13. 12. 2009
Barbus barbus (Linnaeus 1758)Popis: tělo včetně hlavy protáhle válcovité, na břišní straně zploštělé, je pokryto protáhlými, v kúži pevně zapuštěnými šupinami. Ústa jsou spodní,s masitými pysky a čtyřmi vousky, oči poměrně malé a jsou posunuty vysoko k temeni. Silná, obloukovitě vykrojená hřbetní ploutev je charakteristická mohutným posledním tvrdým, na zadní straně výrazně pilovitým paprskem.Sklopená řitní ploutev nedosahuje k bázi ocasní ploutve. Ve hřbetní ploutvi jsou 3—4 tvrdé a 8 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2—3 tvrdé a 5 měkkých.V postranní čáře je 56—80 šupin, nad ní 12—14 a pod ní 7—9 šupin. Žaberních tyčinek je okolo jedenácti, požerákové zuby jsou trojřadé, s postavením 2.3.5—5.3.2.
Zbarvení: tělo má hnědoměděný až zlatový lesk, hřbet je olivově zelený,břicho nažloutlé až špinavě bilé. PODUBSKÝ (1958) se zmiňuje o albinismu Parmy.
Pohlavní rozdíly: samci mají poměrně delší řitní ploutev a v době tření drobnou vyrážku na svrchní straně hlavy a na hřbetě.
Výskyt: jeden z našich nejrozšířenějších druhů, hojně zastoupený V parmovém pásmu, zasahuje však i do pásma lipanového, pstruhového Í cejnového. Místy si parma zvykla i na přehradní podmínky (např. Nitrianske Rudno u Prievidzy). Ve Svratce bylo odhadnuto až 500 ks.ha-1 a 198,1 kg.ha-1,v Oslavě až 951 ks.ha-1 a 96,7 kg.ha-1, při ústí Bebravy 917 ks.ha-1 a 329,5 kg.ha-1, v Jihlavě dokonce 3008 ks.ha-1 a 618,4 kg.ha-1 (LIBOSVARSKÝ, 1989).
Růst a věk: uvádí se, že parma může dorůst až do hmotnosti 25 kg. Ve Váhu u Hlohovce byla v roce 1962 chycena parma o hmotnosti 9,2 kg, z téže řeky jez roku 1934 znám úlovek o délce 86 cm a o hmotnosti 7,5 kg. V Dyji byl v roce 1979 uloven kus o délce 86 cm a o hmotnosti 5,6 kg, v Odře v roce 1981 kus o délce 73cm a O hmotnosti 6,15 kg. Ve Vláře (přítok Váhu) byla zdolána parma o délce 53,4 cm a o hmotnosti 1,38 kg. u níž byl zjištěn věk 14 let. Stejný věk byl potvrzen u mlíčáka z Moravice (42 cm, 0,72 kg). Sedmnáctiletá jikrnačka (64 cm, 2,1 kg) byla chycena v roce 1986 v Popradu, stejný věk byl již dříve prokázán ve Svratce (64,5 cm, 2,51 kg). Věk 18 let byl určen u parmy pocházející z Moravice (63 cm, 2,15 kg). Růst samic je v průměru podstatně rychlejší. Uvádí se, že samice ve druhém roce života mohou být až dvakrát těžší než samci stejného věku.
Potrava: hlavní součást potravy tvoří larvy chrostíků, pošvatek, jepic, měkkýši a další vodní bezobratlí. V trávicím ústrojí byly nacházeny í vláknité řasy,rozsivky a detrit.
Rozmnožování: nástup pohlavní zralosti je mezi 4.—7. rokem, výjimečně dříve. Samice mívají až 60 000 jiker. Hromadné tření probíhá v květnu až srpnu při teplotě vody nad 15 °C v proudnici řeky na kamenitémč i štěrkovitém dnu. Nelepkavé jikry o průměru kolem 3 mm bývají rozmetány po bouřlivém tření mezi i pod kameny. Kříží se s parmou středomořskou.
