13. 12. 2009
Esox Lucius Linnaeus, 1758Popis: tělo je válcovité, s širokým hřbetem. Hlava má široká ústa s mohutně rozevíratelnými ozubenými čelistmi, ostré zuby jsou i na dalších kostech ohraničujících ústní dutinu. Řitní a zejména hřbetní ploutev jsou posunuty dozadu směrem k ocasní ploutvi. Prsní ploutve jsou posunuty dopředu až na hrdlo pod konec skřelí. Šupiny jsou poměrně malé, oválné. Ve hřbetní ploutvi je 6—10 tvrdých a 12—16 měkkých paprsků, v řitní ploutvi je 4—8 tvrdých a 10—13 měkkých paprsků, v postranní čáře je 121—14.4 šupin, nad ní 14—17 a pod ní 12—15 šupin.
Zbarvení: velmi proměnlivé. Hřbet bývá tmavě či světle hnědozelený, břicho bílé až nažloutlé. Tělo i hlava jsou pokryty nažloutlými skvrnami, na bocích jsou někdy přítomny tmavší svislé pruhy. Šupiny, zejména na bocích,mohou mít zlatavý lem. Oko je žlutavé. Prsní a břišní ploutve jsou světlé,hřbetní a řitní ploutve bývají tmavší, žlutavě šedé. Na nepárových ploutvích jsou tmavé skvrny uspořádané nepravidelně nebo v příčných řadách.
Pohlavní rozdíly: samice bývají větší a mají poměrně kratší párové ploutve než samci.
Výskyt: vyskytuje se především ve stojatých či pomalu tekoucích vodách s vodními porosty a členitým dnem s množstvím úkrytů. Jde o rybu stanovištní,s výrazným teritoriálním chováním, která aktivně brání svůj domovský okrsek proti příslušníkům téhož druhu. V Klíčavské nádrži byl v roce 1964 odhad početnosti 3 ks.ha při 2,3 kg.ha-1, na Lipenské nádrži kolísaly hodnoty v šedesátých letech mezi 5—80 ks.ha-1 a 5—30 kg.ha-1. V Oslavě bylo zjištěn o až 205 ks.ha-1 a 40,4 kg.ha-1 (LIBOSVÁRSKÝ, 1989), v roce 1979 v melioračním kanálu Komoča 1416 ks.ha-1 a 161,2 kg.ha-1, přičemž průměrná hodnota za období 1979—83 zde byla 1169 ks.ha-1 a 100,8 kg.ha-1 (STRAŇAI,1990).
Růst a věk: dožívá se až dvaceti let. Její růst je velmi proměnlivý podle typu lokality a zejména podle potravních podmínek. Zatímco v polabských tůních byl zjištěn poměrně rychlý růst (ve 4. roce života v průměru 66,1 cm),v odvodňovacím kanálu Cergát II v povodí Nitry byla zaznamenána průměrná délka při stejném věku jen 30,6 cm. V Nosické přehradě u Povážské Bystrice byla v roce 1973 ulovena štika o délce 148 cm a o hmotnosti 15,5 kg,v Nechranické nádrži na Ohři v roce 1989 o délce 142 cm a o hmotnosti 22,5 kg. V revíru Dyje 15 byla v roce 1988 chycena štika o délce 137 cm,s hmotností dokonce 27,2 kg, z Lipenské nádrže je znám další kapitální úlovek (1979 — 138 cm, 25,4 kg). Věk jikrnačky štiky (134 cm, 16,1 kg) ulovené v roce l978 v Sázavě byl 9+, věk štiky (130 cm, 20 kg) chycené ve Vrchlické přehradě u Kutné Hory v roce 1982 byl 16+ (HANEL, 1988, 1990).
Potrava: potěr se živí hlavně zooplanktonem, larvami a kuklami pakomárů a larvami jepic. Od délky kolem 5 cm začíná přecházet na typický dravý způsob života a v potravě se objevuje již i rybí plůdek. Jakmile štika dosáhne délky asi 20 cm, tvoří její potravu téměř výlučně ryby, a to zejména nejběžnější druhy,např.plotice, okoun, jelci.
