnaly všechny návnady, červi, brambory, těstoviny i lisované rohlíky. Největší z nich dosahovali délky k šedesáti centimetrům. Před půlnocí jsme zakrmili a plni zážitků jsme odcházeli. Mezitím se úplně zatáhlo. I těch několik hvězd na nebi, které tu a tam svítily, zmizelo a začalo pršet. Další den byla neděle. Doufal jsem, že se počasí umoudří, ale ani jedenáctá nerozhodla, jak se říká, přidal se naopak ještě silný vítr, takže jsme odjeli z Lipna domů.
V pondělí odpoledne jsme se s kamarádem rozhodli, že vyzkoušíme, jak budou kapři reagovat na to, že v neděli nedostali žádné krmení a vyrazili jsme k večeru na Lipno. Počasí se mezitím už trochu umoudřilo. K loďce jsme dorazili asi půl šesté. Potichu jsme se přiblížili k našemu místu a prohodili pár hrstí vařených brambor a těstovin. Dlouho netrvalo a hladoví cejni nás nenechali chvíli v klidu. Brzy je však vystřídaly razantnější kapří záběry. Větší štěstí měl tentokrát kamarád, který vytáhl kapra přes tři kilogramy. Před půlnocí jsme kapry nakrmili a vyrazili k domovu. Tentokrát bylo nebe plné hvězd, měsíc svítil, takže nám ani nepřipadalo, že je půlnoc. Já jsem zůstal na chalupě a doufal, že se mi podaří ulovit nějakého většího kapra. Počasí se však náhle změnilo. Následující den se zatáhlo, výrazně se ochladilo, foukal silný západní vítr a po kaprech nezbyla ani památka. Po celé tři dny jsem vytrvale krmil, ale situace byla stejná. Neukázal se už ani jeden kapr. A tak skončila rybářská dovolená. Kapr je opravdu nevyzpytatelná ryba.
