Lov kapra s Ivo Slámou - část první

Lov kapra je u nás nejrozšířenější způsob sportovního rybolovu.Základy toho jak začít tímto způsobem lovu, kde kapry vyhledat, jaké použít montáže a nástrahy a vše další co je potřeba se dozvíte v tomto článku.

ROZMNOŽOVANÍ - kapři se vytírají v období pozdního jara a časného léta, v závislosti na aktuálních povětrnostních podmínkách. Většinou je to v době, kdy teplota vody přesahuje 18 °C. Kapři kladou jikry na mělčinách s řídkým rostlinným porostem, který umožňuje dostatečné pronikáni slunečních paprsků. Lepkavé jikry se zachycují na listech a stoncích vodní vegetace. Plůdek se kulí z jiker po 5 — 8 dnech. Vykulený plůdek zůstává po krátkou dobu v klidu, přichycen k rostlinám. Po ukončení této vývojové fáze rostou malé rybky velmi rychle v závislosti na hojnosti přirozené potravy.

PŘIROZENÁ POTRAVA - kapr získává potravu z povrchu hladiny, ve vodním sloupci i ze dna. Živí se drobnými bezobratlými živočichy (zooplanktonem) i organismy dna (bentosem). Pomocí vysouvatelné tlamky potravu nasává. Kapr má na svém těle značné množství tzv. chuťových pohárků, kterými zkoumá potravu. Většina z nich je umístěna v tlamce a na krátkých vousech, někteří odborníci tvrdí, že část z nich je umístěna i na postranní čáře. Postranní čára vede po obou bocích těla a obsahuje senzorická zakončení, detekující okolní prostředí, stejně tak jako změny teploty a tlaku.

POTRAVNÍ AKTIVITA je ovlivňována mnoha faktory. Prvním z nich je teplota vody. Kapr je živočich s proměnnou tělesnou teplotou, kterou přizpusobuje teplotě okolního prostředí. Změna teploty vody má vliv i na jeho metabolismus. Na jaře, kdy se voda začíná oteplovat a její teplota přesáhne hranici 10 °C začíná kapr intenzivněji přijímat potravu. V zimě kapr většinou potravu přijímá velmi omezeně a jeho pohybová aktivita je díky studené vodě nízká, výdej energie minimální a proto shání potravu vice méně sporadicky. V době třeni kapr většinou potravu nepřijímá a věnuje se spíše svým milostným hrátkám. Ovšem po ukončení těchto generačních povinností musí kapři doplnit vydanou energii. Tyto období se uloví nejvíce trofejních ryb. V letních měsících, obzvlášť v parných dnech, můžeme pozorovat kapry, jak se vyhřívají těsně pod hladinou, a zdá se jakoby přijímali energii ze slunečních paprsků. O nabízenou nástrahu tehdy přílišný zájem nejeví. Na přelomu léta a podzimu, v době, kdy se voda začíná zvolna ochlazovat, začínají kapři zvyšovat zájem o potravu a vytvářejí si zásobní tukové rezervy, z nichž čerpají energii v zimním období. Září a v případě příznivého počasí i říjen jsou měsíce, které jsou pro úspěšný lov trofejních exemplářů nejpříhodnější.

