• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Návrat do štičího ráje s wobblerem

  • cadox fishing
23. 03. 2014
Byl jsem změřit síly na letošním prvním přívlačovém závodě a musel jsem si po něm někde zase trochu pozvednout sebevědomí. A kde jinde, než na řece. Vláčení na stojáku mne neoslovuje. Šest hodin jsem házel nástrahy do vody, střídal vše možné i nemožné. Dokonce se nade mnou slitoval i jeden ze sponzorů akce a obdaroval mne svým vlastnoručním výrobkem potápivého wobleru. Je to prý zatím jen prototyp a má to být tajná zbraň na pstruhy. Proč mi to ale tam nabízel, když tam pstruzi nejsou? Měl asi dobré oči, protože u tak malinkatého wobleru na tu dálku poznal, že se mi zamotal do vlasce. Jeho vedení muselo být velice specifické. Vždy před dopadem na hladinu jsem musel trochu let prstem přibrzdit, jin se vždy zamotal. Pak hned navíjet, protože byl rychle potápivý. No, neměl jsem na něj žádný kontakt s rybou, o to víc jsem byl zvědavý na útoky pstruhů, kteří se po něm můžou utlouct.

Už cestou zpátky jsem si rozmýšlel, kde ho vyzkouším. Jizera byla jasná volba, jen vybrat ten správný úsek! Pod jedním jezem jsem v létě pravidelně lovil pěkné pstruhy, tak jsem vyrazil k němu. Velká voda, která letos dost řádila na celém toku, si pohrála i s ním. Ale dno pod ním není o mnoho jiné, než před povodní. Jindy se mění daleko víc a v místech, kde jsem před měsícem normálně brodil v prsačkách najednou nestačím a naopak. Tentokrát je proud dost silný, na to abych se v něm pokoušel lovit z vody, tak si beru jen nízké holinky.

Vodu nejprve zkouším gumou, ale hned po zkušebním hodu, převazuji woblera. Útok pstruha je fantastické vodní divadlo. Přiřítí se, udělá vodní loping a vrátí se zpátky ke dnu – v případě, že mine. V případě že se pověsí na háček, začíná boj, hodný tečkovaného protivníka. Využívá proudu, a je-li ve vodě nějaká překážka, snaží se v ní ukrýt. Pstruzi, jaké se ale vyskytují na zdejším úseku, neoplývají větší váhou, tak se během krátké chvilky ocitají v podběráku. Berou poměrně poctivě, tak si zase mohu, po dlouhé době trochu zaexperimentovat s nástrahami. Mimo osvědčených woblerků se do vody dostane i novinka v mé krabičce – dar ze závodů. Opravdu chodí krásně, ale ryby o ní nejeví zájem. Dám tam zpět osvědčený typ a tečkovaný dravec se už po krásném lopingu třepe na trojháčku. Každého si vyfotím a pouštím zpátky. Jsem ohromený matkou přírodou, jak je obdarovala schopností se přizpůsobit podmínkám. Jakmile je pustí do rodného živlu, přimknou se ke dnu a jakoby s ním splynou. Přes to, že jim na boku září krásně červené tečky, na písčitém dnu nejsou na první pohled patrní.

Malinkaté woblerky jsou mou letošní velkou zbraní. V dřívějších letech jsem se věnoval nejprve klasické třpytce, postupně jsem přešel na gumy, abych letos objevil kouzlo wobleru. Docela mne mrzí, když si přestavím, kolik bych mohl za ty roky ryb, kdybych se woblerům více věnoval. Kdyby, kdyby. Asi jsem k nim musel vyzrát. Je to sice o dost dražší způsob lovu, a když odcházím od vody a mé krabičky na nástrahy zejí prázdnotou, tak bych plakal, kdybych byl o trochu víc lítostivý. Vše zlé je ale pro něco dobré – musím zase jít do rybářského obchodu doplnit zásoby a to mne moc baví.

