13. 12. 2009
Gobio gobio (Linnaeus,1758)Popis: tělo je vřetenovité, s úzkým a protaženým ocasním násadcem. Velká, vysunovatelná ústa jsou spodního postavení s párem vousků, které mohou, ale I nemusí sahat až k oku. Ve hřbetní ploutvi jsou 3 tvrdé a 7 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 2—3 tvrdé a 6—7 měkkých, v postranní čáře je 39—43 šupin, nad ní 5—6, pod ní 3—4 šupiny. Požerákové zuby jsou dvouřadé,v postavení 3.5—5.3, 2.5—5.3, 2.5—5.2 nebo 2.4—5.3. Hrdlo je často holé, bez šupin, pouze u některých jedinců je podél střední linie řídce pokryté šupinami.
Zbarvení: hřbet je hnědý až hnědozelený, boky světlejší, žlutavé, s 6—12 velkými tmavými skvrnami, umístěnými za sebou v podélné linii. Skvrnitá bývá i vrchní část hlavy. Břicho je světlejší, někdy bělavě namodralé. Hřbetní, prsní a ocasní ploutve jsou šedožluté a mají příčné pruhy složené z malých černých skvrn. V ocasní ploutvi tvoří tyto skvrny obvykle tři, někdy i více nepravidelných pruhů.
Pohlavní rozdily: v době tření mají samci jemnou vyrážku. Jejich párové ploutve jsou poměrně delší a spíše trojúhelníkovitého tvaru ve srovnání se samicemi.
Výskyt: žije v hejnech v tekoucích i stojatých vodách. Dává přednost proudící vodě s písečným až kamenitým dnem, kde se zdržuje při dně v úkrytech mezi kameny. Ve Svitavě byla jeho početnost až 3955 ks.ha-1 a 75 kg.ha-1 ‚v Oslavě 7136 ks.ha-1 a 200,9 kg.ha-1, v Pšovce (přítok Labe) PECINA a RÁB (1988) odhadli populaci až na 11 333 ks.ha; jsou však známé lokality s hodnotami 20 000 ks.ha-1 při biomase 500 kg.ha-1.
Růst a věk: krátkověký druh, vzácně se dožívající 7—8 let. Ve Vltavě byl v roce 1985 uloven kus o délce 220 mm a o hmotnosti 120 g, z Hornádu je uváděn hrouzek chycený v roce 1988, který dosáhl délky 219 mm a hmotnosti 62 g.
Potrava: plůdek se živí převážně zooplanktonem, větší jedinci hlavně bentosem (larvami chrostíků, pakomárů, muchniČek apod.), v menší míře lze nalézt v trávicím ústrojí vláknité řasy a detrit.
Rozmnožování: pohlavně dospívá ve druhém roce života. Tření probíhá v květnu až červnu při teplotě vody 12—18°C. Na jednu samici připadá až 3000 jiker, které jsou bezbarvé až našedlé, o průměru do 1,5 mm. Jsou
vytírány na písečný podklad nebo na proudem omyté kořínky rostlin. Kříží se s hrouzkem běloploutvým.
Význam: maso má chutné, s obsahem tuku kolem 4 %. Pro své malé rozměry se příliš pro konzum nehodí. Přesto ještě koncem minulého století byl jako tzv. grundle Prodáván v pražském Podolí jako známá pochoutka. Ve vodách se uplatňuje jako potrava dravých druhů ryb. Sportovní rybáři jej běžně používají jako nástražní rybku.
Sportovní rybolov:
Pro rybáře je hrouzek vděčnou rybkou začátečníků anebo ceněnou nástrahou pro lov dravých ryb. Při výběru techniky obvykle vítězí plavaná, při jemném náčiní se velice snadno uloví i na položenou a zejména použití feederových a pickerových prutů může být „odměněno“ desítkami záběrů těchto čilých rybek. Je ovšem třeba se občas zamyslet, zda má taková zábava smysl. Často se stává, že hrouzek zabere při lovu jiných mnohem větších ryb – například parem a to i na hodně silné náčiní.
Z nástrah jsou vynikající kousky žížal, larvy vodního hmyzu a někdy i kousíčky těsta a jiné rostlinné nástrahy.
