• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Podzimní nostalgie

  • cadox fishing
27. 01. 2012
Dnes jsem se vypravil na revír, který je silně proudný a ryby jsem tady lovil spíše v letních měsících, ale letošní podzim je mírný, tak třeba budou mít dravčíci zájem o seznámení s mojí umělou nástrahou na nula dvanáctce. Mají. Chytám rybu takřka na hod.  Jelikož jsem si před nedávnem na netu přečetl diskuzi o zbytečně poraněných rybách při vláčení a dost mne to poznamenalo, nechávám toho a přemýšlím co dál. Ryby sice berou, ale to že jim při osvobozování od trojháčku sice málo, ale přece jen teče krev a občas se stane, že ryba nástrahu mine, ale je podseknutá, nebo má háček i nebezpečně blízko oka. Stojím uprostřed Jizery, ledová voda mě chladí nohy i přes neopren. Chytám potočáky, jeden je jako druhý. Potočáci jsou jako bráchové, vypadá to, jako by je právě nasadili. Chytil jsem jich za tu slabou dvouhodinu pětadvacet. Raději toho nechám a změním místo, někteří byli, jak už jsem říkal podseknutý, tak mi jich je líto, aby si nemuseli tu mladickou nerozvážnost pamatovat na celý jejich krátký život. Mám sice na vlasci malou dvounulku, ale i ta dokáže poranit. Stojím uprostřed Jizery a sním lovu tajmenů v Mongolsku, o lovu lososů v Kanadě, candátů a sumců ve Španělsku. Sotva se mi to někdy splní, ale stejně nejraději budu zase chytat na své řece. Ať už to bude Jizera, nebo druhá moje favoritka Lužnice. Budu rád i za ty malé okouní dorostence, nebo pstroužky závodních velikostí.  Přestávám házet a kochám se.
Sedám si na strom, napůl potopený ve vodě a kochám se samotou a krásou okolí, i když se za mnou odehrává hon. Myslivci ale nemají štěstí, neslyším moc ran, a tak raději sedím uprostřed vody a doufám, že si nebudou chtít vylepšit skóre o jednoho tichého blázna, co tady sedí na stromě, místo toho, aby chytal, nebo se alespoň pokoušel lovit. Přemýšlím, kdo je na tom líp, jestli myslivec, nebo rybář. Rybář se může rozhodnout, jestli rybu pustí zpátky, nebo si ji vezme domů. Myslivec se musí rozhodnout okamžitě. Po výstřelu, už je pozdě. Já nahodím a netuším, co mi skončí na háčku, v tom lepším případě, že budu mít záběr a ten se mi povede proměnit. Myslivec bude sedět na posedu a bude čekat, co mu přijde na mušku. Sedím a kochám se, střelba se vzdaluje. Pozoruju skorce, jak sedí nad vodou a najednou se střemhlav vrhá pod vodu a loví. Není tak barevně zajímavý, jako ledňáček, ale je to také podívaná. Škoda, že nemám sebou lepší foťák. To zažívám pravidelně, když nemám sebou foťák, chytnu něco zajímavého, nebo něco zajímavého uvidím. Je to takový rybářský Murphyho zákon. Najednou přilétá malá sýkora modřinka a asi se snaží napodobit skorce, ale moc jí to nejde a prudký proud ji odnáší pryč. Vstal jsem a pak se zase posadil, protože jsem si uvědomil, že bych jí stejně nezachránil, proud byl rychlejší. Je mi jí líto, ale je to život, to k tomu prostě patří. Padá na mne podzimní deprese. Říkám si co dál? Sedím, a přemýšlím. Do toho ještě přichází SMS od sestry, žije v cizině, tak má jiné možnosti. Píše, že si právě objednala zájezd do Uzbekistánu. Já sním o zájezdu do Kanady. Třeba si ho někdy na starý kolena splním. Člověk má snít, o čem by jinak takový život byl?
Dávám si otázku, co mne nutí být v ledové vodě, když mám rád teplo a teplou vodu? Co mne nutí vstávat ráno ve tři hodiny? Vždyť to není normální! Vzhledem k tomu, že dělám na směny, si docela rád pospím, a přesto mi nedělá problém ráno ve tři vstát a jít k vodě (nechodím na ryby, ale k vodě). Co mne nutí jít k vodě? Vždyť ryby nejím a všechny po vyfocení pouštím. Jak jsem už napsal, mám rád teplo, proč jsem teda tak rád u vody, i když je zima a prší? Mám rád (úměrně ke svému věku) pohodlí, proč teda spím v autě (dříve) nebo v bivaku (současnost)? Co mne nutí prodírat se vysokými kopřivami? Co mne nutí sedět u vody a nechat se štípat protivnými komáry, ovády a jinýma potvorama? Co mne nutí chodit ve vysoké trávě, promáchaný nad kolena? Co mne nutí být u vody v dešti, když to ani nemrkne? Co mne nutí být u vody, když za mnou v rákosí, ve křoví, či jen v trávě to podivně dupá, vrže, hrká, lupá a vůbec se kolem ozývají podivuhodné zvuky? Co mne nutí vyhledávat samotu, když jsem povaha družná? Co mne nutí, místo klasického nedělního oběda a poobědní siesty, si raději dát na ohni spáleného buřta, snědeného ve stoje, nebo vsedě na břehu? Co mne nutí, když je zima, a venku se čerti žení sedět nad vyvrtanou dírou do ledu a čučet na nehybný spláveček? Co mne nutí naházet do vody krmení za několik set korun? Co mne nutí prohazovat drahými nástrahami tzv. pohřebiště nástrah? Co mne nutí chodit v noci po trávníku a lovit rousnice? Vstávám a pomalu se vodou proti proudu vracím zpět k autu. Snad tam ještě bude. Vždy trnu strachy, jestli se setkám se svým čtyřkolým miláčkem. Hlavou se mi furt honí myšlenky, co dál? Každý rok si zvedám cíle a pokaždé se mi to zatím daří. Každý rok si posouvám rekordní úlovky, ať už co do počtu, nebo do jednotlivé rekordní ryby.
Každý jsme lovci, nebo sběrači. Já jsem lovec, sběrač a pouštěč. Lovím ryby, pak je zase pouštím a sbírám zážitky. Proto to dělám!

Jiří Ludvík




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se