13. 12. 2009
Abramis brama (Linnaeus, 1758)Popis: tělo je vysoké z boků zploštělé, hlava je v poměru k velikosti těla malá, s velkým okem. Ústa jsou spodní, vysunovatelná. Ocasní ploutev je hluboce vykrojená. Mezi břišními ploutvemi a řitní ploutví tvoří břicho zašpičatělou hranu, za hlavou až ke hřbetní ploutvi je pruh nepokrytý šupinami. Ve hřbetní ploutvi jsou 2—3 tvrdé a 7—10 měkkých paprsků, v řitní ploutvi 3 tvrdé a 23—30 měkkých paprsků. V postranní čáře je 48—60 (převážně 50—59) šupin, nad postranní čarou 11—16, pod ní 6—9 šupin, žaberních tyčinek 18—26,požerákové zuby jsou s rýhou na žvýkací plošce, jednořadé (5—5). Kříženec cejna s ploticí má tělo nižší než cejn a vyšší než plotice. Kýl za břišními ploutvemi je pokryt šupinami. Kříženec mezi cejnem a perlínem je podobný oběma rodičovským druhům. Požerákové zuby jsou obvykle dvouřadé. Kříženec mezi cejnem a cejnkem opět spojuje znaky výchozích druhů.Část hřbetu za hlavou je ošupena, požerákové zuby jsou převážně ve dvou
řadách.
Zbarvení: mladí cejni mají lesklou, bělavě stříbřitou barvu, později začínají tmavnout a ploutve šedivět. Šedomodré ploutve pak mohou sloužit jako pomocný znak při rozlišení od cejnka malého.
Pohlavní rozdíly: v době tření se u samců objevuje výrazná třecí vyrážka po celém těle, na hlavě i na ploutvích kromě hřbetní ploutve.
Výskyt: cejn velký je typická hejnová ryba dolních částí řek, obývající také stojaté vody včetně údolních nádrží, v nichž někdy vytváří přemnožené populace s nápadně pomalým růstem. V Moravě byla jeho početnost až 27 ks.ha-1 při 24 kg.ha-1, v Oslavě až 67 ks.ha při 27 kg.ha-1, v inundačních tůních Dunaje bylo zaznamenáno maximum 16075 ks.ha-1 při biomase 69 kg.ha-1.Kříženci cejna s ploticí jsou známi z Orlické, Klíčavské, Sečské a Kníničské nádrže (ZÁVĚTA. 1986). V pražské protipožární nádrži byli tito kříženci zastoupeni v počtu 230 ks.ha1a 25 kg.ha-1 (OLIVA. 1957).
Růst a věk: v našich podmínkách dorůstá cejn výjimečně do hmotnosti 7 kg (Ohře). Z Divoké Orlice je z roku 1975 uváděn úlovek o délce 78cm a o hmotnosti 4,25 kg, ve Šlapánce (přítok Sázavy) v roce 1985 chycený kus
měl délku 71 cm a hmotnost 5,1 kg. V roce 1989 byl v Divoké Orlici uloven cejn (67 cm, 3,25 kg) ve dvanáctém roce života. V nádrži Mostiště byl potvrzen věk cejna velkého až dvacet let.
Potrava: potěr se živí malými planktonními organismy, řasami i rostlinným pylem. Větší potěr požírá buchanky, rozsivky, později se v trávicím ústrojí objevují perloočky a larvy pakomárů. Ve velikosti kolem 5 cm již pohlcuje i detrit spolu s bentickými organismy (např. nitěnkami, měkkýši), což je i hlavní potrava dospělých.
Rozmnožování: v našich podmínkách dosahují pohlavní dospělosti ve věku 2—10 let. Samice mívají až přes 900 000 jiker, jejichž průměr bývá kolem 1,5 mm. Třetí nastává po zvýšení teploty vody na 12—14 °C, obvykle probíhá v rozmezí teplot 17—19 °C. Cejn se vytírá nejčastěji na zatopené louky nebo na vodní rostliny při pobřeží, čehož lze úspěšně využívat při poloumělém výtěru pomocí umělých trdlišť. Při nedostatku vhodných trdlišť se vytírá i na kameny (Orlická nádrž, Slapská nádrž).
Význam: oblíbený objekt sportovního rybaření. Na některých lokalitách má význam i při hospodářské těžbě sítěmi (Orlická nádrž). Z vodárenských nádrží, zejména při jeho větším zastoupení, je odstraňován, neboť narušuje vztahy mezi filtrujícími planktonními organismy (požírá také zooplankton),a tak se může podilet na zhoršování kvality vody. Z kaprovitých rybníků je také vyřazován, protože kaprovi konkuruje v potravě. Maso cejna je dobré, obsahuje asi 4 % tuku.
Sportovní rybolov:
Cejn je jednou z našich nejčastěji lovených ryb. Zejména to platí v případě údolních nádrží. Pro svoji vysokou početnost a ne zcela zanedbatelné rozměry je rybou, na kterou se mnozí rybáři i specializují. Loví se na plavanou nebo na položenou a u obou technik bylo vypracováno množství postupů a udicových montáží vytvořených speciálně pro lov tohoto druhu. Řada z nich vychází ze způsobu, kterým cejn nejčastěji přijímá potravu. Ryba se při něm postaví do svislé polohy (hlavou dolů), nasaje usazeniny ze dna a vrátí se do vodorovné polohy. Plavačkáři toho využívají tak, že cejn s nástrahou v tlamě nadzvedne poslední brok zátěže a nadlehčí splávek. Při lovu na položenou je díky omezeným pohybům cejna při záběru zase možno nabízet nástrahu na relativně krátkých návazcích.
Kromě klasického rekreačního rybolovu je cejn klíčovou rybou při závodním rybolovu – ať už v plavané nebo při lovu na feeder a těžko se najde závodník, který by si mohl dovolit lov tohoto druhu opomíjet.
Určitým půvabem lovu cejna je, že nepatří k bojovným rybám a je možné ho lovit za pomoci velmi jemného náčiní. Silnější vlasce si obvykle vynucuje spíše typ dna, možnost záběru kapra nebo charakter některých udicových montáží.
Ojediněle je možno cejna lovit i na mušku nebo nejmenší vláčecí nástrahy, ale úlovky jsou většinou náhodné.
Možný výběr náčiní pro lov cejna:
Plavaná: Cokoli z nabídky plavačkových prutů - matchový prut, bolonézka, dělička nebo bič – výběr hlavně s ohledem na rozlehlost a charakter revíru nebo potřeby rybáře.
Koncový návazec v rozmezí 0,08 - 0,16 mm.
Nástraha - bílí červi, hnojáčci, larvy vodního hmyzu – zejména patentky, houska, oplatek, různá těsta, kroupy apod.
Položená: Prut s ohledem na podmínky lovu co nejlehčí – bez velkých nároků, feeder kategorie „light“ nebo v silnějším proudu i „medium“, pickerový prut.
Monofilní vlasce v rozmezí 0,08 - 0,22 mm. Silnější průměry hlavně kvůli možnosti záběru jiných ryb, zejména kapra anebo při použití krátkých návazců pevně spojených se zátěží.Vhodnými nástrahami jsou bílí červi, houska, hnojáčci, různá těsta, kroupy, kukuřice, kolínka, extrudy, burizony, …
