13. 12. 2009
Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758)Popis: tělo je výrazně protáhlé do délky, válcovité, v zadní polovině ze stran zploštělé. Na předním konci hlavy je deset vousků. Ve hřbetní ploutvi jsou 2—4 tvrdé a 5—7 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3—4 tvrdé a 5—6 měkkých paprsků. V málo zřetelné postranní čáře je 135—175 šupin.
Zbarvení: hřbet je nahnědlý, boky a břicho žluté, vzácněji červenavé. Podél boků těla se táhne Od očí až po ocasní ploutev podélný tmavý a poměrně široký pás. Ploutve jsou žlutohnědé s malými černými skvrnkami.
Pohlavní rozdíly: samci mají prsní ploutve znatelně delší než samice. Jejich obrys je spíše trojúhelníkový, u samic více zaoblenější. Poněkud ztluštělé boky pod hřbetní ploutví a kožní kýly na svrchní a Spodní straně zádě jsou u samců vyvinuty více než u samic.
Výskyt: obývá stojaté či mírně tekoucí vody s bahnitým dnem, do něhož se zarývá. Při nedostatku kyslíku ve vodě vyplouvá k hladině a pohlcuje vzduch do střeva, které je přizpůsobeno vstřebávání kyslíku ze vzduchu. V odvodňovacím kanálu Komoča bylo zjištěno 28 ks.ha-1 a 0,5 kg.ha-1, v inundačních dunajských tůních 306 ks.ha-1 a 9,2 kg.ha-1 a v odvodňovacím kanálu Topolovce—Baloň zjistil MIŠÍK (1963) 11 391 ks.ha-1 při biomase 264,7 kg.ha-1.
Růst a věk: dorůstá délky kolem 30 cm, údaje o věku z našich vod chybějí.
Potrava: živí se bezobratlými živočichy dna.
Rozmnožování: tření probíhá v dubnu až červnu. Samice mívá až 150 000 jiker o průměru do 2 mm, které klade při teplotě vody 11—15 °C na porosty vodních rostlin nebo na kořeny. Vylíhlý plůdek má charakteristické nitkovité vnější žábry, které později mizí.
Význam: hospodářský význam nemá, svým způsobem života je však velmi zajímavý.
Sportovní rybolov
Piskoř je dnes natolik vzácný, že pravděpodobnost ulovení je jen malá. Na prut by mohl zabrat na drobnou živočišnou nástrahu, pravděpodobnější je úlovek do čeřínku. Jako chráněný druh by rozhodně neměl být loven záměrně.