LOKALIZACE KAPRA
Základním předpokladem pro úspěšný lov je správná lokalizace kapra. Kapr je teplomilná ryba, která vyžaduje dostatečně prokysličenou vodu a dostatek přirozené potravy. Na řece hledáme kapra v partiích s mírným proudem v klidných zátočinách či ve slepých ramenech. V období parného léta může dojít ke snížení obsahu kyslíku ve vodě a tehdy můžeme kapra nalézt v proudnějšich úsecích řeky, v místech pod jezy či u přítoku menších řek a potoků. Právě přítoky jsou v létě zajímavé, neboť přinášejí chladnější,prokysličenou vodu a současně i potravu v podobě mikroorganizmů, či hmyzu spadlého z větví stromu. Naopak v hladovějším ročním období hledáme kapra na řece v hlubších zónách, popřípadě můžeme využít vyústění kanálu, jimž proudí do řeky teplá voda z chladících okruhů elektráren. Tato místa kapři vyhledávají právě pro teplejší vodu a přítomnost zajímavé potravy, která má v takových podmínkách i vhodné možnosti k namnoženi. Obecně se dá říci, že nalezneme-li zdroj a výskyt přirozené potravy, nalezneme i kapra. Na řece jsou to místa, kde se sklánějí větve stromů nad hladinu a padající hmyz je snadnou a vyhledávanou potravou kaprů. Úpatí potopených ostrovů nebo výraznějších nerovností na dně jsou opět zdrojem potravy. Jednak se zde usazují různé naplaveniny bohaté na potravu a navíc vytvářejí tzv. zpětné proudy tedy klidnější a méně proudné úseky. Příčné potopené hráze můžeme bez nadsázky nazvat kapří jídelnou. Například na řece Labi byly tyto hráze vybudovány ve dvacátých létech minulého století jako hráze koncentrační, za kterými se shromažďovaly náplavy. K nim kapři přistupuji asi jako my lidé ke švédským stolům a nacházejí zde opravdu mimořádně bohatý zdroj potravy. Navíc pro velkého kapra je podstatně snadnější sbírat potravu z těchto šikmých stěn než z rovného dna.
Snad každý specialista na lov velkých kaprů vlastní profilovou mapu řeky, kde jsou tyto potopené hráze zakresleny. Na stojaté vodě je situace poněkud odlišná a abychom mohli kapry úspěšně lokalizovat, musíme bezpodmínečně znát strukturu a profil dna včetně hloubek. To jsou právě parametry, kterými se jednotlivé vody od sebe zásadně odlišují.Pro názornost si nastíníme představu ideální kaprové vody, kde je předpoklad výskytu trofejních kaprů. Nelze říci, že čím větší voda, tím větší kapři, neboť i menší vody mohou skrývat jistá překvapení, ale větší voda umožňuje i větší rozmanitost členitosti dna a různorodý charakter například příbřežních partií či struktury dna. Ideální hloubka takové vody by se měla pohybovat mezi jedním a pěti metry. Měla by vykazovat rozsáhlé zóny mělké vody, která se na jaře rychle ohřívá a nutí kapry k větší aktivitě. Různé terénní nerovnosti dna usnadňují kaprům přijímáni potravy a cití se v těchto zlomech bezpečněji. Oblasti v okolí vtoku menších potoků jsou v létě a na podzim příznivé ze stejného důvodu, jako na řece. Spadlé potopené větve nebo celé stromy vytvářejí kaprům bezpečné úkryty a navíc jsou po určité době menši větve doslova obsypány malými vodními měkkýši,které kaprům velice chutnají. Taková menší zátoka, chráněná stromy před ochlazujícím větrem také není k zahození, obzvlášť když teplejší jižní větry, směřující do zátoky, přinášejí kaprům potravu. Pokud se zaměříme na strukturu a charakter dna, pak ideální je štěrkové nebo písčité dno s jemnou vrstvou naplaveného bahna, které vzniká rozpadem vegetace. Je to jemné šedohnědé, řekněme produktivní bahno, plné drobných organismů. Naopak velice špatné je černé odpudivě zapáchající bahno, které pochází z méně úrodných rostlin a můžeme říci, že je již biologicky mrtvé.

POVĚTRNOSTNÍ VLIVY
Teplota vzduchu ovlivňuje teplotu vody vlněním, kdežto sluneční paprsky zářením. Vliv teploty vzduchu na teplotu vody není podmíněn její čistotou a k prohřívání dochází postupně. U slunečních paprsků je to jinak. Pokud je voda zakalená, ohřeje se vlivem slunečních paprsků pouze vrchní vrstva na hladině, kdežto u průzračnější vody dojde k ohřevu v celém vodním sloupci. Z toho tedy vyplývá, že na jaře jsou na řece ideální slepá ramena či rozlehlejší mělké zátoky. Pokud dojde na jaře k prudkému oteplení, můžeme kapry pozorovat na hladině. Je to proto, že vrchní vrstva vody je znatelně teplejší než u dna. Na revírech s čistou vodou není rozdíl tak markantní. Na jaře tedy vyhledáváme mělčiny, které však nemusejí být pouze u břehu. Terénní zlomové nerovnosti dna vytvářejí tzv. lavice, které mohou být v různých vzdálenostech od břehu a mnohdy mohou být mělčí, než partie u břehu. Navíc v jejich okolí může být voda čistší, prohřátější a ryby na nich mají i větší klid. Proto si znovu zopakujem, že je nezbytně nutné znát charakter dna a hloubku vody na revíru, kde chceme lovit kapry. Někdo však může namítnout, že je to zbytečně složité, pracné, bez echolotu jen obtížně proveditelné a komu by se vlastně chtělo celý den „očichávat dno", měřit hloubky a ještě si všechno kreslit a zapisovat. Jenže bez těchto informací jen stěží odhadneme, kde se kapři mohou vyskytovat a budeme lovit více méně na náhodu.
Na řece, vyjma parných dnů, kdy vítr čeří a alespoň částečně prokysličuje vodu, nejsou vlivy větru příliš markantní. To samozřejmě neplatí v případě, že vítr přináší prudkou změnu počasí, kterou kapři nemají rádi a krátkodobě přeruší či zastaví příjem potravy. Zde je však vliv větru až druhotný. Na stojaté vodě vítr do určité míry ovlivňuje pohyb vody a významně se podílí na jejím prokysličení takřka celoročně. Vítr také pohybuje větvemi stromů, ze kterých padá hmyz a unáší jej po hladině svým směrem. Na velkých vodních plochách je dobré lovit proti větru. Vítr na hladině přináší právě potravu, která spadla ze stromů a která postupně klesá na dno, mnohdy daleko od stromů, ze kterých spadla. Prudký, vytrvalý déšť je nepříznivý téměř v jakékoli roční době snad právě proto, že je buď předzvěstí nebo důsledkem změny počasí a atmosférického tlaku. Naopak mírný déšť na přelomu jara a léta je vysloveně pozitivní a kapři jsou v tomto období mimořádně aktivní.

