13. 12. 2009
Coregonus Iavaretus (Linnaeus, 1758)Popis: síh severní, zvaný běžně maréna, má ze stran stlačené, protáhlé tělo, hlava je malá s výrazným okem, štěrbinovitá ústa mají spodní postavení nad protáhlým rypcem. Tělo je kryto velkými, opadavými šupinami, za hřbetní ploutví je tuková ploutvička. Ve hřbetní ploutvi jsou 3—4 tvrdé a 8—11 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3—4 tvrdé a 9—12 měkkých paprsků, v postranní čáře 84—96 šupin, (v průměru 91), nad postranní čárou 10—12, pod ní 8—10 šupin, žaberních tyčinek je 24—32. Sih severní se kříží se síhem peleděm;počet žaberních tyčinek u těchto kříženců má většinou intermediární charakter (PEŇÁZ, HOCHMAN. 1971). U nás je chován poddruh síh severní maréna Coregonus Iavaretus maraena (Bloch, 1779).
Zbarvení: hřbet je modrozelený, okolo postranní čáry a řitního otvow má tělo narůžovělý nádech. Boky jsou Stříbřité, prsní ploutve nažloutlé, ostatní ploutve jemně našedlé.
Pohlavní rozdíly: nejsou výrazné.
Výskyt: u nás nepůvodní druh. Síh severní přežívá v chladných prostornějších vodách s bohatším obsahem kyslíku. Je přisazován do některých rybníků i do údolních nádrží (např. Slapská, Jesenická, Lipenská), na Slovensku je znám např. z Oravské přehrady, Belianského jazera u Banské Štiavnice či Štrbského plesa. V Oslavě byla jeho početnost místy až 6 ks.ha-1
Růst a věk: běžně u nás dosahují délky až 30—40 cm a hmotnosti 1—2 kg, uvádí se však, že maximální délka je až 150 cm a hmotnost 12kg. V Jesenické nádrži u Chebu byl v roce 1985 uloven kus o délce 78cm a o hmotnosti 4,35 kg, ve Vltavě v roce 1988 jedinec o délce 73 cm a o hmotnosti 4,47 kg.
Potrava: živí se zooplanktonem příležitostně i zvířenou dna.
Rozmnožování: pohlavně dospívá ve věku 2—3 roky. Samice dozrávají k výtěru v průběhu listopadu, kdy teplota vody poklesne na 4—6 C°.Na jednu samici připadá až 70 000 žlutě až oranžově zbarvených jiker o průměru kolem 2 mm. Tře se na hlubších místech nad tvrdším štěrkovitým nebo písečným dnem. Většinou se u nás vytírá uměle, jsou však již známy případy přirozeného rozmnožování, např. v některých nádržích (Jesenická Lipenská) či rybnících na Českomoravské vrchovině.
Význam: do vybraných rybníků je přisazováván jako vedlejší ryba k obsádce kapra. Místy se úspěšně loví i na udici, s použitím jemného náčiní. Maso je velmi chutné a vynikající kvality, s obsahem tuku kolem 2 %; oblíbená je uzená úprava.
Sportovní rybolov:
Sportovní lov marény je poměrně obtížný. Tato planktonožravá ryba je většinu roku ve vodním sloupci daleko od břehů a pro většinu rybářů je nedostupná. Většina úlovků pochází z jarního nebo podzimního období, kdy se hejna marén objevují u břehů a vzhledem k omezené potravní nabídce jsou poměrně aktivní.
Marény je možno lovit i muškařením a výjimečně zaberou i na menší vláčecí nástrahy.
Možný výběr náčiní pro lov marény
Plavaná:Cokoli z nabídky plavačkových prutů umožňujících odhoz - matchový prut, bolonézka nebo i lehčí delší teleskopický prut.
Koncový návazec v rozmezí 0,10 - 0,16 mm.
Nástraha – drobná rybka, žížaly, červi, larvy vodního hmyzu.
Položená: Prut s ohledem na podmínky lovu co nejlehčí – bez velkých nároků, vyhovuje i feeder kategorie „light“.
Monofilní vlasce v rozmezí 0,12 - 0,18 mm.
Vhodné nástrahy jsou tytéž jako při lovu na plavanou.
Muškaření: Běžné náčiní pro lov na stojaté vodě, při lovu z lodě lze použít i kratší prut než je na „stojácích“ běžné.
Zkušeností s lovem marény muškařením je málo, ačkoli v zahraničí se síhové na umělé mušky loví. Nabízí se tu možnost průkopnických činů pro kreativní a trpělivé muškaře.
