Lov cejnů
30. 12. 2009
Cejn perleťový - Cejn siný - Cejn velký - Cejnek malýV naší zemi jsou již dávno domorodci. Patří mezi oblíbené ryby, které přijímají potravu celý rok a jsou celoročně dosažitelné i lovem udicí. Ale pozor, prvně jmenovaný, patří mezi druhy ohrožené až kriticky ohrožené a měl by být za všech okolností vrácen zpět do vody. Naštěstí je opravdu dost vzácný a většina rybářů se během své lovecké kariéry snim ani nesetká.
Na rozdíl od vzrostlích jedinců jsou všechny čtyři druhy cejnů v juvenilním stadiu od sebe obtížně rozeznatelné. V pozdějším věku jsou již rozdíly patrnější. Všechny uvedené druhy mají poměrně vysoké tělo a malou hlavu, dospělí jedinci mají rovněž tělo z obou stran zploštělé. Šupiny jsou u všech čtyř druhů poměrně velké a snadno opadavé, vesměs stříbřité. Tlamu mají poměrně malou, spodního postavení s vysunovatelným rypcem, pomocí něhož snadněji sbírají potravu ze dna.
Jeho potravou jsou především drobní živočichové dna (měkýši, patentky, larvy hmyzu, nitěnky), drobnější bentos a plankton, velmi často dává přednost místům s měkkými nánosy na dně. Koncem zimního období a na začátku jara ho ulovíme v mírně táhnoucí vodě, vyšší aktivitu ryb můžeme pozorovat zejména v úsecích pod přehradními nádržemi, jelikož vypouštěná spodní voda rybám umožňuje přijímat potravu i za vyloženě chladného počasí. Často se loví i přímo ve městské aglomeraci. Ovšem ryby, nachytané u vyústění kanalizace, odpadů mlékaren či sýráren, zdravotnických zařízení a pod., nejsou ke konzumaci zrovna vhodné. Jejich maso snadno absorbuje nežádoucí pachy a látky a ačkoliv ryby v těchto místech často dobře prospívají, je to opravdu jen o tom, že si zachytáme.
Zjara už ale můžeme ulovit pěkné cejny i na řekách,záleží na počasí a stavu vody. V období tření, probíhajícím od konce dubna do června, jsou ryby pokryty výraznou třecí vyrážkou. Na stojatých vodách se budeme lovu cejnů věnovat především přes léto a na podzim. Občas se vyskytují i ve velice početných hejnech, často i na zcela otevřené vodě, jinak ale s oblibou vyhledávají především místa, která jsou zarostlá rákosím či jinými vodními rostlinami.Ty mohou tvořit i část jejich potravy. Vždyť výrazně zploštělé tělo cejna je přímo předurčeno k pohybu mezi stonky vodního porostu. Ke sběru potravy ze dna je cejn vybaven vysunutelným rypcem, což se projevuje velmi charakteristickými záběry. Ryba se totiž nakloní nejprve hlavou dolů a sousto nasaje, potom se vrátí do normální polohy a pokračuje ve vyhledávání potravy.To se tedy namísto běžného popotažení projeví spíše jen lehkým povolením vlasce či nadzvednutím nástrahy.Tomu pochopitelně musí odpovídat i vhodná montáž.
Tření všech sledovaných čtyř druhů spadá, v závislosti na teplotě vody, do období duben-červen. Samci dosahují pohlavní zralosti mezi druhým (u cejnka) až třetím rokem, samice obvykle až ve čvrtém roce. Na různých místech těla se (u samců) vytváří dočasně třecí vyrážka. U cejna perleťového mají třecí vyrážku dokonce i samice, a to také na temeni hlavy, na hřbetu a před hřbetní ploutví. Jikry kladou na rostlinstvo nebo na štěrkovité dno obvykle v klidné vodě. Pouze cejn perleťový dává přednost místům v proudnici řek se štěrkovitým dnem. Denní stupně potřebné k vykulení plůdku se pohybují v rozmezí 7c°-10c°.
LOV NA UDICI
Cejny lovíme na menší nástrahy rostlinného původu (veka, těstoviny, nejrůznější těsta, kroupy, konopí apod.) i živočišného (hnojáčky, bílé červy, larvy chrostíků).
Obvykle volíme plavanou nebo položenou, přičemž v obou případech je vhodné vydatně vnadit. K tomuto účelu se nejčastěji používají vařené kroupy a krupky, ovesné vločky, kolínka samotná či ve směsi se strouhankou. V proudnější vodě přidáme vnadidlo do hliněných či jílových koulí a s jejich pomocí vnadíme o kousek výš proti proudu. Rozpadající koule uvolňuje postupně kousky lákadel, její konzistenci volíme podle síli proudu. Při lovu využijeme i nejrůznější těsta (často se sýrovou příměsí), drobné boilie (o průměru cca do 12mm), menší pelety, granule a kuličky z vařených brambor. Existují i specíální tuhé pasty pro lov cejnů.
Pruty na plavanou volíme v délce 350-500cm, na stojatých vodách však nebývá tato metoda tak účinná. V místech s bahnitým nánosem se však dokážeme vyhnout nežádoucímu zapadnutí nástrahy do vrsvy kalu a bahna. Lovíme vždy ve spodní či vzácněji ve střední části vodního sloupce, nejdůležitější je bezesporu dokonalé vyvážení splávku. Pokud totiž naše nástaha putuje těsně nade dnem, záběr se projeví vlastně jejím přizvednutím ,splávek pak musí reagovat právě na tento pohyb.To znamená že ideální bude zvolit dělenou zátěž s tím že poslední bročky budou pouhých několik centimetrů od háčku s nástrahou. Záběr se v tomto případě projeví jen jako pozastavení či odlehčení splávku, to je správný okamžik na zásek. Zasekáváme poměrně jemně, spíš jen přizvednutím a ne prudkým švihem, rypec cejna je totiž velice jemný a vyříznutí háčku z tlamky není nic nemožného. Na položenou postačí obvykle délka kolem 300cm, s vyjímkou lovu „na kývačku", kdy jsou při lovu ze břehu často zapotřebí pruty podobné jako při lovu na položenou. Při použití klasické průběžné sestavy bychom spoustu záběrů asi ani nezaregistrovali, vhodnější je proto sestava s koncovou zátěží (kterou lze nahradit krmítkem). Ideálním řešením je v tomto případě použití feederové techniky, umožňující rozeznat i ten sebemenší záběr. Jako součást jemné výbavy volíme menší navijáky s vlasci o průměru 0,14-0,18mm. Návazce mají být o něco slabší, například 0,12-0,16mm. Háček i jeho velikost vybíráme podle použité nástrahy. Oblíbené jsou krystalky o velikosti 6-14 staré stupnice.
Cejni se dožívají poměrně vysokého věku a pozoruhodných hmotností. Rostou ale všeobecně pomalu, zejména v chladných a méně úživných vodách.