NÁVNADY A NÁSTRAHY
Kapr je z hlediska přijímání potravy všežravec. Jako nástrahu nejčastěji používáme bílé červy, žížaly, hnojáčky, chléb, pařenou housku, kolínka či jiné těstoviny, těsta, kukuřici, hrách, fazole, brambory a především boilie. Na tyto nástrahy se podíváme z jiného pohledu. Nastražíme li například žížalu, kolínko, bílé červy nebo pařenou housku, můžeme sice očekávat záběr kapra,ale častěji dojde k záběru od bílé ryby. Dále si musíme položit otázku, zda můžeme vybranou nástrahou i vnadit. Zde se nám okruh nástrah opět zúží. Hodně rybářů loví pomocí koncových nebo průběžných krmítek, do kterých namačkají krmítkovou směs. Používají většinou dva návazce, na jejichž háčky umístí odlišné nástrahy.Tito rybáři však mají většinou záběr od cejna, plotice či karase a ulovených kaprů mají přece jen méně. Snad právě proto se koncem šedesátých let minulého století snažili angličtí sportovní rybáři vynalézt takovou nástrahu, která by se hodila výhradně pro lov kaprů. Výsledkem jejich úsilí bylo boilie.Všemu samozřejmě předcházelo dlouhodobé pozorování života a zvyků kaprů a hlavně jejich styl přijímání potravy. Selektivnost nástrahy, vyvinuté anglickými specialisty, spočívala v její velikosti a tvrdosti.První pokusy s těmito kuličkami byly spojeny s metodou umístění nástrahy mimo háček a způsobily v Anglii doslova převrat v dosavadních rybolovných praktikách. Tito rybáři začali lovit takové ryby, o kterých se jim a jejich kolegům ani nezdálo a o kterých ani netušili, že v daném revíru jsou. Navíc byli ušetřeni záběrů cejnů a jiné bílé ryby a tak se stalo boilie na dlouhá léta nejúspěšnější nástrahou na velké kapry. Mezi rybáři však doposud přežívá spousta mylných představ a názorů. Někteří boilie zatracují, že tyto kuličky kazí vodu a ryby po jejich pozření hynou. Jiní argumentují tím, že na místech, kde se boilie krmí, mají méně záběrů od kapra. Je to samozřejmě tvrzení poněkud scestné a nepravdivé, které pramení z nedostatku informací těchto rybářů. Není nic pravdivého na tvrzení že by měli rybáři, lovící na masové nebo chcete-li rybí běžné nástrahy, méně záběrů pouze díky tomu, že jiní rybáři zde loví na boilie. Mají stále stejný počet úlovků, ale kapraři specilisté loví na boilie větší ryby mnohdy i ve větším množství. Boilie je též povyšováno na geniální nástrahu, která zaručuje stoprocentní úspěch. Ani ta nejlepší nástraha, která je špatně předložena a umístěna v nevhodném místě na dně nám však úspěch nezaručí. Mnoho rybářů se ptá, které boilie je lepší. Zda to tzv. komerční, tedy průmyslově vyráběné nebo boilie připravené doma. Odpověď na tuto otázku nemůže být jednoznačná z mnoha důvodů. Jde především o to, jak intenzivně se na daném konkrétním revíru loví a jakou zkušenost zde kapři s boilie mají. Další důležitý faktor je i předpokládaná doba lovu. Protože komerčním boiiie se na našich vodách krmí určitě víc, jsou kapři na něho zvyklí. Pokud přijde rybář k vodě se svým domácím produktem, musí počítat, že potrvá poněkud déle, než si na něj kapři zvyknou. Ovšem z dlouhodobého hlediska pak může být toto domácí boilie úspěšnější než komerční, samozřejmě za předpokladu správného složení základní směsi a přesného dávkování doplňkových komponentů. Z toho tedy vyplývá, že pokud se rozhodneme lovit krátkodobě, tedy po dobu jednoho až dvou dnů, je lepší zvolit boilie průmyslové. Naopak na dlouhodobější výpravu se vyplatí přibalit domácí boilie a zkoušet. Každý specialista na lov trofejních kaprů má jistě svůj tajný a osvědčený recept.

Ivo Sláma