Lov parmy obecné
28. 12. 2009
Parma obecná (Barbus barbus) je jedním z nejrozšířenějších rybích druhů, obývajících naše vody. Stavy parem se na mnohých vodách v poslední době sice snížily, místy se již ale situace obrací k lepšímu. Parma je mezi rybáři známa svou bojovností a vytrvalostí, mezi pytláky a masaři si díky velkému množství svalových kůstek přílišnou popularitu nezískala. A to je určitě dobře. Vždyť tahle olivově nazlátlá krasavice je pro sportovního rybáře vysoko ceněným úlovkem, přestože si ji domů neodnese. Parmu pozná snad každý člen Petrova cechu na první pohled. Má špičatou hlavu se spodními ústy, se dvěma páry krátkých masitých vousků a válcovité, svalnaté tělo s poměrně velkými ploutvemi, takže jí nečiní potíže setrvávat v silném proudu u dna, kde se hejna parem nejčastěji zdržují a vyhledávají potravu. A bývají to pořádná hejna! Někdy čítají i několik desítek kusů.Při hledání potravy mezi balvany se často zlatavě zablýsknou a tak z vysokého břehu či mostu jejich stanoviště můžeme často poměrně dobře lokalizovat. Menší ryby občas vyskočí i nad hladinu, snad jen tak z přebytku energie. Parmy se vytírají v mělčích proudech na přelomu května a června (pravděpodobně především v závislosti na teplotě a stavu vody). Mlíčáci rostou výrazně pomaleji, teprve ve věku třinácti až patnácti let dosahují délky okolo půl metru. Jikernačky rostou rychleji, hlavně se také dožívají vyššího věku a tak se občas uloví i ryby dlouhé přes sedmdesát centimetrů. Z neověřených zdrojů se lze dozvědět i o údajných úlovcích či pozorování parem v délkách kolem metru či snad ještě větších.Taková ryba je ale opravdovou vzácností a už pěkná „šedesátka"dokáže rybáři (i s jeho náčiním) připravit skutečnou „zatěžkávací zkoušku".KDE JI NAJDEME?
Parma vyžaduje okysličenou, proudící vodu. Často bývá hostem i ve větších tocích lipanového pásma, to následující po ní nese dokonce název. No a v cejnovém pásmu se občas vyskytuje především v rychleji táhnoucích úsecích s kamenitým či štěrkovým dnem a v podjezích. S oblibou vyhledává i místa s bohatým porostem vodních rostlin, kde nachází dostatek drobných vodních živočichů, tvořících převážnou část její potravy.Tu tvoří především larvy chrostíků a jepic, pijavky, měkkýši dna a větší parmy nepohrdnou ani drobnou rybkou. Lovit parmu lze prakticky všemi běžnými rybolovnými metodami, v zásadě nejdůležitější je nabízet jí nástrahu těsně u dna. Pokud lovíme na spolehlivém a vyzkoušeném parmovém místě,občas dojde i k podseknutí některé z ryb,zdržujících se v hejnu.
Parmu lze lovit (s výjimkou období hájení, pochopitelně) prakticky po celý rok. Dobře bere na přelomu jara a léta, kdy mívá velký vliv hlavně stav vody a její teplota. Také přes léto můžeme být poměrně úspěšní, ryby ale přesouvají období své aktivity do časných ranních hodin (přibližně od páté hodiny do deváté dopolední). Přes den to nebývá příliš slavné. Další vhodný čas k lovu nastává v pozdním odpoledni (kolem páté hodiny), parmy potom berou dobře až do setmění, vzácně se dočkáme záběrů především větších kusů i za úplné tmy. Slunečné počasí bývá příhodné, nevadí ale ani mírný deštík za vyššího tlaku. Při výrazném poklesu tlaku se parmy občas ulovit prostě nedají, stejně jako při jeho prudkých výkyvech. Stoupající a kalící se voda může také přinést velmi dobré úlovky. Často se potom vyplatí lovit i v blízkosti břehu a v zaplavených pobřežních travinách a porostech. Horké letní dny bývají občas zcela beznadějné. Za ideální čas pro lov parem lze považovat začátek podzimu, kdy šance na úlovek trvá po celý den, zvláště na správných místech. Pokud víme, kde se parmy zdržují, naše naděje jsou mnohem větší. Opravdu dobrým místům bývají parmy věrné i po dlouhá léta. Občas ale mají dny, kdy prostě neberou a pak bývá každá snaha marná. Příjemným překvapením naopak bývá aktivita ryb i za mrazivých podzimních a zimních dnů. Prostě se do období jejich zájmu musíme strefit. Ryby budeme hledat přímo v proudu nebo na rozhraní proudu a vracáku, u propustí, v jámách pod jezy, za mostními pilíři a na soutocích. Občas je lze najít i u vyústění kanalizace a v podobně méně estetických místech. Lovit budeme v hloubce od půl metru až po hluboké proudy s hloubkou kolem dvou a půl metru.
