Divoký kapr
27. 12. 2009
Nedaleko od nás, asi tak deset kilometrů, je jeden soukromý rybářský revír. Slyšeli jsme již o něm vyprávět, a tak jako správní rybáři posedlí vidinou svého úlovku jsme nelenili a vydali jsme se tam. Nenechali jsme nic náhodě a vyrazili jsme brzy ráno, takže v 5 hodin jsme již byli na místě. Podmínky byly přímo stvořené pro lov kaprů. Rozednění u vody je vždy překrásné. Byl začátek srpna, počasí bylo stálé již několik dnů, a tak jsme doufali, že kapři budou mít chuť hledat potravu.Oba pruty jsme měli s kamarádem nahozené v poměrně velké vzdálenosti, nebylo vidět ani kam návnada dopadla, jaká ještě byla tma. Nad rybníkem ležela mlha a jen z povzdálí bylo slyšet šplouchání kachen, které se probouzely do nového dne. Několik koulí pečlivě udělané vnadící směsi jsme naházeli do míst, kde jsme měli nastraženo a netrpělivě čekali. Byli jsme zvědavi, kdy se objeví první záběr, první zvědavý kapr. Mezitím už slunce vyběhlo nad lesy, kachny se začaly rozjíždět kolem břehů, hledajíc něco k snídani. Kapři se najednou začali objevovat na protější straně a hlučným vyskakováním se postupně přibližovali k polovině a téměř už byli na místě, kde jsme vnadili. Záběr však žádný nepřišel. To už jsme vystřídali všechny návnady, co jsme měli. Začal mírný vítr a blížila se desátá hodina dopoledne. Čihadla visela na prutech nehybně, vzdálena přes půl metru od prutů, abychom měli dost času zaseknout. Nic však se nedělo. Dostali jsme hlad, a tak jsme si na stolečku připravili malou svačinu. A to se nemělo stát. Jakmile jsem se otočil od nahozených prutů směrem ke stolku, který byl vzdálen ani ne metr, jen jsem uslyšel svůj signalizátor, jak píská a už bylo pozdě. Snad během vteřiny strhnul kapr prut z vidliček a uháněl s ním do hlubin tak rychle, že jsem uviděl jen v dálce pod vodou konec prutu s navijákem. To jsou tedy povedení kapři.
Co teď? Svléci se a procházet se rybníkem, který měl asi 6 ha těžko mělo smysl. Tak kamaráda napadlo zkusit prohazovat okolí pomocí trojháku upevněného na šňůře a spoléhat, že někdo z nás zavadí o vlasec rozjetého kapra. Po půl hodině neúspěšného prohazování jsme si dokonale poplašili zakrmené místo a už jsme přestali doufat, že se nám podaří zdivočelého kapra někde dostihnout. Skončil jsem, ale vytrvalý kamarád najednou postupuje blíže do vody a opatrně pomalu stáčí svůj prut, který je ohnutý, jakoby zasekl desetikilového kapra. Oba netrpělivě sledujeme zdali vydrží tah a co bude na druhém konci. Asi po deseti minutách nekonečně pomalého stáčení se asi padesát metrů od nás, skoro na druhé straně rybníka objevuje u hladiny špička mého prutu. Pomalu jsem se začal svlékat, ale prut se zase schoval pod vodu. Nekonečné byly minuty, než se znovu objevil a téměř u našeho břehu. Jakmile jsem mohl prut popadnout, začal jsem točit navijákem, z kterého teklo bahno a zvědavý, co je na druhém konci, jsem se snažil rybu zdolat. Zřejmě kapr měl ještě dostatek síly, aby mohl zuřivě bojovat. Jakmile se mi podařilo poprvé ho vyvést k hladině, bylo nám jasné, že patří mezi ty největší. Po několika neúspěšných výpadech ztratil téměř všechnu sílu a já jsem mohl konečně bojovníka vytáhnout z jeho živlu.
Zasloužil si společnou fotografii s námi, vždyť nám dal co proto. Vážil 6,35 kg a měřil 65 cm. Byl to krásný lysec.
