13. 12. 2009
erca fluviatilis (Linnaeus,1758)Popis: tělo je robustní, protáhlé, ze stran stlačené. Větší jedinci mají výrazný hřbetní hrb. Na klínovité hlavě jsou velké oči, koncová ozubená ústa,skřele jsou ukončeny velkým trnem. Na hřbetě jsou dvě ploutve posazené těsně za sebou. V první hřbetní ploutvi je 13—15 trnovitých paprsků, ve druhé hřbetní ploutvi 1—3 (4) tvrdé a 13—16 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2 tvrdé a 7—10 měkkých paprsků. V postranní čáře je 46—69, většinou 58—63 šupin(OLIVA. HANEL, ŠAFRÁNEK. 1989). Nad postranní čárou je 7—10, pod ní 12—18 šupin. Na vnějším okraji prvního žaberního oblouku je 21—24 tyčinek. Z našich vod byl popsán okoun se závojovitě protaženými ploutvemi (SCHÁFERNA,1934).
Zbarvení: základní zbarvení je žlutozelené až šedohnědé, hřbet tmavší,boky mívají měděně kovový lesk. Na bocích je 5—9 příčných tmavých pruhů,které nezasahují až na břicho. Pruhy mohou být rozvětveny ve tvaru písmene „V" nebo „Y" někdy však tyto pruhy na velmi tmavém pozadí zanikají. Břišní,řitní a ocasní ploutve jsou krvavě červené, ostatní ploutve šedozelené. Nakonci 1. hřbetní ploutve, mezi jejími posledními 2—3 paprsky, je výrazná černá skvrna. Oči mají oranžovou duhovku. Ze zahraničĺ pocházejí zprávy o nálezech žlutě až zlatě, popř. téměř černě zbarvených okounů (GROTE, VOGT,HOFER, 1909; BERG, 1949).
Pohlavní rozdíly: pohlavní dimorfismus není u okouna výrazněji vyvinut.Prsní a břišní ploutve jsou poměrně delší u samců než u samic. Samice lze spolehlivě určit pouze v období tření podle nápadně zvětšené břišní dutiny.
Výskyt: obývá tekoucí vody od lipanového až po cejnové pásmo, žije i v různých typech stojatých vod, jako jsou tůně, rybníky a údolní nádrže.V Moravě bylo nalezeno až 257 ks.ha-1 a 9,7 kg.ha-1, v inundačních tůních Dunaje až 9028 ks.ha-1 a 158 kg.ha—1. V Klíčavské nádrži v letech 1963—79
kolísala početnost okouna počínaje první věkovou skupinou mezi 198-1484 ks.ha-1 a v Záskalské nádrži v letech 1976—79 mezi 277—536 ks.ha-1. Typické pro okouna je vytváření hejn, v nichž se shromaždují většinou ryby podobné délky a věku.
Růst a věk: dosahuje délky přes 50 cm a hmotnosti kolem 3 kg. Významnější úlovky z našich vod: Vranovská nádrž (3,2 kg), táborská nádrž Jordán (2,5 kg), nádrž Liptovská Mara (1987 — jikrnaČka, 55cm, 1,7 kg). Věk 9+ byl potvrzen u okouna chyceného v Divoké Orlici (44 cm, 1,7 kg), věk devatenáct let u okouna v nádrži Mšeno u Jablonce.
Potrava: potěr se živí drobnými korýši, vířníky, rozsivkami i zelenými bičíkovci, od délky asi 15 mm se živí zooplanktonem, ojediněle i larvami pakomárů. LOHNISKY (1960) zjistil, že při dosažení délky od 70 mm se v potravě již objevují rybky, které převažují u dospělých okounů.
Rozmnožování: pohlavní dospělosti dosahují ve věku 1—3 roky. Tření probíhá při teplotách 6-19 °C,obvykle od dubna do konce června, podle charakteru lokality. Samice mívá až 300 000 bezbarvých jiker, jejichž průměr se pohybuje obvykle mezi 1,7—2 mm. Okoun nemá zvláštní nároky na třecí
podklad. Pentlicovité pásy jiker mohou být zachyceny podél břehů na kameny, ponořené větve a kořeny či vodní rostliny.
Význam: v některých tekoucích a zejména stojatých vodách se přemnožuje je za současného zpomalování růstu, což snižuje jeho hospodářsko-rybářskou hodnotu. Okoun je oblibeným objektem sportovního rybolovu, má velmi chutné a kvalitní maso, které obsahuje asi 2 % tuku.
Sportovní rybolov
Okoun je lovitelný všemi známými technikami. Nejzajímavější je určitě chytání okounů na umělé nástrahy a to nejen přívlačí, ale i muškařením. Díky své početnosti a dravosti je okoun nejčastějším úlovkem při lehké a ultralehké přívlači a jeho lov tvoří jeden ze základních pilířů této disciplíny.
Bez problémů je možno okouny lovit i na plavanou nebo položenou na žížaly, červy a živou nebo i mrtvou rybku. Občas okoun dokáže zabrat i na hladině – např. na koníka.
Možný výběr náčiní pro lov okouna
Přívlač: Prut délky 180 až 330 cm, délka závisí hlavně na rozloze a přístupnosti revíru a používaných nástrahách, odhozová hmotnost prutu může kolísat o 1 –5g do 5 – 20g, velmi oblíbené jsou speciály s chvějivou špicí nebo pickerové, ale i lehké feederové pruty.
Vlasec 0,10 – 0,18 mm, případně pletená šňůra co nejmenšího průměru.
Nástrahy: Rotační třpytky, drobné voblery, gumové nástrahy a různé typy nástrah vyráběných z peří (jigy apod.), marmišky.
Muškaření: Prut 240 až 305 cm - AFTMA 3 až 5, podle typu vody.
Návazce 0,10 – 0,16 mm.
Nástrahy: Strímry, jigy a vůbec větší dráždivé mušky , případně mokré mušky a nymfy. Úlovky na suchou mušku jsou ojedinělé.
Plavaná: Cokoli z nabídky plavačkových prutů - matchový prut, bolonézka, dělička nebo bič – výběr hlavně s ohledem na rozlehlost a charakter revíru nebo potřeby rybáře.
Koncový návazec v rozmezí 0,08 - 0,16 mm.
Nástraha – rybka, nejlépe živá, všechny druhy žížal, bílí červi apod.
Položená: Prut s ohledem na podmínky lovu co nejlehčí – bez velkých nároků, feeder kategorie „light“, pickerový prut.
Monofilní vlasce v rozmezí 0,10 - 0,18 mm. Silnější průměry hlavně kvůli možnosti záběru jiných ryb, zejména candáta.
Vhodné nástrahy jsou tytéž jako při lovu na plavanou.