NAČINÍ
Při lovu parem je zapotřebí použit důkladné náčiní, to ale neznamená, že bychom se měli vybavit něčím předimenzovaným nebo humpoláckým.Vlasec je podle mě vhodnější volbou, dobře řeže vodu,což oceníme především při rozeznávání záběrů nebo vedení nástrahy v silném proudu. Dříve rybáři ze stejného důvodu používali místo pletených šňůrek dokonce drát (bez navijáku, v sestavě na bič). Vlasec navíc díky své pružnosti rybáři pomůže při zdolávání větší ryby. Prut by měl být vždy kvalitní, teleskopickým prutům se spíš vyhnout. Jejich spoje jsou v silném proudu tahem vlasce silně namáhány. Dnešní vlasce jsou i při nižších průměrech velmi pevné a tak opravdu stačí použít síly přibližně v rozmezí 0,20 až 0,25 mm, parmě v zásadě silnější vlasec u háčku nevadí. Zátěže jsou při lovu parem u dna pochopitelně velice důležité o vhodných typech a jejich montáži si řekneme něco blíže u popisu jednotlivých metod lovu. Naviják by měl být kvalitní, s citlivě regulovatelnou a i během lovu kdykoli pohotově přístupnou brzdou. První část zdolávání bývá často velice tvrdě vedený boj a ryba se jen tak nevyčerpá.
Záběr parmy bývá energický. Nejčastěji se projeví jako jedno či několik prudkých škubnutí, zásek musí být poměrně rázný, aby háček spolehlivě pronikl do tuhé,jakoby gumové tlamky. Po zaseknutí se parma vytrvale drží u dna, stále v proudu. Zpočátku na ni nesmíme pospíchat, někdy se snaží nepříjemného tahu zbavit vytloukáním o dno, do vázek ale nejde. Je to vytrvalá a nesmlouvavá bojovnice. I když se už nechá později přivést blíž ke břehu, stále můžeme čekat další ostrý únik do proudu a jsme zase tam, kde na začátku souboje. Boj si vychutnejme, není zase ale dobře zdolávání příliš dlouho protahovat. I silná parma při něm vydá mnoho energie a pokud chceme, aby se zase v pořádku vrátila do svého živlu, neměla by být vyčerpána až na pokraj sil. To hovoří proti použití příliš jemného náčiní, kdy zdolávání trvá někdy až neúměrně dlouho. Rybu můžeme buď vyháčkovat přímo ve vodě, nebo ji opatrně podebereme a zbavíme háčku. Vždyť trofej v podobě vybělených pozemkových zubů rozhodně nestojí za to, abychom takovou krásnou rybu zbavili života. A doby, kdy někteří takyrybáři házeli nasekané parmy kachnám či prasatům, ty už snad patří jen ke stínům minulosti. A pokud máte rádi rybí karbanátky, nachytejte si raději plotice nebo podoustve.