Význam: oblibený objekt sportovních rybářů. Maso parmy je kvalitní, obsahuje kolem 3% tuku, ale konzum komplikuje velké množství jemných kůstek. KÚRI a PFLEGER (1984) upozorňují na skutečnost, že v čerstvých jikrách je přítomen jed cyprinidin. Vnitřnosti a zejména jikry a mlíčí jsou jedovaté hlavně v období tření. Doporučuje se proto vnitřnosti odstranit a břišní dutinu vytřít roztokem kuchyňské soli.
Sportovní rybolov:
Doby, kdy byla parma nedílnou součástí jídelníčku rodin žijících v okolí řeky již patří minulosti. V místech jejího hojného výskytu sice stále dochází k jejímu vybíjení, ale celkově se vztah rybářů k parmě posouvá do roviny sportovního rybolovu v jeho moderním pojetí, kdy stále více ryb vrací jejich přemožitelé do revíru, aby se nepřipravili o úlovky v budoucnu. Při pomalém růstu parmy je to více než žádoucí.
Důvodů, proč obliba parmy jako sportovní ryby stoupá, je víc. Jednak žije v líbivých a lovecky atraktivních úsecích řeky, dále je dostatečně velká a bojovná, aby mohla být považována za uspokojivý úlovek, tvoří hejna a poskytuje tak možnost ulovit několik exemplářů z jednoho místa a především - lze ji lovit mnoha způsoby od statických až po ryze sportovní a aktivní techniky jako je muškaření. Právě při lovu na moderní jemné náčiní je parma skvělým soupeřem, který dovolí rybáři vychutnat si zdolávání pěkné ryby. Chceme - li úlovky vracet vodě, je lepší jemnost náčiní nepřehánět a postarat se nakonec o unavenou rybu, která se při boji vydá ze všech sil, dokud sama neodplave.
Nejběžnějším, nejsnadnějším a asi i nejúspěšnějším je lov parmy na položenou, dobré výsledky je možno dosáhnout i při plavané, překvapivě úspěšná může být muškařina, kdy je možné tuto rybu lovit na nymfy nabízené v blízkosti dna a tu a tam je možno uspět i při vláčení umělými nástrahami.
Možný výběr náčiní pro lov parmy
Položená: Prut spíše delší kvůli udržení vlasce mimo proud, odhozová hmotnost do 60g, v silném proudu i více. Vhodné jsou feederové pruty - kategorie dle síly proudu a velikosti ryb. Pro lov na cit jsou vhodné delší pruty pro lehkou přívlač.
Monofilní vlasce v rozmezí 0,16 - 0,25 mm. Silnější průměry hlavně při lovu na rousnici za vyšší vody.
Vhodnými nástrahami jsou bílí červi, rousnice, larvy vodního hmyzu, lančmít, sýr nebo sýrové těsto, mrtvá rybka.
Plavaná: Matchový prut nebo bolonézka - oboje raději výkonnější, dělička, lze použít i běžný delší teleskopický prut. Koncový návazec v rozmezí 0,14 - 0,20 mm, použití slabších vlasců ryby příliš vysiluje.
Nástraha - bílí červi, larvy vodního hmyzu, řasy, žížaly, lze navázat i umělou mušku (nymfu).
Muškaření: Delší prut, nejlépe devítistopý (275 cm) - AFTMA v rozmezí 5 – 7, hodně záleží na osobních zvyklostech, podmínkách a očekávané velikosti úlovku.
Návazce 0,16 - 0,22 mm podle podmínek.
Nymfové mušky přírodních, spíše tmavších odstínů, zlatohlavé nymfy, drobné jigy.
Přívlač: Delší prut pro lehkou přívlač nejlépe 275 cm s odhozovou hmotností buď 5 - 20 g nebo 10 - 30 g.
Monofilní vlasec 0,16 - 0,22 mm podle podmínek, případně slabá pletená šňůra.
Parma bere vláčecí nástrahy nepříliš ochotně, lepších výsledků se dosahuje u početných hladovějších populací.
Lze použít gumové nástrahy, voblery, rotační třpytky i plandavky. Velikost nástrahy 3 - 8 cm. Nástrahu je třeba vést pomalu v blízkosti dna.