Rozmnožování: obvykle dospívá ve věku 2—3 let. Počátek tření spadá do období těsně po roztání ledů; probíhá, když teplota vody dosáhne 7—8 °C a končí při trvalé teplotě 14 °C. Velké samice mívají až 127 000 žlutooranžových jiker, o průměru obvykle větším než 2 mm. Lepkavé jikry lze nalézt na
rostlinách v mělkých pobřežních partiích.
Význam: hospodářsky velmi cenný druh, který se uplatňuje především v mimopstruhových vodách. V obsádce toků, nádrží a rybníků plní tzv. biomeliorační funkci, neboť omezuje početnost méně hodnotných druhů ryb a tím zhodnocuje jejich produkci. Je vyhledávaným objektem sportovních rybářů.Maso obsahuje asi 1 % tuku.
Sportovní rybolov:
Co se týče sportovního rybolovu, je štika více než vyhledávaným druhem. Zvláště je ceněna pro svou schopnost ochotně útočit na umělé nástrahy a po zaseknutí na udici tvrdě bojovat. Pro vyznavače přívlače je asi nejvíce vyhledávaným dravcem. Jednodušší a stále velice častý je i lov na živou či mrtvou rybku, který je úspěšnější hlavně při lovu větších exemplářů. Málo používané je dosud muškaření, zvláště proto, že je náročnější na techniku lovu i materiální vybavení než ostatní disciplíny.
Možný výběr náčiní pro lov štiky:
Přívlač: Náčiní je velmi závislé na očekávané velikosti ryb. Exempláře do 60 cm, které se loví zdaleka nejčastěji, lze bez potíží zdolat i na nejjemnější vláčecí náčiní, štiky nad 1 m délky jsou naopak protivníci úplně jiné kategorie a vyžadují silnější výbavu.
Za rozumný je dnes pro běžný lov štiky považován prut délky 270 s odhozovou hmotností 10 – 30g, případně o něco víc, pro lov velkých jedinců lze sáhnout i po prutu s gramáží 40 – 80 g, výjimečně i vyšší. Speciální kapitolou je použití nástrah zvaných jerky, které vyžadují díky své hmotnosti a způsobu vedení velmi silné pruty.
Vlasec 0,18 – 0, 22 mm postačí pro běžný lov, pro větší kusy je možné použít průměr 0,25 – 0,30 mm anebo ještě lépe pletenou šňůru s nosností 10 – 15 kg. Pletené šňůry jsou dnes při lovu štik stále ve větší oblibě, protože umožňují lepší kontrolu nástrahy a jistější zásek ryby. Velmi žádoucí je použití návazce z materiálu odolného štičím zubům (lanko, …).
Nástrahy: Štiky zabírají na veškeré vláčecí nástrahy, ale asi nejvíce se dnes při jejich lovu používají rotační třpytky, voblery a gumové nástrahy. Rozpětí velikosti nástrah je velmi široké, štiky zabírají na drobná i značně velká sousta. S ohledem na podměrečné ryby beroucí drobné nástrahy velmi hluboko je ale lepší používat spíše střední větší velikosti nástrah.
Kromě umělých nástrah existuje i možnost vláčet mrtvou rybku, ať už na systémku nebo na jednoháčku.
Lov na plavanou a položenou: Prut je v tomto případě silnější než při vláčení – zejména s ohledem na hmotnost nástrahy. Postačí jakýkoli delší silnější prut včetně teleskopických modelů, vyrábějí se ale i dělené speciály připomínající kaprové děličky určené k lovu na boilies.
Vlasec 0,20 – 0,35 mm, návazec z lanka.
Nástrahou jsou živé a někdy i mrtvé rybky.
Existuje i strategie lovu na velmi jemné náčiní bez použití lanka s malou nástrahou a jednoháčkem.
Muškaření: Delší prut 270 až 305 cm - AFTMA 8 nebo víc.
Návazce 0,25 – 0,35 mm, u slabších průměrů zesílit konec použitím silnějšího vlasce, kevlaru nebo i velmi jemného lanka.
Větší strímry a trubičkové mušky.