LOV NA POLOŽENOU
Pruty postačí v délce 2,70-3,50 metru. Vyhněme se příliš jemným špičkám, které se v proudu tahem vlasce snadno rozechvívají. Záběr pak rozpoznáme jen těžko. Delší prut občas může na některých místech trochu překážet,ale máme zase výhodu v dostatečném švihu pro zásek i při proudem prověšeném vlasci. Pružnost delšího prutu oceníme i při zdolávání. Použijeme spíše větších nástrah, jen v létě za nízké a čisté vody postačí jedna či dvě larvy chrostíků nebo podobné malé sousto. Chytáme-li na dobrém parmovém místě, vyplatí se trochu prokrmovat. Abychom ale dostali návnadu ke dnu, musíme krmit dostatečně daleko proti proudu nebo použít velmi rychle klesající krmení. Dobře se osvědčují menší koule ze směsi nasekaných žížal s trochou šrotu a promísené s tužší hlínou, které dobře klesají. Po dopadu na dno se jen pomalu rozpadají a dokáží tak ryby udržet v blízkosti požadovaného místa. Lze použít i drátěných či plastových krmítek v kombinaci s tuhou směsí. Pokud budeme chytat na dva pruty, použijme krmítko především na ten prut, který nahodíme výš proti proudu. Vzhledem k častým vázkám v kamenech je vhodné (pochopitelně podle stylu montáže) používat raději zátěže na slabším bočním (trhacím)závěsu. Pro lov na položenou lze pochopitelně využít i běžných průběžných zátěží, ty jsou ale vhodné především pro lov na štěrkovitém dně bez větších balvanů. Bezpochyby nejvhodnější jsou zátěže ploché. Nemají takovou tendenci k putování po dně, dobře se osvědčují i zátěže lžičkového tvaru, které se při stahování sestavy hned odlepují ode dna a tak pravděpodobnost uváznutí při vytahování nástrahy či zdolávání ryby není příliš vysoká. Čihátka se pro lov v silném proudu příliš neosvědčují, záběr bude lépe signalizovat špička prutu. Pro lov parem jsou proto velmi vhodné i feederové pruty s tvrdší špičkou.Pro lov na položenou se občas jako nástraha velmi dobře osvědčuje i malá mrtvá rybka.
PLAVANÁ
Při lovu na plavanou použijeme větší, v proudu dobře sledovatelné splávky s nápadně zbarveným horním dílem či fluorescenční kuličkou. Zátěž by měla být raději dělená, lze ji optimálně řešit tak, že největší broky (nebo torpila) budou co nejblíže u nástrahy. I v silném proudu tak dostaneme nástrahu dostatečně hluboko. Hloubku si pečlivě změřme.J e lépe, když nástraha občas zakopne o dno, než aby se vznášela několik desítek centimetrů nad ním.To už je totiž mimo ten správný prostor, kde parmy potravu vyhledávají. Záběr často vypadá na první pohled jako vázka, splávek se prostě jen tak zastaví nebo popojede kousek do strany. Parma totiž po záběru často zůstane dál stát na místě. Lovíme s delšími, ale ne příliš měkkými pruty a můžeme projít (i několikrát)ta správná místa, než se konečně dočkáme. Na jednom flíčku lze ulovit i více velkých ryb, při zdolávání ani zbytek hejna nějak výrazně nepoplašíme. Na plavanou se dá velice dobře lovit především ve vývařištích pod jezy, v hlubších jámách i v silném proudu.Také při lovu na plavanou můžeme lehce prokrmovat, krmné kuličky či hrudky lze zatížit i vložením oblázku při jejich zhotovování. Lépe klesají a zůstanou prakticky stoprocentně ležet mezi kameny u dna, kde se pomalu rozpadají. Při lovu parem lze s trochou zkušeností použít i metodu lovu „na bič", tedy na prut bez navijáku. Volíme potom výrazně delší pruty(4-7 metrů) a vlasec o síle 0,18-0,22 mm (nejlépe vcelku až po háček,vyhneme se tak nežádoucímu oslabení v uzlících). Výhodou je použití tvrdšího amortizéru. Boj totiž bývá lítý, ale i velkou parmu můžeme díky dlouhému a dostatečně pružnému prutu dobře unavit a úspěšně vylovit. Přes léto je občas účinná (a nejen na parmy) i