Jelikož mi volal můj známý, provozovatel soukromého revíru, že po výlovu z jednoho rybníku nasypal větší štiky do mého letošního srdcového revíru, neváhám a okamžitě ho navštěvuji. Jako vždy nejprve vodu prohazuju gumou, pak teprve navazuju woblera. Asi po dvou metrech visím. Je mi ho líto, tak se snažím o osvobození a najednou se mi trochu protočí brzda. To je divný, to by vázka dělat neměla. A taky koukám, že vlasec směřuje úplně jinam, než byla původní domnělá vázka. Už vidím na hladině, že to je štika, která ale má do trofejní ještě pár roků výkrmu. Nemusel bych, ale když mám sebou podběrák, proč ji nepodebrat? To jsem netušil, jakou dělám chybu. Totálně mi zamotala trojháčky wobleru do síťky. Nezbývá mi, než je kleštěmi odstřihnout. Převazuju, ale už mi není přáno znovu nahodit. Volají mi z domova, že nám utekl pes (bulteriér). Balím a jedu chytat, ne ryby, ale psa. Když mi posledně utekl pes, přijeli pro mne příslušníci a pak mi soused přivezl na kolečku 15 králíků, co mne bude čekat dnes? Kousek od nás je kozí a ovčí farma… Byl u nich, ale žádnou neskolil, jen se díval. Zpátky to už nemá cenu, je to 60km.

Je konečně sobota a já jsem si dal předsevzetí, že na štiky pojedu, i kdyby padaly trakaře. Ty sice nepadají, ale prší pěkně. Přijíždím k vodě zároveň s „bobkařem“. Chvíli s ním debatuju a tak se snažím vyzvědět zase něco nového o revíru. Prý tady v týdnu chytil štiku přes 90cm a pustil ji. Docela mne pobavil, když mi řekl, že to byl samec. Zajímalo by mne, jak na to přišel. Přemýšlel jsem o tom a domnívám se, že ji nepustil a doma ji kuchnul a zjistil, že má mlíčí. Jinak jsem si to nedovedl vysvětlit. Na to, že je psí počasí je tady docela dost rybářů, nejen několik karptýmů, ale i obyčejní rybáři. Vláčím jen já.

Konečně nahazuju. Není nic lepšího, než když se na první nához povede ryba. To se hned vesele vláčí, i když leje. Štička je stejné velikosti, jako ta z týdne. Obě byly velice hubený. Mám několik nedobraných drbanců a o to víc mi v krvi stoupá adrenalin. Jen mi je líto, že na takovou dravcovou vodu chytám jen malé štiky do padesáti, okoun žádný. Zkouším zmenšit nástrahy, jestli se tady nějaký pruhatec neobjeví. Voda je průzračná s dost silnou podvodní vegetací, která ale naštěstí už odumírá, tak se nástraha dá snadno osvobodit, přesto ale o pár kousků přicházím. Zatím to jsou jen gumy, ale s přibývajícími útoky od štik nasazuju opět woblera. Skoro pod nohama mi čistá voda přichystala parádní divadlo.

Štika přes 80cm z boku napadá malého woblera. Když ucítí odpor vlasce, okamžitě zkušeně dvakrát obepluje pařez. Snažím se za ní doskákat po travních ostrůvcích, ale výsledek je jen zplihlý vlasec. Tady by mi nepomohlo ani lanko. Měním vlasec za šňůru. Asi díky tomu už nemám tolik záběrů. Prodírám se rákosím, kde odpočívá jelen. Jelení říje je v plném proudu a já ho vyruším z rozjímání. Vypadá to, že se trochu povozím po zdejších hlubokých lesích. Naštěstí si to rozmyslí a mine mne. Je to opravdu kráva s parohama. Ani jsem v té rychlosti nestačil spočítat kolikaterák to byl. Přicházím na rybářský posed, je vyroben z dřevěných podlážek. Pěkně se z něho nahazuje, netrčí nade mnou větve a jsem trochu nad vodou, tak je zase pěkně vidět, jak mi nástrahu pronásleduje štika. Netrefila. Měním kopyto za woblera a hned ho trhám. Tak toho je mi opravdu líto. Balím, byla to poslední kapka do těch kapek, co padají od rána. Jen tak z hlavy počítám škody. Utrhnul jsem tady za 600, chytil 12 štik. Jak je ale vidět na potopených stromech, nejsem jediný, kdo tady trhá. Mí předchůdci tam ale nechali jen twistery. Stejně tam ale ještě zajedu, jak říkám, je to moje letošní srdeční záležitost.

ch.j.rybar




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 2

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se