Sumec velký - tajemný velikán
20. 12. 2009
Sumec velký (latinským názvem Silurus Glanis) je největší rybou, žijící ve sladkých vodách. Vyskytuje se téměř ve všech vodních tocích a přehradních nádržích. Mnohdy se s touto fantastickou rybou setkáme i v nevelkých rybnících či zatopených lomech. Velmi dobře se aklimatizuje, snáší dlouhé cestování v přepravních nádržích a většinou mu nevadí ani mírně znečištěná voda. Tyto schopnosti umožňují sumci přežít téměř ve všech klimatických pásmech. V první řadě sumec patří mezi ryby žijící u dna. Zahlédnout ho jen tak plout je téměř nemožné, nicméně vidět sumce můžeme, a to hlavně při jeho lovu. Charakteristické zalovení poznáme mezi desítkami zvuků. Stačí jen sledovat hladinu vody, u které prosedíme mnoho hodin. Nejsnadněji můžeme sumce identifikovat v letním období, kdy se menší rybky shlukují u hladiny. Sumec, nejraději po setmění, vystoupá bez pohnutí ploutví za pomoci změny tlaku v plynovém měchýři k hladině do bezprostřední blízkosti hejna malých ryb. Ve své mohutné tlamě si vytvoří podtlak a následným otevřením čelistí nasaje rybky u hladiny, což provází charateristický zvuk, připomínající razantní zaseknutí placatého kamene do vody. To vám umožní bezpečně odhalit přítomnost sumčí rasy. Jiné nezaměnitelné zalovení, kdy pronásledovaná oběť uniká ze všech sil až k hladině, poznáte například při lovu z loďky, pokud v okolí zahlédnete mohutný vír způsobený prudkou otočkou sumcova ocasu těsně pod hladinou. V mnoha případech tento pohyb provází zvuk podobný plácnutí mokrého hadru o hladinu, což zapříčiní vymrštěný konec ocasu. Další šancí jak odhalit sumce, je zahlédnout jeho hřbet při vyhoupnutí na vodní ploše. Bohužel, toto neprovází žádné zvuky, které by vzbudily rybářovu pozornost a k tomu ještě takovéto projevy neprovádí sumec nikdy v blízkosti břehu. Proto můžeme snadno zaměnit vyhoupnutého sumce např. za většího kapra.
Život sumce
Začněme tedy jikrami, které naklade samice (nejméně pět let stará) na předem vybrané místo. Nejraději si pro tento akt vybírá kořeny stromů nebo písčité dno. Samec, který nesmí být o víc než o rok mladší, se okolo partnerky pohybuje již několik týdnů. Oplodní nakladené jikry svým mlíčím a po dobu tří až deseti dnů hlídá své hnízdo, aby jiný vodní živočich nepozřel jeho potomky. Důležitou podmínkou pro tření je minimální teplota vody 20 stupňů. V této době bývá sumec agresivní a může zaútočit ve výjimečných případech i na člověka, pokud by například plaval v blízkosti jeho hnízda. Po vykulení se drobný plůdek rozplave do vodních porostů v blízkosti „trdliště“. Velice vysoká je úmrtnost sumčích jiker, vzhledem k problematickému okysličování velkého množství oslizlých jiker. V mnoha případech dochází k vymření téměř celého hnízda. Pro zajímavost - statistiky uvádějí, že úmrtnost jiker sumce ve volné přírodě dosahuje 95% výtěru. Nově narození sumečci se z počátku svého života živí planktonem jako ostatně většina sladkovodních mininek. Přežijí - li sumečci první tři měsíce, začínají obohacovat svůj jídelníček různými vodními živočichy, jako např. komářími larvami nebo drobným plůdkem jiného druhu.
Do roku naroste sumec 20 až 35 cm podle teploty a úživnosti vody, ve které žije. Přestože sumec patří mezi ryby teritoriální, můžeme vypozorovat určitou migraci tohoto druhu. Osobně máme vyzkoušeno, že menší jedince nenajdete mezi velikány a naopak tam, kde vytáhnete tři nebo čtyři sumíky okolo metru, pouze výjimečně chytnete většího jedince. Zajímavé je, že po několika letech na místech, kde byly malé ryby, chytnete opět malé. Toto nás nutí ke spekulacím, že ryby, které dosáhnou určité velikosti, vyhledávají lukrativnější místa, v nichž jako malé neměly šanci na přežití. Toto se týká výhradně přehradních nádrží, jelikož v řekách je pohyb sumce ovlivněn kolísáním sloupce vody, což je nejzřetelněší např. při povodních. Naopak, v malých rybnících nemůžeme o migraci vůbec hovořit.
Chceme-li si co nejzřetelněji popsat místa, která vyhovují sumcům k jejich odpočinku, musíme opět rozdělit vodní plochy na velké přehradní nádrže, řeky a rybníky. Ve všech jmenovaných můžeme sumce hledat v hlubších místech. Tam, kde dno vlivem proudu či koryta vytváří prohlubně, určitě bude sumec hledat své útočiště. Naopak, na přehradách, kde několik kilometrů nejsou žádné nerovnosti dna, může být třeba zatopený les či rozbořené základy malých nemovitostí ideálním místem pro sumčí obydlí. Určitě nenecháme bez povšimnutí výmoly za pilíři všeho druhu nebo umělě vytvořenými náspy.
Chování sumce v jednotlivých obdobích: V zimě s teplotami vzduchu často pod bodem mrazu, kdy vodní plochu přikryje silný krunýř ledu, odpočívá sumec jako většina sladkovodních ryb u dna. Jeho životní funkce se zpomalí a srdce udeří jen několikrát za minutu. S rozplynutím ledové pokrývky aktivuje pohyb sumce sluneční svit, a přestože voda u hladiny nemá více než 3 až 6 stupňů, je sumec schopen přijmout potravu. Samozřejmě, jeho pohyby jsou velmi pomalé, a neuplave často víc než několik metrů denně. Nicméně i v tomto stavu je schopen pozřít nabízené sousto. S vyplutím ostatních druhů ryb získává sumec svou schopnost pohybu a začíná si plnit objemný žaludek. V březnu a dubnu už můžeme sumce ulovit bez většího problému, ovšem na našich vodách nemáme z důvodu hájení šanci. Velmi zajímavé je, že v jarních měsících může sumec nadměrným přijímáním potravy zvýšit svou momentální hmotnost téměř o pětinu. Toto je způsobeno blížícím se časem milostných radovánek, ke kterým potřebuje dostatečnou zásobu energie ve formě tuku. Jakmile dosáhne teplota vody u hladiny 20 a více stupňů, nastává doba tření. V této době sumec většinou potravu nepřijímá, snad s výjimkou menších ryb. U nás k tomuto dochází až ke konci června, nebo v červenci s ohledem na teplotu vzduchu. Po těchto radovánkách, kdy je sumec vyhládlý, nastává nejlepší doba k jeho lovu, zvláště na řekách, kdy se někteří sumci soustředí do početnějších komunit.Vystihnout přesně tuto dobu znamená pro rybáře téměř stoprocentní šanci na úspěch a prožití nepopsatelných loveckých zážitků. Takový čas netrvá nikdy déle než několik dní. V dalších letních měsících sumec loví nejčastěji u hladiny, ale není líný nahlédnout do mělčích míst, obzvlášť v době tření ostatních ryb.
S přicházejícím podzimem a klesající teplotou vody, se jeho aktivita začíná snižovat a rozplavené ryby vyhledávají nová obydlí v hlubších místech přehrad a řek.