metoda na válenou, spojující v sobě něco z položené a plavané, kdy necháváme nástrahu i se zátěží pomocí proudu putovat po dně. Pro tento způsob lovu jsou vhodné především táhlé proudy se štěrkopískovým dnem, kde není mnoho velkých kamenů. Použijeme kulatou nebo vejčitou průběžnou zátěž o takové hmotnosti, aby nezůstala na jednom místě, ale proud ji pomalu unášel po dně. Lovíme vysloveně na cit. Vlasec buď držíme v levé ruce,popřípadě chod nástrahy kontrolujeme výše drženou špičkou prutu. Potom je při záseku třeba často napnout vlasec několika otočkami kličkou navijáku. Záběr bývá až překvapivě ostrý a nelze si ho s ničím splést, zásek provedeme většinou reflexivně.Tento způsob lovu má v sobě něco romanticky klukovského.Obzvlášť v létě, kdy lze lovit i v teniskách a krátkých kalhotách. Chce to ale občas aspoň o kousek popojít, jinak nám při hlubším zabrodění po chvíli nohy docela rychle znecitliví. Navečer se takhle někdy podaří ulovit i pěkného úhoře, vyhledávajícího potravu v klidnějších proudech. Můžeme vyzkoušet i nepříliš často používané metody lovu s takzvaným „bavorským dřevíčkem" - zátěží uzpůsobenou tak, aby se díky podlouhlému tvaru příliš často nezachytávala ve vázkách. Díky jejímu umístění na konci vlasce máme velmi dobrý kontakt s nástrahou. Při tomto způsobu lovu lze použít i nymfových mušek, které se občas téměř vyrovnají svou účinností přírodním nástrahám.
NÁSTRAHY
Z živočišných nástrah rybáři asi nejčastěji používají rousnice a kopané žížaly, popřípadě larvy chrostíků (vytažené ze schránek jsou nápadnější a tím i často účinnější, za čisté letní vody ale bývá někdy lépe nechat je v pouzdrech). Dobře poslouží také hnojáčci nebo bílí červi, nastražení ve větším počtu do lákavého vějířku. Zkuste i pijavky, jsou to trvanlivé a účinné nástrahy na parmy, sumce i úhoře. Zvolit můžete i křehké jepicí larvy, které se však poněkud obtížněji nastražují na větší háčky. Pod jezy (na plavanou) parma občas zabere i při lovu bílých ryb na tzv. „bahýnko", což jsou zelené řasy z jezů a kamenů. Na některých řekách je oblíbenou nástrahou na parmy i měkký tavený, popřípadě zrající sýr. V častěji prokrmovaných místech se naučí brát i na těstoviny, brambory, kukuřici či hrách. Zajímavé je, že parmy si často libují i v poměrně ostře kořeněných nástrahách, ať už to jsou těsta, opečený nebo syrový lančmít, kostičky klobásy či salámu. Za zvýšené a přikalené vody jsou zcela určitě nejlepší nástrahou červi, žížaly, brouci, prostě havěť, kterou voda spláchne a unáší. Velké parmy ulovíte i na menší rybky (zpravidla mrtvé, nastražené na candáta či na úhoře), stejně tak nejsou velkou vzácností ani úlovky na menší tmavé či nazlátlé třpytky, vedené pomalu těsně u dna. Muškaři používají nejčastěji větší zatížené nymfy, napodobující místně se vyskytující druhy vodních živočichů a larev hmyzu.
NA ZÁVĚR
Boj s parmou možná není tak úžasným zážitkem například pro zkušeného lovce velkých
kaprů. Parma totiž nemá takovou vytrvalost a souboj, ačkoli je veden ostře, většinou trvá spíš jen několik (vzácně pak i několik desítek)minut. A na konec ještě jedna zajímavost. V odborné literatuře se setkáme i s upozorněním, že vnitřnosti parmy (především pak jikry a mlíčí v období výtěru) jsou pro člověka jedovaté! Z dostupných zkušeností však naštěstí nelze ověřit, ale berme to raději jako varování. Parmu bychom stejně měli brát především jako sportovní rybu.Současně bychom si také měli uvědomit, že než tahle ryba doroste lovné velikosti, potrvá to pěkných pár let a stavy parem ani na opravdu vhodných místech nejsou tak vysoké, aby si tato bojovnice nezasloužila návrat do rodného živlu.
